Celoživotní učení pokulhává

Celoživotní učení pokulhává

Zveřejněné výsledky první souhrnné zprávy, kterou předložila v roce 2003 pracovní skupina složená ze zástupců 34 zemí (včetně České republiky), Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj - OECD, Organizace Spojených národů pro vzdělávání, vědu a kulturu - UNESCO, Evropské komise, Evropské informační sítě pro vzdělávání - EURYDICE a Evropského střediska pro rozvoj odborné přípravy - CEDEFOP, hovoří o tom, že kvalita celoživotního učení zejména v oblasti kvalifikací a kompetencí není v Evropě příliš uspokojivá. Celkové výsledky zprávy zveřejnila Evropská komise.

Míra účasti na celoživotním vzdělávání kolísá

Zpráva ukázala, že zapojení celé populace do celoživotního učení neprobíhá ve všech zemích úspěšně. Na základě posledních výsledků Programu mezinárodního hodnocení žáků (PISA) se zjistilo, že sedm až 35 procent patnáctiletých je nedostatečně vybaveno pro účast v celoživotním učení, protože neumějí dobře číst a psát, tři až 27 procent má potíže s počítáním a sedm až 32 procent má nedostatečné znalosti v přírodních vědách. Česká republika zaujímá v čtenářské gramotnosti devatenácté, v matematické osmnácté a v přírodovědní jedenácté místo mezi jednatřiceti státy.
Míry účasti aktivní populace v celoživotním učení se v jednotlivých zemích velmi liší, od dvou procent v Rumunsku a v Řecku po téměř 25 procent ve Švýcarsku a na Islandu.
Investice do celoživotního učení jako procento z hrubého domácího produktu činí například v Řecku 3,5 procenta, ve Spojeném království 4,76 procenta a ve Švédsku 8,33 procenta. Průměr v 15 zemích Evropské unie je 5,03 procenta, Česko tohoto průměru nedosahuje.
Které parametry indikují kvalitu celoživotního učení? Zpráva uvádí celkem patnáct indikátorů: zkoumá se například strategie celoživotního učení dané země, systém poradenství, nabídky vzdělávacích aktivit, výsledky v testech čtení a psaní, matematice nebo v dovednostech dále se učit. Hodnotí se také investice do celoživotního učení, využívání informační a komunikační technologie v učení a rovněž přístup a účast v celoživotním učení.
Zajímavá je i definice celoživotního učení, kterou zpráva udává. Podle této nové definice zahrnuje celoživotní učení veškeré učební činnosti prováděné v průběhu života s cílem zlepšit si vědomosti, dovednosti a kompetence z osobního, občanského, sociálního a profesního hlediska.

Názory občanů unie se liší

Začátkem roku 2003 bylo provedeno v rámci takzvaného Eurobarometru šetření, které zjišťovalo, co si občané unie, Islandu a Norska starší 15 let myslí o celoživotním vzdělávání. Šetření připravil CEDEFOP ve spolupráci s Generálním ředitelstvím pro vzdělávání a kulturu a se skupinou pro výzkum veřejného mínění zastupující Generální ředitelství tisku a komunikací v Evropské komisi.
Význam celoživotního vzdělávání odmítá uznat pouze malá část respondentů. Většina silně podporuje sociální, personální a ekonomické cíle politického dokumentu o celoživotním vzdělávání publikovaného na evropské úrovni.
Šetření obsahovalo přes 18 tisíc rozhovorů, z nichž 16 a půl tisíce bylo provedeno v Evropské unii. Rozhovory byly vedeny tváří v tvář (pouze na Islandu byli respondenti dotazováni prostřednictvím telefonu) s reprezentativním vzorkem populace, pokud jde o věk, pohlaví, region a velikost obce.
Cílem dotazování bylo shromáždit údaje nového druhu, které by doplnily standardizované harmonizované sbírání dat a šetření prováděná pravidelně příslušnými mezinárodními organizacemi. Úkolem bylo získat informace o tom, co si občané myslí o celoživotním učení, jaký k němu mají postoj a jaké s ním mají zkušenosti.
Jen velmi málo respondentů považuje celoživotní vzdělávání pouze za záležitost mladých lidí a lidí středního věku. Značná část dotazovaných klade do popředí kompenzační funkci celoživotního vzdělávání - například pro ty, kteří nebyli příliš úspěšní ve škole, pro různě znevýhodněné a podobně. Z výzkumu také vyplynulo, že důležitější než profesní motivace je osobní a sociální motivace k učení. Dotazovaní vyjádřili ochotu za vzdělávání platit, pokud usoudí, že z něj budou mít převážně osobní prospěch, ať v soukromém, nebo v pracovním životě.
V seznamu způsobilostí, které respondenti považují za velmi užitečné jak v osobním, tak v pracovním životě, jsou na prvním místě tradiční základní kompetence získané ve škole, bezprostředně následované sociálními. Respondenti dokonce soudí, že jsou tyto způsobilosti užitečnější v pracovním než v soukromém životě.
Přes velké rozdíly mezi jednotlivými zeměmi cítili dotazovaní menší důvěru ve své dovednosti ve třech oblastech: informační a komunikační technologie, používání vědeckých či technických nástrojů a vybavení a v cizích jazycích.
Navzdory významu celoživotního učení, jež uznává většina obyvatel Evropy, se však dvě třetiny respondentů v posledních dvanácti měsících nezúčastnily žádné formy vzdělávání a polovina z nich prohlásila, že o to neměla zájem. Mezi překážkami nejčastěji uváděli nedostatek času.

Základem je motivace

Klíčem k úspěchu vzdělávání dospělých je motivace - dospělí nechtějí plýtvat časem na to, aby se znovu učili to, co již umějí. Chtějí získat vhodné aktuální informace a rozumné poradenství vyhovující individuálním potřebám. Hledají vzdělávací příležitost, která bude přizpůsobena okolnostem, časovému rozvrhu a tempu učení dospělého studenta. Takové jsou závěry studie OECD nazvané Víc než jen rétorika: Politika a praxe učení dospělých, kterou OECD vydala v minulém roce.
Dospělí adepti dalšího vzdělávání rovněž podle ní požadují obsah a metodiku, jež bude zasazena do kontextu, který odpovídá zkušenostem světa dospělých. Podstatnou součástí motivace k učení je také záruka kvality a uznání získaného vzdělání.
Studie OECD rovněž uvádí doporučení pro stimulaci podnikového vzdělávání určeného pro pracovníky a pro nezaměstnané. Starší pracovníci nebo oběti restrukturalizace by měli mít zaručen přístup k hodnocení svých dovedností a způsobilostí a k možnostem svého dalšího rozvíjení. Školicí programy v návaznosti na politiku trhu práce by měly brát v úvahu individuální potřeby studentů. Výhodou je flexibilní přijímání a certifikace. Dalším podstatným faktorem komplexní strategie podpory rozvoje celoživotního učení, a tím i kvalifikace lidí, jsou finanční stimuly jak pro jednotlivce, tak pro podniky.
[*]
Autorka pracuje v Národním ústavu odborného vzdělávání