Hindls: Kariéra dnes vyžaduje permanentní vzdělávání

Myslíte si, že se už podniky v Česku při výběru nových pracovníků snaží posuzovat i kvalitu vysoké školy. Resp. že absolventi různých vysokých škol mají různé šance na uplatnění v praxi?

Zatím plně nefunguje, že by si podniky vybíraly podle značky. Na druhé straně musím říci, že u nás je už hodně špičkových firem, často podniků se zahraniční kapitálovou účastí, jež dávají důraz při výběru na kvalitu znalostí. Výběrová řízení jsou zde hodně tvrdá. Takže i když značka školy ještě nehraje takovou roli, vědomosti ano. Do špičkových firem se jen obtížně dostanete se slabými vědomostmi. A to také diferencuje školy, i když se nehovoří přímo o jejich image.

My jsme s podniky v úzkém kontaktu. Vytvořili jsme na VŠE pracoviště, které vztah "končící student - začínající pracovník", dá se říci, monitoruje a pomáhá studentům i firmám si své budoucí zaměstnání vybírat.

Proč by tedy někdo měl studovat Vysokou školu ekonomickou a proč by zaměstnavatel měl sahat právě do řad vašich studentů a absolventů?

Naše škola má několik neoddiskutovatelných předností. Především jako jediná škola v republice nabízí kompletní spektrum ekonomických oborů. Od ekonomické teorie přes finance, management, marketing až třeba po matematickou statistiku a její aplikace v ekonomii.

Další věcí je, že máme nadstandardní mezinárodní kontakty. Lidé dnes chtějí jezdit ven - na stáže, studovat na jeden dva semestry. Máme více než sto deset zahraničních partnerských smluv. Ty jsou podložené konkrétními výjezdy, nejsou to obecné smlouvy o spolupráci, kde není co kontrolovat. Ročně do zahraničí vysíláme přes pět set posluchačů.

Třetí výhodou naší školy je, že tu pracují lidé, kteří píší ekonomické knihy, přesahující rámec VŠE, často se podle nich učí i na jiných školách. Tedy máme tu pedagogy - autory. S tím úzce souvisí i výzkum. Bez výzkumu dnes kvalitní univerzita nemůže existovat.

Konečně i prostředí na škole se velmi změnilo. Je velmi moderní a špičkově vybavené. Nemáme problémy ani s umístěním studentů na kolejích. Podle projektu ministerstva školství se naši absolventi řadí k absolventům s nejvyššími nástupními platy. Např. po pěti letech po absolvování VŠE už mají dvojnásobek průměrné mzdy v zemi.

Jsou vysoké školy motivovány k tomu, aby reagovali na změny v okolí, zejména v potřebách jejich klientů-zaměstnavatelů?

Všechny školy dostávají plošný normativ na studenta, ekonomické fakulty - až na výjimky - mají ten základní, tedy koeficient 1,0. Vůbec se nerozlišuje, zda vás v některých oborech učí absolutní špička v této zemi. Hodina výuky stojí stejně, jestli tam učí začínající doktorand nebo špičkový profesor - tedy z pohledu státu. Teď se chystá tzv. bílá kniha, která by měla pomoci začít trochu školy diferencovat. Já osobně jsem přívrženec diferenciace podle kvality. Na mnohých školách často učí tzv. "turbo" profesoři, či, jak se jim říká, profesoři "létající" mezi několika školami. Možná i proto, že máme vcelku stabilní kvalitní učitelský kádr, jsme letos měli vůbec největší počet přihlášek uchazečů - skoro dvacet tisíc.

Myslíte si, že škola, která se zabývá i výzkumem, připraví lépe lidi pro jejich životní kariéru a proč?

Neumím si představit člověka, který dál nestuduje, za deset let nikde nebyl, nic nepíše, že by mohl dobře učit. Vezměte si, jak se mění v poslední době třeba účetnictví či řízení podniku. Nebo finanční řízení - to je dnes vlastně jeden z klíčových nástrojů. Takže učit o finanční analýze v podobě, jak se tady začínala učit v devadesátých letech - to by dnes byl absolutní propadák. Pro kantory, ale i pro absolventy. Navíc pokud chcete něčeho dosáhnout, tak nemůžete jen opisovat od druhých. To nikam nevede. Řada pedagogů dělá i poradenskou činnost a je tedy neustále v kontaktu s praxí. Učitelé tak mají zpětnou vazbu, pracují v různých profesních sdruženích. To vše má význam i pro studenty, protože oni se zde ve dvaceti letech seznámí s lidmi, s kterými se později budou potkávat ve svém profesním životě.

Při škole působí i Pražská mezinárodní manažerská škola (PIBS). Je toto spojení pro VŠE dobré?

Téměř všechny kurzy typu MBA, a už i DBA, jsou především určeny pro lidi, kteří nemají ekonomické vzdělání a dostávají se do řídících pozic. Takže řada absolventů PIBS je ze zdravotnictví, farmacie... Tito lidé potřebují ekonomické vzdělání. Pokud chtějí být úspěšní, bez ekonomických znalostí se prostě neobejdou. To je jedna věc. Pro naše učitele to je také příležitost růstu. Tam probíhá výuka značně odlišně - hodně formou workshopů a podobně. Já sám tam také učím, tak to mohu posoudit. Ti "studenti" jsou nesmírně inteligentní, mají už velké životní zkušenosti, jde tudíž o oboustranný kontakt. Já se od nich dozvím řadu věcí, o kterých jsem neuvažovat nebo jsem si nemyslel, že v praxi takové jsou. Pracovní, přednáškové skupiny nejsou masové, skládají se z několika lidí. Je to hodně o dobré komunikaci a to vše samozřejmě ovlivňuje nejen frekventanty, ale i učitele. Já, ač tam sám učím, se tam chodím učit.

I manažeři v oblasti financí a účetnictví musí reagovat na změny v praxi, na vývoj ve světě. Navíc finanční ředitelé by měli mí daleko širší rozhled než jsou jen finance. Uvažuje či už něco dělá VŠE pro to, aby umožnila další vzdělávání i lidem, kteří už působí v praxi?

Samozřejmě kurzů je mnohem více než jen MBA. Celoživotnímu vzdělávání se dost věnujeme. Například na Fakultě financí a účetnictví máme rozsáhlé kurzy v rámci celoživotního vzdělávání. Jsou zaměřeny například na pracovníky bank, pojišťoven, finančních institucí. A máme možná nejstarší "postgraduál" v zemi. Už čtyřiačtyřicet let ve spolupráci se statistickým úřadem - dnes samozřejmě na jiné úrovni než tehdy - připravujeme dvouleté specializované studium. Máme spoustu věcí v oblasti kontroly jakosti, krizového managementu, oceňování majetku, z oblasti regionalistiky... Nabízíme několik typů diplomů a certifikátů v rámci celoživotního vzdělávání, často ve spolupráci se zahraničními univerzitami, např. z Francie, Německa aj. Celková nabídka je v řádu dvouciferného čísla.

Příprava na kariéru začíná už na základní a střední škole. Jejich absolventi přecházejí čím dál tím více k vysokoškolskému studiu. Můžete tedy posuzovat, jak podle vašich představ jsou připraveni a co musí vysoká škola často za nižší stupně napravovat? Pokud vůbec může!

My jsme si dělali např. rozsáhlý průzkum těchto otázek v oblasti informatiky. Byl zaměřen na kvalitu a profil absolventa připravovaného pro informatickou sféru. Ale potvrzují to i jiné průzkumy. Na jedné straně máte znalostní profil absolventa a na druhé straně osobnostní. Dnes se důraz naklání k tomu osobnostními profilu. Znalosti se berou za základ, za samozřejmou věc. Chcete-li být dobrým hercem, musíte umět řemeslo; chcete-li dobře malovat, musíte umět řemeslo. Ale pak je ona nadstavba, musíte umět prezentovat svou osobnost. Jak umíte jazyky, jak sám formulujete problém a obhajujete jeho řešení, jak umíte klást otázky. To už bývá větší problém. Tyto dovednosti si středoškoláci většinou na vysokou školu nepřinášejí. I proto jsme zřídili, a považuji to za jeden ze svých největších úspěchů, Rozvojové a poradenské centrum VŠE. Tam nám firmy chodí mj. i říkat, jaké studenty by chtěly, jak mají vypadat. Máme dnes spolupráci s desítkami firem. Z Czech Top 100 jich tam podle mne je na padesát. A tyto firmy jednak Centru sdělují své požadavky, ale i studenti tam mají bezprostřední kontakt s firmou. Je tam tréninkové centrum, aby si studenti mohli vyzkoušet například přijímací řízení, interview apod. Je tam psychologická, personální poradna. Můžete si vyzkoušet simulovanou stáž - vy nemusíte vyhovovat firmě, firma nemusí vyhovovat vám.

To Centrum jsme zřídili nejen pro dnešek, ale také abychom zjišťovali, co bude třeba za deset let. Aby se nestalo, že najedou budou naši absolventi říkat: "Oni nás už nechtějí", apod.

Pořádáme logicky, a to dvakrát ročně, veletrh pracovních příležitostí. Vypadá to tu jak v Brně na veletrhu. Narvané stánky firem, kde začíná kontakt s firmou, a většinou pak pokračuje v Rozvojovém centru. Firmy nabízejí - například velká čtyřka - workshopy, studenti si mohou něco vyzkoušet z praxe. Samozřejmě přednáška je dobrá věc, ale co si můžete osahat, to si můžete zkusit. Máme tady i projekt Honors Academia - jde o dvouletý projekt pro vybrané studenty magisterského stupně studia, kde vlastně například stínujete finanční řízení podniku. Je to ve spolupráci s německou a kanadskou univerzitou, podílejí se na tom renomované firmy, kam vy můžete jet na stáž.

Vvýsledek: v nezaměstnanosti našich absolventů jsme hluboko pod dvěma procenty a jsou tu obory, které mají nezaměstnanost nulovou.

Nebylo by pro praxi výhodnější, kdyby i ekonomické fakulty se více zaměřily na mezioborová studia. Dám příklad: finance - informatika, statistika - management výroby aj. Co tomu brání? To, že škola je rozdělena na řadu fakult a ty ještě na katedry?

Dělení na bakalářské, magisterské a doktorské vzdělání to naopak umožňuje. V magisterském studiu už od 90. let máme vedlejší specializaci. Vy si k hlavnímu oboru - třeba k finančnímu řízení - vyberete podle zájmu a toho, kam chcete směrovat svou kariéru, vedlejší specializaci, třeba informatiku. Vedlejší specializace je výběrová, ale povinná. Děláte z ní dokonce státní zkoušku. U nás studuje sedmnáct tisíc studentů a je tu prakticky sedmnáct tisíc individuálních rozvrhů - když to jen maličko nadsadím. Prostě si navolíte svůj program. Společný základ studenti získají v bakalářském studiu. Čím jste ve studiu výše, tím volnější ruce máte ve volbě předmětů, seminářů. Nabídka je skutečně široká. Samozřejmě, někteří studenti jdou cestou nejmenšího odporu. Ale i to je rys jejich budoucnosti.

Dobří kantoři vždy kolem sebe vytvářeli okruh spolupracovníků a studentů. Vzít absolventa z této líhně bývá v zahraničí považováno za terno. Jak je to v Česku? Nezaměřuje se hodnocení a tím i kvalita vysokoškolských pedagogů na spíše podružná kritéria?

Už jsem řekl, že na studenta je dána částka a je v podstatě jedno, kdo učí. To je podle mne špatně. Existují i docenti a profesoři, kteří už třeba pět let nic nenapsali. To je také špatně. Měla by existovat nějaká evaluace, žebříčky, kde by se řeklo, kdo ten člověk je a zda nežije dnes už jen z podstaty. Mělo by se rozlišovat, kolik škola dostane na výuku, i podle toho, jak kvalitní pedagogy má. V tom zatím existují jen mlhavé náznaky.

Je otázka, zda publikované články jsou jediným kritériem a zda kvůli tomu někdo nepřichází o docenturu apod. A je tu i otázka, zda například špičkový poradce či konstruktér, který navíc umí i přednášet a předávat své znalosti, k tomu musí být profesorem, aby o něj studenti měli zájem. Když to ke své vlastní práci to ani nepotřebuje.

VŠE uzavírá s firmami z praxe partnerské smlouvy. Má to vůbec smysl?

Má. Ale musíte k nim přistupovat odpovědně. Já jsem prohlásil, že nepodepíšu smlouvu, která bude "o přátelství". Takových smluv můžete mít plnou skříň. Vždy se ptám, co z toho konkrétně bude. Příští týden, za měsíc či za rok - společná konference, stáže studentů, výjezd do zahraničí. Jednali jsme i s indickými firmami, s Koreou, Ruskem. Ona se změnila doba proti počátku devadesátých let minulého století. Firmy, když k nám přijdou, nabídnou pomoc, ale chtějí jasně vědět také, co za to dostanou. Řešení společného projektu, konzultace apod. Přednostně zde mohou vyhledávat nejlepší studenty. Je tu i zmíněné celoživotní učení. Nebo projekty. Já sám jsem byl s profesorkou Stanislavou Hronovou spoluautorem modelu pandemie chřipky, když se hovořilo o její hrozbě. Silní jsme v regionalistice - pomoc při získávání peněz z Evropské unie do regionů a mohl bych pokračovat. Čili je dnes snaha mít konkrétní smlouvy na konkrétní věci.

Pokud vysoké školy připravují své absolventy nejen pro sebe - doktorandy a následně vysokoškolské učitele či výzkumné pracovníky - ale především pro praxi, neměla by se praxe také podílet na řízení těchto institucí? Či jak je možné tyto "stakeholders" využít?

Měly by mít toto právo. Už jsme zde mluvili o tzv. bílé knize. Organizace OECD nám vystavila "černé" vysvědčení za způsob řízení vysokých škol. Já osobně chápu vysokou školu jako firmu svého druhu, která má svou akademickou noblesu, akademický senát, profesory, docenty... . Ale je to firma, která vstupuje na trh vzdělávání, na trh pracovních sil, konkuruje s jinými školami, se zahraničím. Když škola bude uzavřená do sebe, bude stát na hliněných nohách. V současném systému řízení jsou ale odpovědnost a pravomoci rektora a děkanů poměrně malé. Současný návrh "bílé knihy" uvažuje s posílením řízení na úrovni řekněme nějaké správní rady se silným podílem lidí, kteří jsou z firem - špiček. A nejen z nich, ale i odborníků z oboru, ze státní správy apod. Jsem všemi deseti pro "podnikatelský" typ vysoké školy, která se prosazuje na trhu. Bohužel současná omezení - včetně rozpočtových - jsou tak striktní, že dosáhnout tohoto stavu dnes je velmi obtížné, pokud vůbec možné. Prostě nastavený systém řízení vysokých škol už neodpovídá vůbec skutečnosti, ve které se pohybují. Volební období akademických funkcionářů je omezené a často nestačí na provedení nějaké restrukturalizace, výrazných změn, které by vedly k vyšší efektivnosti práce školy. Přesto, co jsem teď řekl, nejsem pesimista. Hodně se dá udělat osobní iniciativou, kontakty. Jinak bych tuto práci nemohl dělat.

-FM-

Richard Hindls

Vystudoval Vysokou školu ekonomickou v Praze. Převážnou část svého profesního života spojil se svou Alma mater, kde byl mj. děkanem Fakulty informatiky a statistiky a dnes je rektorem. Napsal kromě jiného čtyřiatřicet knih, slovníků a monografií. Je například členem Statistické rady České republiky, působí v několika mezinárodních organizacích, kde zastupuje i Českou republiku, je členem Vědeckých rad řady vysokých škol. Hovoří anglicky, německy a rusky. Ve volném čase se věnuje sportu (je i prezidentem druholigového fotbalového oddílu Sparta Krč) a aktivně také hudbě (hraje na klavír).