Ptali jste se bývalého keňského velvyslance Kopřivy

V Keni historicky panuje určité etnické napětí. Etnické cítění obvyvatelstva pak často zneužívají keňští politici ve snaze, aby byli zvoleni. Politika v Keni je velmi lukrativní \"byznys\" (velmi vysoké platy členů parlamentu, vliv na státní finance). Vyvolávání etnické nevraživosti se tentokrát vymstilo a to i proto, že poprvé v dějinách Keni byly tyto volby soubojem dvou rovnocenných kandidátů a neměly předem jasného vítěze.

Obvyklá doba vyslání diplomata je 4 roky, ale může se mírně zkrátit či prodloužit v závilosti na dalších okolnostech. 4 roky a 5 měsíců, které jsem v Keni strávil, tak není nic neobvyklého.

Mwai Kibaki je bezesporu vzdělaný a kultivovaný politik. Jeho velkou zálibou je golf. Během svého prvního mandátu však nebyl příliš výrazným vůdcem a občas se mu vyčítá, že se obklopil pouze svými nejvěrnějšími.

Odinga mocenské ambice rozhodně má, jedná se o velmi sebevědomého politika. Určitým překvapením bylo spíše to, že se opětovně kandidovat rozhodl i Kibaki, jenž by po volbách v roce 2002 považován za prezidenta na jedno období - už kvůli věku a zdravotnímu stavu. Ukázala se tak neschopnost nově utvořené vládní koalice shodnout se na jiném kandidátovi. Kibaki s Odingou opravdu spolupracovali, Odinga byl v období 2003 - 2005 ministrem v Kibakiho vládě. Rozešli se poté, co Odinga a jeho spolustraníci úspěšně bojovali za nepřijetí nové ústavy v referendu.

Asi bych to takto nenazval, bylo by to příliš zjednodušující. V odpovědi na první otázku jsem uvedl, že politici rádi (a celkem úspěšně) hrají \"etnickou kartu\" v předvolebním boji. Zneužívají pocitu etnické sounáležitosti obyvatelstva, pro něž jsou rodina a pak kmen základními oporami. V kombinaci s velmi těsným výsledkem voleb se pak situace vymkla kontrole.

Odhaduji, že se nakonec přece jen nějak domluví. Máte zcela pravdu, že prodlužování tohoto stavu není ani v zájmu opozice a ta si je toho jistě vědoma. Nejlepším řešením by - dle mého názoru - bylo přepočítání hlasů za účasti nezávislých pozorovatelů. Opakování voleb bych považoval až za krajní variantu, neboť k problémům - až na výjimky - nedošlo ve volebních místnostech, ale až při sčítání hlasů.

Těžká odpověď. Znám i několik mladších českých velvyslanců. Je to asi důsledek generační výměny, která v Černínském paláci nastala v první polovině 90. let.

Měl-li bych na výběr, asi bych vyrazil jinam, ale pokud bych měl předplacený zájezd s cestovní kanceláří a tento by nebyl zrušen, tak bych do Keni jel. V případě individuální turistiky bych s naší ambasádou konzultoval plánovanou trasu a vyhnul bych se problematickým místům. V zemi bych pak byl na pozoru, vyhýbal se shromážděním a omezil vycházení v noci.

Většině Keňanů se musí připomenout, že ČR je částí bývalého Československa. Mladí muži si při zmínce o ČR okamžitě vybaví naše fotbalisty, zvláště ty, kteří hrají v anglické lize (zejm. Čech, Rosický). Z ČR se do Keni m. j. už zhruba sto let dovážejí skleněné korálky, které zdobí téměř každého Keňana, ale většina z nich o původu korálků neví.

Samozřejmě, že jsem šoty v televizi nesledoval s příjemnými pocity, ale musím dodat, že jsem jimi nebyl ani nijak zvlášť překvapen. Mnoho sporů - i velmi banálních - se v afrických poměrech řeší násilím. Pramení to též z často bezvýchodné sitauce těch nejchudších vrstev, kterým stačí, když někdo ukáže na \"nepřítele\". Dav je velmi lehce manipulovatelný.

Bohužel nebyl. Vždy, když jsem jel kolem dostihového areálu na Ngong Road, tak jsem si říkal, že někdy zajdu, ale nikdy mi to nevyšlo.

Možná se situace v Keni navenek jevila jako stabilní, ale uvnitř země vždy existovaly určité \"třecí plochy\". Keňa je často prezentována jako bezproblémová země a \"ráj zvířat\", ale tento obrázek je poněkud zkreslený. Pro stabilitu afrických zemí je často důležitý silný vůdce, jimiž byli první dva prezidenti - Kenyatta a Moi. Za jejich vedení měl nejsilnější kmen - Kikuju - zajištěno dominantní postavení (přestože Moi pochází z kmene Kalenjin). Nyní se situace mohla změnit. Neřekl bych však, že by Keňa byla nějak výrazně odlišná od jiných zemí.

Nemůžu tvrdit, že by Keňané ve vztahu k Evropanům trpěli nějakými předsudky. Snad kromě jednoho - a sice, že každý běloch je bohatý. Nejsem si vědom ani našich předsudků vůči Keňanům. To je příliš individuální a nelze to zobecnit.

ČR opravdu zatím nepoblahopřála prezidentovi Kibakimu ke znovuzvolení. Její postoj je v souladu s názorem EU, která kritizovala nesrovnalosti při sčítání hlasů a domnívá se, že by hlasy měly být přepočítány.

V případě Keni se nadá hovořit o české komunitě. V zemi několik Čechů pracuje, ale spíše na krátko- a střednědobé kontrakty. Nevíme o jediném Čechovi natrvalo usazeném v Keni.

Nemáme žádnou informaci, že by se násilí jakkoli dotklo nějakého českého občana včetně turistů. V médiích se objevily zprávy, že problémy má česká ADRA v západokeňské vesničce Itibo, ale máme ověřeno, že se tam žádný Čech nenachází a že i všichni keňští spolupracovníci jsou v pořádku.

Kibaki je veteránem keňské politiky, v parlamentu zasedá nepřetržitě od roku 1963. Byl členem Moiových vlád (m. j. ministrem financí), v období 1978 - 88 byl viceprezidentem. V roce 1991 založil Demokratickou stranu (DP) a dostal se tak do opozice vůči tehdy dominantnímu KANU. V roce 2002 se jeho DP stala součástí velké opoziční koalice a on jejím prezidentským kandidátem. Po porážce oslabeného KANU a jeho nepříliš známého kandidáta Uhuru Kenyatty (syna prvního prezidenta) se stal prezidentem. Ve funkci byl spíše nenápadný, často mu byl vytýkán nedostatek razance. Musel pečlivě manévrovat, aby uspokojil co nejvíce stran a kmenů zastoupených v koalici dosazováním jejich zástupců na vlivná místa, což se mu do určité míry dařilo - až na rozkol právě s Odingou a jeho Liberální demokratickou stranou, jež se stala zárodkem současného ODM.

\"Normální\" lidé jsou v Keni především velmi chudí lidé. (Keňa je zemí s jednou z největších disproporcí mezi bohatými a chudými na světě.) Jejich situace je často bezvýchodná a starají se především o to, jak uživit sebe a své nejbližší. Rychlá a snadná řešení pak před volbami nabízejí politici, kteří apelují na kmenovou příslušnost, čehož důsledky nyní vidíme.

Dal bych na doporučení Vašeho keňského partnera, popř. organizace, která pořádá Vámi navštěvovanou akci. Domnívám se, že při respektování základních bezpečnostních pravidel je možné nyní do Nairobi odcestovat.

Předpokládám, že do února se sitauce vyjasní a že bude možné do Keni cestovat. Případné snížení cen zájezdů do Keni nemohu předvídat, bude záležet na politice jednotlivých cestovních kanceláří.

V Keni je na 40 kmenů a etnických skupin. Z toho zhruba šest jich je větších a má významnější zastoupení v politice, přičemž Kikujové měli vždy do jisté míry privilegované postavení (právě oni měli také největší zásluhu na získání nezávislosti). Jak už jsem uvedl v odpovědi na jednu z předchozích otázek, dosud vždy měli Kikujové zajištěnu kontrolu na chodem země, což by se s příchodem Odingy z kmene Luo mohlo změnit. Už jsem též dříve uvedl, že politika je v Keni velmi výhodný byznys. Platy poslanců jsou astronomické a jelikož ministrem se může stát pouze člen parlamentu, je zvolení i základním předpokladem k zisku dalších funkcí a dalších výhod. Strany sice formálně nesmějí být založeny na kmenovém základě, praxe je však opačná - lze poměrně snadno říci, která strana zastupuje zájmy kterého kmene.

Velmi dobrá otázka, bylo by to vhodné téma na nějakou disertační práci. Mám podobný názor. Rokem 2002 skončilo v Keni období silných vůdců a začalo právě Vámi zmiňované období \"slabé demokracie\". Kmenové rozpory tak vypluly na povrch více než kdy předtím, byť ve společnsoti existovaly i dříve. A onen místní folklor: už jsem uvedl, že v afrických podmínkách je k uchylování se k násilnému řešení sporů mnohem blíže než u nás.

Keňská policie je lidmi vnímána jako nejzkorumpovanější státní orgán. Její metody jsou velmi diskutabilní (občasné postřílení nevinných kolemjdoucích při zátazích na \"gangstery\" není žádnou výjimkou), morálka nevalná, nerozhodnost při přijímání běžných rozhodnutí a poukazování na \"vyšší místa\" běžná atd. Souvisí to i s neadekvátním platovým ohodnocením a špatným vybavením. Proto mě docela pozitivně překvapilo, že policie odvádí poměrně slušnou práci a situaci se snaží uklidňovat a nikoli eskalovat. A ještě bych chtěl zmínit důležitou roli keňských médií, která jsou na africké poměry nezávislá a vyspělá a která za současné situace sehrávají velmi pozitivní roli.