Ve služebním styku by se mělo se ženou zacházet podobně jako s mužem, ne však stejně.

ZDRAVENÍ

Zdravit by měl první ten, kdo někam vchází (do kanceláře, do výtahu, do výrobní haly apod.). Nemusí tedy platit, že jako první zdraví muž ženu (ovšem pro muže platí, že by ženu měl vždy zdravit jako první, a to i tehdy, když je mu podřízená) nebo podřízená svého vedoucího - záleží na tom, kdo toho druhého uvidí dřív, a také na tom, zda muž (např. i nadřízený muž) je gentleman.

Součástí zdravení je u nás i podání ruky. Pro podávání ruky platí přesná pravidla: ruku podává žena muži, starší mladšímu, nadřízený podřízenému, hostitel hostovi, učitel žákovi apod. Pokud do kanceláře vedoucího přichází na jednání žena a už se znají (tj. neseznamují se), pak podává jako první ruku muž - hostitel. Při odchodu však už podává jako první ruku žena muži (hostiteli). Muž může ženě jako první podat ruku v případě, že se jedná o velmi nerovné partnery - např. mladší žena se uchází o zaměstnání. V některých zemích se i v obchodním styku líbají ženám ruce... např. v Polsku. Někde se líbají či ruce si podávají mezi sebou pouze muži, dotýkat se cizích žen je nepřípustné. V některých zemích si ani muži mezi sebou nepodávají ruce a pozdrav nahrazuje pouze úklona (např. Japonsko).

Zatímco při společenských příležitostech může žena při pozdravu zůstat sedět, při pracovních a oficiálních příležitostech se musí při každém pozdravu postavit, stejně jako to dělají muži.

SEZNAMOVÁNÍ A PŘEDSTAVOVÁNÍ

I zde platí pravidlo o společenských přednostech, které říká, že představena by měla být osoba společensky mladší osobě společensky starší (tj. nadřízenému). V pracovních vztazích je však často věcí taktu a zdravého rozumu, kdo se kdy první komu představí nebo bude představen. Záleží jak na místních zvyklostech a poměrech, tak i na dané situaci. Teoreticky samozřejmě platí, že žena je vždy společensky starší, má tedy výsostnější postavení, a dokonce i tam, kde má muž povinnost se sám představit, žena takto učinit nemusí (pochopitelně, pokud zrovna např. nežádá o místo).

Ve vyšších kruzích nebo v některých zemích je nevhodné, aby se někdo představil sám, bez zprostředkovatele. Někdy to však je nutné. Pokud např. vedoucí nepředstaví nového pracovníka kolegům (což je ovšem chyba), pak se nový pracovník může představit i sám. Žena-obchodnice se v pracovním styku sama představuje mužům i ženám. Ve společnosti se však žena sama může představit pouze ženám. Jestliže chce být představena nějakému muži, je lépe o představení požádat nějakého zprostředkovatele.

Obvykle muž otevírá a drží dveře ženě. Pokud však žena uvádí svého zákazníka či sekretářka uvádí návštěvu svému šéfovi, pak je to ona, kdo dveře otevírá a podrží. Žena také vstane, jestliže přichází návštěva, a vychází návštěvě vstříc, při loučení také návštěvu např. i muže-zákazníka vyprovází. Žena muži však nikdy nepomáhá do kabátu.

NĚKOLIK DALŠÍCH RAD

Žena v obchodní firmě a především ve vyšší funkci by neměla provokovat a upoutávat pozornost oblečením, účesem nebo líčením. V některých firmách existují vnitřní předpisy týkající se oblečení, účesů, líčení, nošení šperků atd. (např. letušky). Tyto vnitřní předpisy nutno dodržovat. V rozhovorech se zákazníky i s podřízenými by se žena ve funkci měla vyhnout koketérii a příliš emotivnímu vystupování.

V průběhu pracovních cest není vhodné, aby žena přijímala někoho v hotelovém pokoji. Schůzka či setkání se mohou uskutečnit ve firmě, v kavárně či hotelové hale. Prolínání pracovního a soukromého života obvykle způsobuje nesnáze. Bývá předmětem četných pomluv a intrik.

Žena - obchodnice či jednatelka - má často povinnost navrhnout schůzku nebo pozvat protistranu do restaurace, a to i muže, je-li to v zájmu firmy. Pak také přebírá veškeré povinnosti hostitele včetně placení. Často se stává, že účet číšníci automaticky předloží muži, který se pak dostává do trapné situace. Je lepší placení předem s číšníkem dohodnout.

Ve spolupráci s časopisem Trend Marketing

Soňa Gullová

pracuje na Fakultě mezinárodních vztahů VŠE Praha