Narozena: 24. března 1925 v Praze
Zemřela: 26. října 1985 v Praze
Irena Kačírková byla jedna z mála hereček, o kterých se může popravdě říci, že se měly narodit v jiné době. Se svojí fyziognomií určitě ve filmech nemohla hrát dojičky z JZD nebo kované soudružky, a jiné filmy se v 50. letech netočily... Oč méně příležitostí vzhledem ke své ojedinělé kráse a noblese dostávala ve filmu, o to víc zářila na jevišti, kde si zahrála postavy tragické, komické i antické. Přestože film byl k hereckému umění paní Kačírkové velmi skoupý, nelze nepřipomenout její postavy ve filmech Bílá paní, Starci na chmelu, Svědomí a Byl jednou jeden král. Do komediální role Bílé paní mohla dát vše, co jí bylo vlastní: humor, krásu a grácii.
Irena Kačírková se narodila v Praze, dětství však prožila v Ostravě. Odmalička toužila stát se herečkou, ale zároveň ji bavilo studium jazyků, hlavně francouzština. Zvítězilo ale divadlo a svou milovanou francouzštinu nakonec uplatnila v TV kurzech, které uváděla společně s Marií Drahokoupilovou.
V roce 1945 začala studovat na pražské konzervatoři, kde měla obrovské štěstí na profesory Miloše Nedbala a Jiřího Plachého. Studium dokončila v roce 1949. Hned po ukončení konzervatoře byla v angažmá v Realistickém divadle. Po roce dostala nabídku do Komorního divadla, kde zpočátku hrála převážně komické role. Za ty nejvýraznější sama považovala lady Bracknellovou ve hře Jak je důležité míti Filipa a Kváčkovou ve Třetím zvonění.
Když v roce 1955 navštívil Prahu slavný francouzský herec a idol dívčích srdcí Gérard Phillip, aby zahrál pražskému publiku svého nezapomenutelného Cida, stala se jeho průvodkyní po celou dobu jeho pobytu. Začalo se spekulovat, že nebyla jen tlumočnicí, ale něco víc. (Pokud tomu tak bylo, můžeme jí to jen přát a dodatečně tiše závidět.)
Úspěch i bez české klasiky
Se svým výrazným vzhledem měla problém i na divadle. Nebyla vůbec obsazována do rolí klasického českého repertoáru. Režiséři to ani nezkoušeli, divák by její selce totiž nevěřil. Kačírková je proto asi naší jedinou českou divadelní herečkou, kterou čeští klasici naprosto minuli. Zjevně jí to však nevadilo. Vynahrazovala si to v rolích, které k ní patřily.
V Městských divadlech pražských (Komorní, Komedie a ABC) sehrála role jí přímo šité na tělo. Začala opět komediemi a ne ledajakými. Hry Komedie o vějíři, Benátská vdovička a Letní byt byly komedie, které jí seděly, a skoro to vypadalo, že je král komediálních frašek Goldoni napsal pro ni. Po úspěchu v komediích jí byly nabízeny i dramatické postavy, na které se typově hodila - Kleopatra, Alžběta anglická, Médea. Ohlas u kritiků i diváků byl obrovský.
Hodná a charakterní holka
Nejraději vzpomínala na Komorní divadlo, kde strávila nádherných deset let se svými vynikající kolegy Marvanem, Kemrem, Voskou, Lukavským, Medřickou a Adamovou a pod vedením Oty Ornesta. Na paní Kačírkou ve své knize s láskou a obdivem vzpomíná také její kolega Svatopluk Beneš: "Byla to hodná a charakterní holka. Měla krásný zevnějšek, vysokou štíhlou postavu, potemnělý hlas a působila velmi přitažlivě. Byla ctižádostivá, ale ne pyšná a vědomě se nesnažila nikdy upoutat pozornost. Měla ohromný smysl pro humor a díky svým krásným očím uplatňovala v komediálních rolích roztomilou koketérii..."
O svém soukromí paní Kačírková jinak moc nemluvila. Byla provdána za scenáristu J.A. Novotného a s ním měla také jedinou dceru Kristýnu. Po rozvodu žila sama s dcerou a neustále ji trápilo, že na ni nemá tolik času, jak by si sama představovala.
V sedmdesátých letech se u ní projevila zákeřná nemoc. Stále doufala, že ji překoná, že nad ní hlavně kvůli vnukovi, kterého si ještě chtěla užít, zvítězí. Bohužel Irena Kačírková svůj boj s nemocí prohrála. Zemřela 26. října 1985, bylo jí pouze šedesát let.
S jejím odchodem ztratilo české divadlo opravdovou dámu jeviště.
