Sally Jenningsová pracovala celý život jako chemická inženýrka, část z toho i pro vzdušné síly americké armády. Když odcházela do penze, nevěděla, co přesně od důchodu očekávat. "Byl to pro můj denní řád trochu šok. Když jsem šla dopoledne nakupovat, cítila jsem se jako záškolák," popisuje Sally svoje první dojmy.
Přechod od pracovního vytížení je pro většinu lidí dost náročný. Napřed se sice každý těší na tu spoustu volna, může si číst, jezdit na výlety, trávit volný čas jakkoliv. Během prvního roku ale prý většinu důchodců tahle "dlouhá dovolená" přestane bavit a nedovedou se s přemírou volného času vyrovnat. Takové pocity jsou běžné. Odborníci ale upozorňují na stále častěji se objevující pocit ztráty identity. Ten, kdo na sebe celý život pohlíží jako na primáře, technologa, ekonoma nebo podobně, se najednou těžce vyrovnává s tím, že už je "jen penzista".
Tyto pocity ztráty, změny identity a pochyby o vlastní ceně a smyslu jsou často opomíjené, přitom podle psychologů z organizace LifeShift mohou člověku zcela podkopat sebedůvěru a zkazit mu penzi. Nejvíce prý postihují ty, kteří v práci zastávali vysoce specializované a odborné posty, popřípadě se podíleli na vedení projektů nebo přímo společností.
Podle amerického psychologa Dwighta Moora je stav, ve kterém se čerství důchodci nacházejí, kombinací nadšení a skrytého zděšení. Ve Spojených státech na pomoc lidem, kteří se špatně vyrovnávají s odchodem do důchodu, vzniklo několik organizací, mezi nimi i LifeShift, která se specializuje na pomoc pracujícím, které odchod do penze teprve čeká.
Bývalý viceprezident společnosti American Express John Crawford přiznal, že na důchod se pečlivě připravoval roky dopředu. "Nejvíc jsem se soustředil na psychologickou část," vysvětluje. "Je snadné těšit se na cestování, výlety, na věci, které jste vždy chtěli dělat, ale neměli jste čas. Jenže je těžké se vyrovnat s každodenním volnem, s tou šablonou nicnedělání," popisuje dál svoje pocity. "Občas jsem se cítil docela ztracený," dodává.
