Unie prohrává boj s nelegální prací

/od našeho zpravodaje/
Evropským podnikům se nadále vyplácí zaměstnávat lidi načerno. Podíl nelegální práce je proto stále vysoký a boj proti daňovým únikům z této oblasti šedé ekonomiky je málo účinný. Uvádí to první analýza o situaci kolem nelegálního zaměstnávání v pětadvacítce, kterou pro Evropskou komisi připravily poradenské firmy Inregia a Regioplan.
"Nelegální práce připravuje státní pokladny členských zemí o desítky miliard eur především na sociálních dávkách," říká Piet Renooy z nizozemské firmy Regioplan. "Výsledky výzkumu jsou horší, než jsme očekávali. Vážněji postižena je ekonomika ve více než polovině zemí unie včetně nejvyspělejších."
Podle Olgy Gritsai z Institutu sociální geografie amsterodamské univerzity zkresluje podíl nelegální práce čísla o nezaměstnanosti v Evropské unii. Zatímco podle oficiálních statistik je téměř desetina lidí v produktivním věku bez práce, reálně je to méně.
Práce bez řádných odvodů postihuje nejvíce stavebnictví, zemědělství, služby jako restaurace a hotely nebo úklid domácností. V deseti nových státech, což je i případ Česka, se tito pracovníci najdou často i v realitních kancelářích, nemocnicích nebo mezi vychovatelkami.
"Nejvíce k nelegální práci přispívají vysoké daně a sociální odvody, tuhý trh práce diktující minimální mzdy a také národní specifika, jako je nedůvěra ve stát v Itálii nebo Španělsku, či hluboce zakořeněné černé trhy práce v Polsku, Slovinsku nebo v Maďarsku," uvedl šéf projektu Staffan Ivarsson z firmy Inregia.
Podle něj v bohatých státech takto pracují hlavně přistěhovalci, v nových členských zemích unie jsou to normální občané, které k tomu tlačí buď zaměstnavatel, nebo vysoké daně.
Jak se dá práce načerno omezit? Analýza dokládá zkušenosti několika zemí a dochází k závěru, že zatím jedinou účinnou cestou jsou represe a vysoké postihy. Tak se podařilo snížit počet nelegálních pracovníků v Rakousku, Belgii a Nizozemsku.
Například v Rakousku začala reforma pracovního trhu v roce 2001 zvýšenými kontrolami v podnicích, kde je černá práce nejčastější. V roce 2002 posílila vláda ministerstvo financí, které začalo sledovat obrat firem a podnikatelů s ohledem na počet jejich zaměstnanců. O rok později schválil parlament zákony, které snižovaly daňovou zátěž firmám s více než dvěma sty zaměstnanci. Občané Rakouska navíc dostali sociální kartu s čipem, aby se rychle zjistilo, zda za ně zaměstnavatel platí dávky.
V Belgii zase v roce 2002 rozjela vláda kampaň, která měla postihnout hlavně nelegálně zaměstnávané imigranty. Podnikatelům od té doby hrozí pokuta deset tisíc až jeden milión eur za poskytování práce bez řádné smlouvy a placení daní a sociálních dávek. Podle belgického ministerstva financí krachlo v roce 2002 přes pět set podniků a lidé, co nelegálně zaměstnávali uklízečky nebo vychovatelky, byli podrobeni opakované namátkové kontrole.
"Většina belgických podniků využívala služby úklidových firem, jež najímaly lidi z východní Evropy nebo Asie - ilegální přistěhovalce," říká bruselský restauratér, který se představil jen jako Yves. "Jelikož v Belgii patří daně k jedněm z nejvyšších, podnikatelé nemají jinou možnost jak přežít," dodal.
Evropská komise uvedla, že členské státy by měly zvážit daňovou zátěž a úroveň prevence: postihy firem i domácností za podporu šedé ekonomiky. "Pokud neklesnou daně a sociální dávky, práce načerno se omezí jen atmosférou strachu," říká Ivarsson.