První pomoc: lhostejnost či nevědomost?

Přes nespočet příkladů z praxe, kdy se dovídáme, že mohl někdo přežít, pokud by mu byla poskytnuta první pomoc volajícím, je stále mnoho těch, jež raději přejdou na vedlejší stranu, nebo "pouze" zavolají záchrannou službu. Přitom již základní vzdělání na českých školách obsahuje zdravovědu. Každý z nás pamatuje nafukovací Andulu, na které jsme cvičili umělé dýchání a nepřímou masáž srdce. Navíc stále přibývá řidičských oprávnění, jejichž součástí je kurz a přezkoušení ze znalostí poskytnutí první pomoci. Na poznámky, že chybí osvěta, tedy nelze v tomto ohledu brát zřetel. Lidé jsou během života dostatečně konfrontováni jednak s uměle navozujícími situacemi akutního případu, či jsou přímo svědky takovéto události. Problém je tedy zapotřebí hledat jinde.

Důvodů by mohlo být mnoho. Počínaje neznalostí, lhostejností, neohleduplností až po zcela bizardní vytíženost časem, kvůli které se nemůžeme zdržet a tím někomu zachránit život. Doba je uspěchaná, to je pravda, ale základní morální návyky by měly zůstat zachovány. Jednak nikdy nevíme, kdy takovouto pomoc bude potřebovat někdo z nás či našich blízkých a také proto, že život se jinou věcí a záležitostí vyvážit nedá.

Zavolám 155 a jsem hrdina

Ano, snad každý z nás vytočí tísňovou linku Rychlé záchranné služby, ale už si neuvědomuje, že do příjezdu posádky ubíhají drahocenné minuty. U zástavy srdce a dechu znamená každá minuta neposkytnutí první pomoci o 10 procent menší naději na přežití.

"Pouhých 40 procent volajících poskytne první pomoc před naším příjezdem na místo. Ostatní pouze zavolají, a tak se mnohdy stává, že přihlížejících je na místě plno, ale ani jeden, který by pomohl. Většinou s prohlášením, že měli strach, aby mu neublížili. Trend se pozvolna zlepšuje. Snažíme se lidi k této první pomoci vést i po telefonu, kdy dispečerka tísňové linky s volajícím zůstane do našeho příjezdu a telefonicky asistuje při první pomoci. Je to ale teprve v počátcích, nicméně je tomu tak vždy, když si volající neví rady, jak tuto pomoc zahájit," uvedla lékařka Záchranné služby Moravskoslezského kraje.

Při poskytování první pomoci podle odborníků není rozdíl mezi mužem a ženou. Obě pohlaví poskytnou první pomoc, jak nejlépe umí, pokud se k tomu odhodlají. Snad lze okomentovat fakt, že muži jsou v tomto rozhodnější, ženy pro změnu pečlivější. Nabízela by se kombinace obou faktorů při první pomoci, ale ve většině případů jsme u takto vypjaté situace odkázáni sami na sebe.

Kdo neposkytne první pomoc porušuje zákon o péči o zdraví lidu č. 20/1966 Sb. a vystavuje se trestnímu stíhání.

Řidiči a řidičky...silnice je naše

Komentářů, článků, reklamních spotů a upoutávek na bezpečnou jízdu již bylo napsáno mnoho. O řidičkách, které dle některých mužů jezdí velmi neopatrně, neboť to jsou přece "ženské", taktéž. Zde je nutné zdůraznit, že je to klasický mýtus české společnosti. Nicméně je potřeba si uvědomit, že systém záchranné služby je v České republice postaven jako jeden z nejlepších v Evropě.

Řidičky a řidiči, pakliže již budeme mít to nutkání přišlápnout plyn na silnici, buďme alespoň tak ohleduplní, že občas mrkneme do zpětného zrcátka. Uvolnit průjezd vozidlům záchranné službě napomůže získat lékaři při boji o život minuty, o kterých bylo napsáno výše.