AIDS zasahuje Afriku, ne však její akciové trhy

Většina světových pandemií zasahuje zejména africké státy, z nichž i ty nejchudší mají své akciové burzy. Varování některých ekonomů, že pandemie HIV/AIDS výrazně zpomalí růst afrických ekonomik a jejich akciových trhů, však neplatí pro všechny.
Ekonomický analytik René Bonnel v roce 2000 spočítal, že u typické subsaharské země, v níž rozšíření této pandemie mezi dospělým obyvatelstvem dosahuje 20 %, dochází v důsledku této pandemie ke snížení ekonomického růstu o 2,6 procentních bodů ročně.

Paradox Botswany

Botswana, která dosahuje největšího výskytu HIV/AIDS na světě (téměř 40 procent), patřila v roce 2004 mezi státy s reálným růstem HDP stejným jako Indie a jen o něco menším než Čína.
Od roku 2000, kdy Bonnel publikoval své závěry, se sice v Botswaně zkrátila průměrná délka života ze čtyřiceti na třicet let, ale mírně vzrostl počet obyvatel a HDP na hlavu se více než zdvojnásobil.
Za posledních pět let akciový index botswanské burzy vzrostl přibližně o 150 procent a od svého vzniku v roce 1989 průměrně ročně o 25 procent, tedy přibližně 2,5krát víc než vyspělý svět. Je tedy paradox, že země s největším výskytem HIV/AIDS a největší úmrtností na světě dnes patří podle HDP na hlavu mezi nejbohatší státy Afriky.
Hlavní příčinou růstu je zřejmě cena zlata a diamantů, která zatím ovlivňuje ekonomickou prosperitu Afriky víc než pandemie. Drtivou většinu příjmů z exportu zajišťují Botswaně diamantové doly, které naštěstí neobsadili rebelové, tak jako v Kongu nebo Angole.
Jihoafrická republika je zase největším exportérem zlata na světě. Když se koncem 90. let blížila cena zlata ke svému dvacetiletému minimu 250 dolarů za unci, klesala i akciová burza v Johannesburgu. Dnes je cena zlata dvojnásobná a burza překonává svá historická maxima. Přitom těžařský a automobilový průmysl, který zemi vydělává peníze, je pandemií zasažen nejvíce. Podle odhadů druhá největší těžařská společnost Gold Fields zaměstnává asi čtvrtinu HIV pozitivních horníků.
Ztráty vzniklé snížením produktivity, absencemi v zaměstnání a odchodem do předčasného důchodu jsou dnes mnohem vyšší než před deseti lety, protože doly zaměstnávají kvalifikovanější pracovníky.

Akcie těžařů rostou

Daň za AIDS, ke které tyto vyšší pracovní náklady způsobené infekcí někteří ekonomové přirovnávají, není na cenách akcií těžařských firem zatím vidět. Za posledních deset let stoupla cena akcií jihoafrických dolů víc než v USA a Kanadě.
Jiné země, které úspěšně snížily, na rozdíl od JAR, výskyt pandemie, ale které jsou odkázány hlavně na produkci zemědělských plodin, může nižší produktivita zasáhnout mnohem víc. Zatímco v Ugandě klesl výskyt HIV/AIDS z 31 procent v roce 1991 na současných asi pět procent, příjmy z exportu kávy nepřinášejí zemi takové bohatství, aby se s ekonomickými důsledky pandemie vyrovnala.
V roce 2002, kdy cena kávy klesala, si ugandský prezident Museveni postěžoval, že ho AIDS a malárie stojí víc, než kolik země vydělá prodejem kávy. Vypovídací schopnost indexu ugandské akciové burzy však zůstane, vzhledem ke době svého vzniku na konci roku 2003, ještě pár let nulová.
Pandemie HIV/AIDS, na kterou zemřelo víc lidí, než padlo za první světové války, způsobuje některým ekonomikám vážné problémy, ne však kolaps. A to ani nejchudším, ani pandemií nejvíce zasaženým. Aspoň zatím. Některé matematické modely potvrzují, že se kolaps produktivity a lidského kapitálu může dostavit během dvou generací v Jihoafrické republice.
Existují také obavy o budoucí ekonomický vývoj Indie a Číny, pokud by se pandemie měla šířit stejně rychle jako v Africe. V Číně nedosahuje výskyt HIV/AIDS sice ani půl procenta, ale v JAR dokázala během sedmi let stoupnout z jednoho procenta na dvacet.
Autor pracuje jako analytik v Pioneer Asset Management