TRANSPARENTNOST INVESTIČNÍCH PRODUKTŮ
Investiční produkty nabízející stejný výnosově-rizikový profil se v současné době v Evropě dostávají k běžným klientům v několika typech produktů. Jsou to:
- otevřené podílové fondy regulované evropskou legislativou, tzv. UCITS fondy,
- otevřené podílové fondy regulované národní legislativou,
- exchange traded funds, tzv. ETF,
- investiční životní pojištění (unit-linked life insurance),
- retailové tranše strukturovaných dluhopisů,
- termínované bankovní vklady s vloženou opcí či jiným derivátovým produktem,
- variabilní anuity.
Vyjmenované investiční produkty jsou domácnostmi využívány ke splnění svých finančních cílů. S rostoucí potřebou financovat starobní penze ze soukromých zdrojů roste ve společnosti důležitost přístupu lidí ke kvalitním investičním produktům.
JINÝ PRODUKT, JINÁ PRAVIDLA
Pro úspěch penzijní reformy spojené se vznikem silného fondového pilíře jsou klíčové mimo jiné i tyto dva body: Za prvé, informační otevřenost investičních produktů (tzv. disclosure). Za druhé, profesionalita při distribuci investičních produktů. V současné době stanovuje legislativa (národní i evropská) pro různé typy investičních produktů rozdílné nároky na informační otevřenost a různá pravidla pro práci distributorů jednotlivých typů investičních produktů.
Evropská komise si je popsaného stavu vědoma a snaží se zjistit, zda "rozdílný regulatorní rámec nevede k nepřiměřeně velkým rozdílům v úrovni informační otevřenosti a ochrany spotřebitele u jednotlivých typů investičních produktů". Za tímto účelem vydala Komise na podzim roku 2007 publikaci "Call for Evidence: Need for a coherent approach to product transparency and distribution requirements for substitute retail investment products?" (Zjišťování: Existuje potřeba jednotných pravidel pro informační otevřenost a požadavky na distribuci u vzájemně zaměnitelných investičních produktů určených pro běžné klienty?)
Komisař pro vnitřní trh a služby Charlie McCreevy u příležitosti vydání dokumentu řekl: "Lidé dnes mají k dispozici řadu investičních produktů, pomocí nichž mohou naplňovat své dlouhodobé finanční cíle. Legislativa však klade na jednotlivé typy produktů rozdílné požadavky na rozkrytí poplatkové struktury a na pravidla prodeje. Myslím, že bychom měli zjistit, zda tyto rozdíly nepoškozují investory a neničí konkurenční prostředí." Zároveň dodal, že se ze strany Komise jedná o mapování situace a jeho úřad nehodlá prosazovat unáhlené, nepromyšlené změny v legislativě, které by mohly způsobit víc škody než užitku. Proto dokument obsahuje u jednotlivých kapitol otázky, které Komise směřuje do řad odborné veřejnosti. Profesní organizace mají možnost se k problematice do poloviny ledna 2008 vyjádřit. Poté bude Komise rozhodovat, jaké další kroky je třeba podniknout.
SKLON K NEPRŮHLEDNOSTI
První část dokumentu popisuje evropský trh retailových investičních produktů. Zmiňuje několik důležitých skutečností. Finanční produkty jsou stále komplexnější, roste podíl finančních derivátů. Rozdíly mezi jednotlivými typy investičních produktů jsou stále zamlženější. Například investiční životní pojistky (IŽP) umisťují prostředky klientů do otevřených podílových fondů (OPF). Objevuje se stále více neprůhledných balíčků, u nichž je obtížné dohledat skutečné podkladové aktivum a všechny poplatky. Distribuční kanály se nespecializují na jeden typ produktu, rozšiřují nabídku. Zvyšuje se konkurence mezi jednotlivými typy investičních produktů. Jednotlivé typy investičních produktů mohou stále častěji fungovat jako substituty, jsou z hlediska funkce vzájemně zaměnitelné. U některých produktů se investoři vlivem rozdílného regulatorního rámce nedozvídají všechny relevantní informace. Jednotlivé typy produktů jsou spojeny s různou mírou zdanění. Vytváření neprůhledných balíčků rozkrytí skutečné míry daňové zátěže znesnadňuje. Totéž platí o skutečné nákladovosti složitějších investičních produktů, někdy vůbec nejde zjistit. V distribučních kanálech se vyskytuje konflikt zájmů, vybírají se produkty podle výše provize a ne podle potřeb klienta. Některé státy se tento problém snaží řešit tlakem na povinné zveřejňování některých poplatků.
V první části dokumentu klade Evropská komise tyto otázky: Je rozdílný regulatorní rámec u investičních produktů, které mohou fungovat jako substituty, skutečným problémem? Jsou odlišné nároky na informační otevřenost u jednotlivých typů investičních produktů hrozbou pro další rozvoj trhu? Do jaké míry jsou uvedené investiční produkty skutečnými substituty?
NEZNÁMÉ POPLATKY
Druhá část dokumentu zkoumá, zda a do jaké míry mohou být retailoví klienti poškozeni rozdílným regulatorním rámcem jednotlivých typů investičních produktů.
Uvedené typy investičních produktů se liší povinnou investiční otevřeností. Ně-které investiční produkty o sobě říkají více, jiné méně. Otázkou je také kvalita a relevance zveřejňovaných dat. Podle Komise existuje podezření, že klienti jsou při nákupu některých investičních produktů nedostatečně informováni o rizicích a poplatcích spojených s daným produktem.
Zejména bývá zamlčován dopad skrytých poplatků na očekávanou výkonnost.
Jako dva odlišné příklady poplatkové transparentnosti uvádí Komise OPF a IŽP. Otevřené podílové fondy jsou hodnoceny kladně, investiční životní pojištění záporně. OPF v ideálním případě zveřejňují vstupní poplatek, výstupní poplatek a ukazatel celkových nákladů (TER, total expense ratio). Neexistují téměř žádné "díry", kterými by mohla investiční společnost bez vědomí investorů odčerpávat peníze ze svěřených prostředků formou "nákladových položek". Vadou na kráse je skutečnost, že povinné zveřejňování TER vydala Komise jako doporučení a některé státy Evropské unie ho zatím neimplementovaly.
Koncept poplatkové transparentnosti fondů typu UCITS je však považován za vzor pro ostatní typy investičních produktů, zejména pro investiční životní pojištění. Jak upozorňuje Komise ve svém dokumentu, Směrnice o životním pojištění (Life Insurance Directive) "nevyžaduje žádné zveřejňování poplatků. Poplatková transparentnost produktů investičního životního pojištění bývá zpravidla velmi omezená". Legislativa nevyžaduje povinné zveřejňování informací o poplatkové struktuře pojistného produktu ani o poplatkové struktuře podkladových fondů. Pojišťovny mohou poplatky zveřejnit, ale nemusí, nebo zveřejní jen jejich část, uznají-li to za vhodné. Podobně nelichotivě se zpráva vyjadřuje i o transparentnosti strukturovaných produktů.
Dalším tématem, o který se Komise zajímá, je konflikt zájmů při distribuci investičních produktů. Souvisí s předešlým tématem poplatkové netransparentnosti. Navýšení skrytých poplatků dává prostor pro motivování zprostředkovatelů vyšší finanční odměnou. Část z nich pak může doporučovat klientům investiční produkty podle výše provize, ne podle jejich skutečných potřeb. Zde je také třeba hledat důvod rostoucích prodejů tzv. neprůhledných balíčků.
Evropskou komisi dále znepokojuje tzv. mis-selling (prodej nevhodných finančních produktů danému klientovi v dané situaci). Mis-selling podporuje vedle výše popsané poplatkové netransparentnosti spojené s konfliktem zájmů distributora také zavádějící reklama a nečestné marketingové praktiky. Při propagaci investičních produktů jsou zamlčovány relevantní informace, jako například nákladovost a rizikovost, a zdůrazňovány informace nepodstatné.
Komise klade následující otázky: Dostávají investoři před nákupem produktu informace o jeho celkové nákladovosti? Jsou si investoři před nákupem produktu vědomi možného konfliktu zájmů distributora? Jsou některé investiční produkty náchylnější k mis-sellingu než jiné?
JE POTŘEBA NÁPRAVNÁ AKCE?
Třetí část dokumentu se zamýšlí nad otázkou, zda je třeba iniciovat "nápravnou akci" na úrovni evropské legislativy. Konkrétně se ptá, zda by bylo vhodné plošně vyžadovat povinné zveřejňování určitých informací o retailových investičních produktech (zejména informací o poplatcích) ze strany poskytovatelů produktů a jejich distributorů a zda by bylo vhodné pokusit se nějakým způsobem zamezit popsanému konfliktu zájmů u distributorů. Od zainteresovaných skupin, kterým současný stav v oboru včetně popsaných nedostatků vyhovuje, lze očekávat tvrzení, že retailové investiční produkty jsou naprosto v pořádku, naprosto transparentní a jejich distribuce probíhá zcela profesionálně, žádné nedostatky neexistují, a jestli, tak jsou velmi mírné a budou brzy samovolně vyřešeny působením tržních sil a odvětvovou samoregulací. Evropská komise se ptá, zda jsou nastíněné problémy skutečně jen mírné, mohou být vyřešeny čistě působením tržních sil a zda náhodou není potřeba ve veřejném zájmu zavést a vyžadovat v oboru určitá pravidla.
KDO KAM INVESTUJE
V příloze dokumentu se nachází data popisující odvětví retailových investičních produktů. Celkový objem aktiv pod správou v podílových fondech a produktech životního pojištění ukazují grafy. Prim hrají v Evropě otevřené podílové fondy (8000 mld. EUR), následuje životní pojištění (5500 mld. EUR) a strukturované produkty (500 mld. EUR). Obliba jednotlivých typů investičních produktů se liší podle zemí. Francouzi investují převážně do OPF, Britové do IŽP, Belgičané a Španělé do strukturovaných produktů.
Roman Stuchlík
Článek vyšel v časopisu FOND SHOP 1/2008.
Objevuje se stále více neprůhledných balíčků, u nichž je obtížné dohledat skutečné podkladové aktivum a všechny poplatky.
V distribučních kanálech se vyskytuje konflikt zájmů, vybírají se produkty podle výše provize a ne podle potřeb klienta.
Při propagaci investičních produktů jsou zamlčovány relevantní informace.
Zejména bývá zamlčován dopad skrytých poplatků na očekávanou výkonnost.
