"Sháníme vědce. Značka: Nutné." Takovýto inzerát v různých podobách si Evropská unie podává již řadu let. Přestože v ní působí asi 1,6 milionu vědeckých pracovníků, potřebuje jich podle odhadů Evropské komise nejméně dalších 700.000, aby dokázala konkurovat výzkumu USA nebo Japonska.

Problémem Evropy přitom není nedostatek absolventů. Z univerzit jich vychází více než kdekoliv jinde na světě. Mladé talenty však dávají přednost lukrativnějším kariérám v byznysu nebo advokátních kancelářích. Když už se dají na dráhu výzkumu, často končí v amerických laboratořích, kde na ně čekají lepší podmínky.

Zaostávání unie dokládají i statistická čísla. Zatímco v EU směřuje do vědy průměrně 1,9 procenta HDP, v USA to jsou 2,6 procenta a v Japonsku přes tři procenta výkonu ekonomiky. Firmy si navíc stěžují, že až příliš mnoho prostředků jde do základního výzkumu, místo aby směřovaly do spolupráce s byznysem, která může přinést nové patenty a inovace.

Evropská komise se snaží tento nepříznivý stav všemožně otočit a slibuje, že se na tři procenta HDP vyšplhá do roku 2010. Vzhledem k růstu ekonomik by to však znamenalo více než zdvojnásobení současných prostředků, čemuž současný vývoj nenasvědčuje. Výjimkou jsou skandinávské státy Švédsko a Finsko, které tuto hranici již dávno plní. Naopak v Řecku je to jen 0,61 procenta, v ČR 1,26 procenta HDP.

V letech 2007 až 2013 plánuje EK dát ze svého rozpočtu na vědu a výzkum rekordních téměř 70 miliard eur (asi dva biliony korun). Připravuje vytvoření technologického institutu, možná i celé sítě zařízení, která by evropský výzkum posunula dopředu a zlepšila spolupráci s firmami. Podporuje mladé vědce a pořádá popularizační akce v duchu dnešní Noci vědců.

Předseda EK José Barroso si klade ambiciózní cíle. Chce nejen zastavit "odliv mozků", ale naopak do unie přilákat vědce z celého světa. Mladým výzkumníkům chce vytvořit takové podmínky, aby se po stážích v USA či jinde ve světě opět vraceli do Evropy. Starý kontinent podle něj může být světovým lídrem výzkumu například v telekomunikacích, chemii, letectví či obnovitelných energiích.

Přitom až do 90. let se Brusel otázkou vědy nijak nezabýval a ponechával ji zcela v rukou členských států. Poté ale EU pochopila, že věda bude v globalizovaném světě rozhodujícím faktorem pro rozvoj ekonomiky, a začala výzkumné aktivity všemožně podporovat.

Řada ekonomů, ale třeba i předsedající Velká Británie však tvrdí, že podpora EU je spíše v rovině slov než činů. Argumentují navrhovanou finanční perspektivou unie, ve které má jít na vědu 6,6 procenta rozpočtu ve srovnání s téměř 43 procenty na zemědělství. Komise však oponuje, že vědu si financují především samy členské státy, zatímco zemědělství jiné než unijní zdroje nemá.

Výdaje na vědu a výzkum v některých zemích EU v roce 2003

Stát Výdaje (procenta HDP)
Švédsko 4,27
Finsko 3,49
Dánsko 2,62
Německo 2,51
Rakousko 2,37
Belgie 2,37
Francie 2,15
Velká Británie 1,89
Nizozemsko 1,80
Lucembursko 1,71
Slovinsko 1,54
Česká republika 1,26
Itálie 1,16
Irsko 1,12 
Španělsko 1,05
Řecko 0,61
Čína 1,31
USA 2,59
Japonsko 3,15

 Průměr EU       1,90                               

Zdroj: Evropská komise

 

Tento článek máteje zdarma.
Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení.
Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články.
HN mini
45 Kč první dva měsíce
Od 3. měsíce 229 Kč
  • Veškerý obsah
  • Bez reklam
  • Mobilní aplikace
HN roční
3290 Kč za rok
2 měsíce zdarma
  • Veškerý obsah
  • Bez reklam
  • Mobilní aplikace