České dávky nepobízejí k práci

Ukazuje to studie OECD, na niž Hospodářské noviny upozornily 15. června 2005 (OECD objevila v Česku sociální zázrak). I podle srovnání Evropské komise je po sociálních dávkách chudobou ohroženo jen osm procent obyvatelstva, zatímco průměr v Evropské unii je téměř dvojnásobný (15 procent). Tento "komfort" Česká republika platí poruchami trhu práce, na nichž se podílí nynější dávkový systém, který v kombinaci s daňovým systémem nemotivuje lidi více pracovat. Neefektivnost se projevuje relativně vysokou a dlouhodobě neklesající nezaměstnaností.
Vzájemné působení daní a dávek ovlivňuje chování lidí na pracovním trhu ve dvou rovinách. V prvním případě se člověk rozhoduje, zda se mu vyplatí pracovat, jestli není výhodnější zůstat na sociálních dávkách. V takovém případě hovoříme o tzv. pasti nezaměstnanosti.
Ve druhém případě se pracující člověk rozhoduje, zda se mu vyplatí pracovat, respektive jestli se mu vyplatí přejít na lépe placenou práci. Za zvýšení svého hrubého příjmu pracující neplatí pouze zvýšením daňových odvodů. Člověkovi s nižšími příjmy, který pobírá sociální dávky, se snižuje příjem z těchto dávek, jejichž výše se odvozuje od výše příjmu. Lze narazit i na situaci, kdy po zvýšení hrubého příjmu se nezvýší čistý příjem. Když nízkopříjmové skupiny nejsou motivovány zvyšovat své pracovní úsilí, hovoříme o tzv. pasti nízkých mezd.
Pro analýzu tohoto problému byl vyvinut nástroj označovaný jako mezní efektivní daňová sazba. Ta udává, kolik procent z jedné koruny zvýšení svého hrubého příjmu odvede pracovník ve formě zvýšení daní a snížení příjmů ze sociálních dávek. V Česku lze identifikovat situace, kdy je hodnota tohoto ukazatele rovna 100 procent a kdy se nevyplatí zvyšovat pracovní úsilí. Zahraniční analytické studie ukazují, že demotivační mohou být i hodnoty přesahující 40 %, a i tento stav lze v ČR identifikovat.
Současný český daňový a dávkový systém obsahuje řadu distorzních prvků. Ty mají za následek vysoké hodnoty mezního efektivního zdanění. Důvodem je především konstrukce dávek z titulu sociální potřebnosti a nedostatečná sladěnost daně z příjmů fyzických osob a dávek státní sociální podpory. Absolutně demotivačními hodnotami mezní efektivní daňové sazby pro zaměstnance ve výši 100 procent je postiženo asi 2,5 procenta pracujících domácností, především rodiny s dětmi. Hodnoty nad 40 procent zasahují téměř pětinu domácností.
Řešení těchto problémů si vyžádá koordinované změny v oblasti zdanění příjmů fyzických osob a sociálních dávek. Na základě reformy daní a dávek na Slovensku se jako inspirující jeví započítávat pouze části příjmu z práce do rozhodného příjmu pro přiznávání dávek z titulu sociální potřebnosti, možnost snížit sazbu sociálního pojištění pro rodiny s dětmi a reforma dávek, zejména pak sociálního příplatku a přídavků na děti.
Tyto změny nebudou příliš populární a zřejmě zvýší riziko chudoby. Bez nich však do budoucna nelze počítat se zdravím a dlouhodobě udržitelným ekonomickým růstem a konvergencí životní úrovně k průměru EU.

Autor pracuje v oddělení koordinace hospodářských politik MF ČR