La Palma - Zelený a černý je krásný kanárský ostrov

Když zpěvačka Madonna dobývala v 80. letech hitparády písní La Isla Bonita, měla na mysli romantický krásný ostrov. Pravděpodobně někde v karibské části Atlantského oceánu. Taková la isla bonita ovšem leží i na druhé straně velké louže, u afrických břehů. Španělská slova “krásný ostrov” nese ve svém turistickém sloganu La Palma, jeden ze sedmi Kanárských ostrovů. Patří k těm méně známým a méně navštěvovaným, o to víc tu lze vidět, a hlavně v klidu. A co je důležité, slogan nelže.

Snímek: Archiv

Velká zahrada

Zelená a černá. To jsou barvy La Palmy. Zelené jsou jehličnaté lesy, zelené jsou louky, zelené jsou nezralé banány a listy palem. Černá je zem, skály, sopečná pole a písečné pláže. Ostrov o rozloze 706 km čtverečních vyniká různorodostí. Ta jde až tak daleko, že v zimě se můžete na zdejších plážích koupat a ve více než dvoutisícových horách (nejvyšší vrchol Roque de los Muchachos má 2426 m) se brodit sněhovými závějemi. Jako jediný ze všech Kanárských ostrovů má pramenitou vodu.

V nižších polohách připomíná La Palma velkou zahradu. “Je to fascinující sad plný palem, papájí, banánovníků, guave a pomerančovníků, jiřin, rostou tu různé druhy stromů, keřů a rostlin z Kuby, kastilských dubů křemeláků, jedlých kaštanů, indických banánovníků, libanonských banánovníků, růžových keřů, karafiátů, popínavých rostlin, lilií, jasmínů... La Palma sbírá různé rostliny z různých koutů celého světa v unikátní zahradě,” tak popsal ostrov přírodovědec José Luis Casaseca v roce 1863. Na jeho slovech není třeba měnit ani čárku, ani nic víc dodávat. Příroda je hlavní devizou ostrova. Dokládá to i skutečnost, že 35 % jeho plochy představují chráněná území.

La Palma má ideální počasí. V zimě tu teplota skoro neklesne pod 18 stupňů Celsia a v létě je krásných 25 stupňů Celsia. Příjemný vánek zajišťuje téměř neustále severovýchodní vítr. Jedinou výjimkou je, když udeří calima. Tenhle vítr vane z jihu od Maroka, přináší horko, sucho a saharský písek.

Piráti a lodě

Původní obyvatelé říkali svému ostrovu Benahoare. Začátek konce jejich světa nastal v roce 1402, kdy se Španělé rozhodli začlenit Kanárské ostrovy pod korunu. La Palma sice přišla spolu s Tenerife a Gran Canarií na pořad až ve druhém sledu. Ale na výsledku to nic nezměnilo. Dobře vyzbrojeným dobyvatelům nikdo nekladl příliš velký odpor. Problémy nastaly jen v nejnepřístupnějším kantonu Aceró, kde se nachází Caldera. Místní náčelník Tanausú odolával všem útokům. Ale poté, co padl do léčky, kastilská královna měla dveře otevřené dokořán. Dobývání souostroví trvalo celé století. Když se v roce 1496 dílo podařilo, začali přicházet kromě vojáků i noví osadníci: z Kastílie, Katalánska, Mallorky, ale i Vlámové, Italové nebo Portugalci.

V 16. století začal ostrov nabývat na významu. Zakládaly se první továrny na cukr, vyvážel se i med a v té době proslulé sladké víno (Malvassy), o němž se zmiňoval Shakespeare i další soudobí umělci. Ale byla to především narůstající doprava mezi Evropou a Amerikou, co upevnilo postavení přístavu Santa Cruz de La Palma. Po Antverpách a Seville byl třetím největším ve španělském impériu. Zboží, cennosti i peníze, které tudy procházely samozřejmě nemohly uniknout pozornosti pirátů. V roce 1533 dokonce Francouz, přezdívaný Dřevěná noha (občanským jménem Francois Le Clerc), město vypálil.

V roce 1773 ostrov zase jednou vynikl. V Santa Cruz de La Palma vzniklo první demokratické místní zastupitelstvo v celém Španělsku. Století následující bylo i tady ve znamení technického pokroku. Měli tu první elektřinu ze souostroví. A hlavně: V místních docích se stavěly lodě. Vznikly tu slavné plachetnice, třeba Amistad, známá vzpourou afrických otroků.

Caldera de Taburiente

Srdce La Palmy bije uprostřed ostrova. Je jím unikátní La Caldera de Taburiente, vyhlášená národním parkem již v roce 1954. Je to vlastně obrovský vyhaslý kráter: 28 km po obvodu, 10 km v průměru, 1500 m do hloubky. Jeho stěny vyplňují husté lesy kanárské borovice, tečou tu potoky, hučí vodopády, výš pak přichází skály a kamení, ticho a observatoře. (Říká se, že zdejší podmínky pro pozorování a objevování vesmíru jsou jedny z nejlepších na severní polokouli.) Stezky vedou po úbočí, nad hlavou nedohledná stěna k nebi, dolů nedohledná propast. Když stojíte na vrcholcích vysoko nad mraky, bývá přes bílé oblačné moře vidět několik desítek kilometrů vzdálený špičatý vršek Pico de Teide z ostrova Tenerife (nejvyšší hora Španělska).

Vědci předpokládají, že série sopečných podmořských erupcí před milióny lety zvedla obrovský kus dna až do výšky tří tisíc metrů nad mořem. Eroze a další vlivy postupem času daly dnešní krajině tvar podkovy.

Přístup ke Caldeře je takříkajíc přes ostrovní vysočinu, údolí Aridane, jehož centrum, město El Paso, leží ve výšce 650 m. Typické pro toto město a okolí jsou malé bílé domky, obrostlé kvetoucími rostlinami. Hlavní plodinou jsou tu mandle. El Paso si díky tomu získalo přezdívku “město mandloní”.

Národní park je oblíbeným cílem turistů. V moderním návštěvnickém centru v El Pasu získáte vedle informací a mapek i povolení k pobytu. Protože do lůna Caldery nevedou žádné silnice, musíte pěkně po svých. A kdo chce vidět víc, měl by rozhodně strávit aspoň jednu noc v tábořišti v Taburiente. Z El Pasa se dá dojet po silnici k vyhlídce La Cumbrecita ve výšce 1287 metrů.

Santa Cruz de La Palma

O hlavním městě ostrova už byla trošku řeč. Je stále výrazným přístavem a hlavní vstupní branou ostrova. Přistávají tu trajekty z dalších ostrovů. V Santa Cruz de La Palma, položené na východním pobřeží, žije něco kolem 17 tisíc lidí, tedy skoro čtvrtina z 80 tisíc obyvatel ostrova.

Přestože do dálky svítí bílé moderní budovy, historické centrum s vyhlášenou architekturou si uchovalo dávné kouzlo. Mísí se kamenné stavby s tradičními dřevěnými doplňky, jako jsou třeba krásné vystouplé a vyřezávané balkóny. K nejzajímavějším domům patří renesanční radnice z druhé poloviny 16. století anebo Salazarův dům. Z černého vulkanického kamene zase byla postavena pevnost připomínající věž kostela El Salvador, který upoutá i majestátním portálem a interiérem. Sbírkou vlámských malířů se chlubí kostel Santo Domingo, sochy tamních umělců má zase jiný svatostánek, La Encarnación, oba ze 16. století. V bývalém františkánském klášteře San Francisco dnes najdete Ostrovní muzeum (Museo Insular). V etnografické části se zaměřuje na tradiční místní zemědělství a řemeslnictví, umělecké sbírky hostí hlavně vlámské a španělské malíře, přírodní historie se věnuje zejména kanárskému archipelagu. Vrcholem jsou archeologické nálezy vydávající svědectví o původních obyvatelích. Otevřeno je od pondělí do pátku. Námořní muzeum nesídlí mezi klasickými čtyřmi stěnami, ale uvnitř dřevěné plachetnice.

Duchovním centrem pro ostrovany je Real Santuario de Nuestra Seňora de Las Nieves sídlící v renesančním domě z již tolikrát zmiňovaného století. Zdejší gotická socha Panny Marie Sněžné ze 14. století představuje uctívanou patronku La Palmy, která měla chránit obyvatele i námořníky. Z někdejších několika pevností postavených v minulosti na obranu města je dnes památkově chráněn hrad Santa Catalina. Zhruba 10 km na sever od hlavního města se nachází hluboká rokle zvaná Los Tilos. Ukrývá mlžný vavřínový les a jako unikátní území je biosférickou rezervací UNESCO.

Jen málo spící vulkány

Zatímco sopečná činnost v Caldeře je dnes už jen geologickým pojmem, o celém ostrově se totéž říci nedá. Jižní cíp La Palmy vyplňuje oblast Fuencaliente. Popsané erupce se tu odehrály v letech 1646, 1677 či 1712. Ale proč chodit tak daleko? Vulkán El Teneguía vybuchl 26. října 1971. Projít se kolem takového poměrně nedávno probuzeného kráteru je zážitek jak pro oči, tak pro nos. Síra je cítit poměrně silně. Městečko Los Canarios patří k nejmalebnějším místům celého ostrova. Rozstrkané nízké bílé domky dlící v lávově černé krajině, vinice, pro něž je sopečná zem dobrou matkou, blízké klidné moře (byť je aktuální výška 750 m nad ním).

Divoké útesy, nepřístupné rokliny a soutěsky, krajina najednou jako by přerušená a ostře končící hluboko dole v oceánu. Tyto obrazy je třeba hledat na opačném konci ostrova, na severu, v oblasti Garafía. Ale nejen příroda se tu podepsala. Z dob předšpanělských se tu dochovaly jeskynní malby (Bediesta de Galguén), největší pozornost přitahuje místo La Zarza a La Zarcita. Na povrchu pak jistě upoutá několik starých větrných mlýnů, které se používaly na výrobu gofia (kukuřičné mouky), anebo tzv. dračí stromy, což je kanárská specialita.

Kroje a doutníky

La Palma vás zákonitě dostane přírodou, ale i svou atmosférou. Lidové tradice tu jsou dodnes docela živé. Podle některých je La Palma nejkonzervativnějším ze všech Kanárských ostrovů. Tedy, v tom dobrém slova smyslu. Ať už je to množství svátků a slavností (viz box Slavnosti) a s nimi spjaté tradiční lidové kostýmy a kroje, anebo dodnes přetrvávající ruční výroba některých typických záležitostí. Což ostatně může být tip na suvenýr či dárek z cesty na La Palmu.

Ruční tkalcovství bylo v 17. století tak populární, že na ostrově byly na tři tisíce stavů. Vedle lnu a vlny zůstala La Palma jediným místem v Evropě, které vlastní přírodní hedvábí. Jak? No, samozřejmě pomocí larev, které se zakuklí a produkují jemňoučká vlákna. Populární jsou také místní koše a tašky vyráběné z palem a slámy. A neméně to platí o tradičním vyšívání, ať už na ubrusy, prostírání, ložní prádlo či blůzky. Výše uvedené ocení zejména dámy, nicméně ani pánové nepřijdou zkrátka. Na několika místech ostrova vyrábějí prosperující manufaktury velmi dobré a kvalitní doutníky. Zvyk z konce 19. století, kdy se z Kuby vrátili na La Palmu emigranti hledající tam bohatství a štěstí. Asi ho tam nenašli.

ADÉLA POLÁKOVÁ, Hospodářské noviny - příloha IN

Jak se tam dostat

Nejlepší způsob, jak se přímo dostat na La Palmu, je využít nabídek některé z cestovních kanceláří. Zvláště německé sem jezdí poměrně často, odlety jsou pak nejčastěji z Mnichova, Berlína nebo Frankfurtu. Druhou variantou je dopravit se na Tenerife. Létá sem mnohem více spojů. Z Tenerife na La Palmu denně plují trajekty, cesta trvá něco kolem pěti hodin.

Slavnosti

Jedinečným zážitkem může být vaše přítomnost na některé z mnoha slavností, svátků či festivalů, které se na La Palmě konají téměř každý měsíc a místní lidé je nadšeně prožívají. V lednu až únoru je to třeba slavnost mandloňových květů v Puntagordě. V únoru či březnu se po celém ostrově slaví Karneval, na němž nechybí ani tradiční masky a převleky. Zvlášť spektakulární je tato podívaná v Los Llanos de Aridane a v hlavní městě, kde se inscenuje „Příjezd Indiánů“. 3. května se slaví festival Santa Cruz, náboženský svátek plný křížů, v Breňa Alta. Jedním z nejkrásnějších jsou květnové svátky Corpus Christi ve Villa de Mazo, kdy celé městečko rozkvete koberci květin. Pravé koberce zase pokryjí ulice za dva týdny poté v El Pasu při slavnostech svatého srdce Ježíšova. Poslední týden v srpnu bude zajímat milovníky vína, ve Fuencaliente probíhá slavnost sklizně hroznů. A to nejsou zdaleka všechny slavnosti, kterými ostrov žije.

Informace

V angličtině se určitě bude hodit publikace Canary Islands vydaná nakladatelstvím Lonely Planet. Pro vyznavače turistiky je třeba doporučit průvodce La Palma od vydavatelství Freytag und Berndt s praktickým popisem nejzajímavějších tras (v němčině).

Turistické informační kanceláře sídlí na letišti, v Santa Cruz de La Palma na adrese: Avenida Marítima 3 a také v Salazarově domě (Casa Salazar).

www.lapalmaturismo.com

oficiální stránky ve španělštině, němčině a angličtině.

www.lapalmabiosfera.com

stránky o přírodě ostrova (španělština, němčina, angličtina).

www.lapalma.com

stránky ve španělštině a angličtině.

www.la-palma.com

německé stránky.

Turistika

La Palma je ideálním místem pro pěší turistiku či trekking, od hodinových procházek až po několikadenní přechody ostrova. Od mořské hladiny se můžete dostat do výšky 2,5 km. Předkládáme několik hlavních doporučených tras:

- Přechod ostrova z východu na západ: Santa Cruz de La Palma – Tazacorte (přes Cumbre Nueva), 27 km, cca 7 hodin.

- Biosférickou rezervací na severovýchodě ostrova: Los Tilos – prameny Marcos y Corderos – Casa del Agua – Lomadas, 23 km, cca 4 hodiny.

- Cesta vulkánů (jižní polovinou ostrova až k moři): Cumbre Vieja – Fuencaliente – Los Canarios a pláž Faro, 28 km, cca 8 hodin.

- Až na nejvyšší horu: Cumbre Nueva (Refugio del Pilar) – Reventón – Punta de los Roques – Degollada del Río – Pico de la Nieve – Pico de la Cruz, Andenes – Roque de los Muchachos, 35 km, cca 9 hodin.

- Caldera de Taburiente (vnitřkem kráteru) – podrobnější informace a trasy v návštěvnickém centru v El Pasu.

- Z nejvyšší hory kolem Caldery až k oceánu na západním pobřeží: Roque de los Muchachos – Time – Tazacorte 23 km, cca 7,5 hodiny.

- Z vršků Caldery k severozápadnímu cípu ostrova na břeh oceánu: Cumbre (Lomo de la Cebolla, Los Andenes) – Roque Faro (Garafía), 12 km, cca 3,5 hodiny.

Sport

Vedle turistiky po svých si na své přijdou i vyznavači jiných aktivit. Oblíbené jsou vyjížďky na koních, můžete na nich projet téměř celý ostrov. Velmi dobré podmínky tu najdou milovníci paraglidingu, o horských kolech nemluvě. Specialitou La Palmy je amatérská speleologie. Množství jeskyň a sopečných tunelů přitahuje dostatek turistů, aby pro ně turistická informační centra na ostrově měla speciálního průvodce (dokonce i v angličtině). Atlantik sice není Rudé moře, ale i tady najdou potápěči pod hladinou třeba černé koráli, dostatek ryb i podmořské kaňony. Nejlepší místo pro potápění je na jihu, u Fuencaliente. Kdo čeká od dovolené jen pobyt na pláži, toho La Palma nejspíš zklame. Je tu jen několik delších pláží s černým vulkanickým pískem (Los Cancajos, Puerto Naos, Puerto de Tazacorte), zato ale spousta panenských zátočin, kde budete nejspíš úplně sami.

Ubytování

Nabídka ubytování je dostatečně široká, zahrnuje kolem osmi tisíc lůžek, od luxusních hotelů či apartmánů až po velmi populární bydlení ve vesnických domcích. Vybrat z některého si můžete třeba na adresách:

www.apartmentsmiranda.com

www.ecoturismocanarias.com/lapalma/uk/casa1.asp

Kempovat se smí jen na některém z osmi vyhrazených tábořištích a musí se zarezervovat dopředu (návštěvnické centrum pro Calderu v El Pasu).

Jídlo

Místní kuchyně v sobě odráží historii ostrova, kam se stěhovali lidé z nejrůznějších koutů. Mísí se v ní tak domácí i cizí vlivy. Takže, co určitě stojí za ochutnání? Polévka sopa de picadillo se dělá z kuřete, kostek opečeného chleba, vařených vajíček, masa a lístku máty. Potaje de verduras je zeleninová polévka z dýní, francouzských fazolí, brambor, mrkve, občas se přidává maso a gofio (místní mouka). Velmi populární je polévka garbanzas (vepřové, hovězí, kuřecí a bobkový list). Jako oblíbená příloha se servírují papas arrugadas, což jsou brambory vařené ve slupce s pořádnou porcí soli. Většina jídel se také servíruje s mojo, pálivou omáčkou buď z červených (mojo colorado), nebo zelených paprik (mojo verde). A k tomu všemu samozřejmě jako všude jinde na světě i tady holdují masu. Velké zastoupení mají i ryby. Velmi chutné jsou místní sýry a snad ještě víc dezerty.