Už čtvrtina dětí začíná chodit do školy o rok později

V prvních třídách základních škol přibývá dětí, kterým je sedm let a více - nastoupily tedy do školy nejméně o rok později.
Ještě před deseti lety byli tito "starší" prvňáci výjimkou, před šesti lety už jich ve třídách seděla pětina, nyní je to bezmála každé čtvrté dítě.
Vyplývá to ze statistik Ústavu pro informace ve vzdělávání, který se zabýval tím, jak přibývá odkladů školní docházky.
"Nejčastěji je udělen odklad dětem s vývojovými poruchami učení - u 58 procent ze všech takto postižených. Časté jsou také vady řeči," píše se ve zprávě ÚIV.

Tak ho nechte doma...
I když tyto vady může spíš než lékař rozeznat psycholog či psychiatr, rodiče se s žádostmi o odklad obracejí právě na dětské lékaře.
A ti dnes dají potvrzení téměř každému, kdo o to požádá.
Z údajů pedagogicko-psychologických poraden vyplývá, že osmdesát procent odkladů v celé republice dostanou rodiče od lékařů na základě zdravotního, nikoli psychologického vyšetření.
"Je pravda, že s lékařem se rodiče vždycky nějak domluví," potvrzuje i Daria Slavíková z Pedagogicko-psychologické poradny v Olomouci. "Konečně - argument, že právě rodiče své dítě znají nejlépe, je silný. Jenže mnohdy tak zůstane rok sedět doma dítě, se kterým by bylo potřeba pracovat," namítá psycholožka.
Její kolegyně v poradnách znají i desítky opačných případů.
Rodiče v obavách, jak dítě zvládne školní zátěž, požádají o odklad a rok pak dítě intenzívně připravují. "Takové dítě pak přijde do školy a umí číst, psát. Má znalosti, které teprve mělo získat, takže se ve třídě nudí, chodí si to tam odsedět," dodává Václava Masáková z Pedagogicko-psychologické poradny pro Prahu 2.
Častý bývá i jiný důvod: fakt, že odkladů školní docházky přibývá, je známý. "Rodiče pak mají strach, že když pošlou dítě do třídy spolu se staršími dětmi, nemuselo by stačit, bude do školy chodit nerado - a tak i kvůli malému nedostatku, který by se dal rychle odstranit, žádají odklad," uvedla dětská psycholožka Hana Prokešová.

Diagnóza dysgrafik
Zejména strach z toho, jak dítě školu zvládne, stojí pak podle odborníků na dětskou psychiku za obrovským nárůstem poruch učení. Pokud totiž lékař stanoví diagnózu dyslektik či dysgrafik, má dítě ve škole nárok na patřičné úlevy - podle toho, jakou poruchou trpí.
Více případů lehkých mozkových dysfunkcí zaznamenali lékaři už na počátku devadesátých let.
Tehdy se však přičítaly tomu, že rodiče i učitelé mají více informací, jak se dysfunkce projevují, tudíž si lépe všímají příznaků.
Před dvěma roky však přední odborník dětské klinické psychologie Zdeněk Matějček varoval, že se za tyto diagnózy často schovává neochota rodičů připustit si, že právě jejich dítě není zrovna génius.
"Zvykli jsme si hledat za každým školním neúspěchem nějakou specifickou vývojovou poruchu učení, neboť tato diagnóza je pro rodiče i širší okolí společensky přijatelná. Některé děti ale docela obyčejně nedosahují intelektové úrovně svých vrstevníků," napsal Matějček v časopise Moderní vyučování.
Lékaři potvrzují, že na ně rodiče stále tlačí, aby dítěti diagnostikovali LMD a přiznali mu úlevy.
"Je to těžké. U těchto poruch neexistuje diagnóza má nemá jako třeba u zápalu plic," podotýká Jaroslav Šturma z Českomoravské psychologické společnosti. "Specifické poruchy jsou někdy velmi slabé. Nicméně je chybou rodičům vyhovět, protože pak se takovému školákovi nepomáhá tak, jak by potřebovalo dítě méně nadané."
Podle Šturmy mohou být skutečných dyslektiků - pokud jde o český jazyk - dvě až tři procenta. Odhady počtu dětí, které tuto diagnózu mají, jsou však několikanásobně vyšší.

Jak přibývá dětí, které jdou do školy později než v šesti