Spoření se stává nutností - kvůli přežití v důchodovém věku

Spoření se stává nutností - kvůli přežití v důchodovém věku

Spoření pro mnoho lidí neznamená ten pravý vytoužený způsob života. Místo aby si spořili na důchod, se ještě zadlužují. Vůbec se nebrání si půjčovat na zbytečnosti. Přesto začít spořit na důchod již v raném věku se stává přímo nutností.
Rada zní prostě: Dokud vyděláváte, spořte si na důchod. Lidé, kteří jsou dnes v produktivním věku, si mohou být jisti, že jim v budoucnu přiznaný starobní důchod ke spokojenému zbytku života stačit nebude. Jedinou obranou je, že se lidé na klidné stáří finančně připraví. V tomto směru se na peněžním trhu nabízí celá řada možností. Než ale zvolit méně výhodnou variantu, je daleko horší nestřádat vůbec. Kdo si nic neuspoří, bude mít v důchodovém věku smůlu.
Ani katastrofické scénáře, podle kterých bude za několik desetiletí na penzi jednoho důchodce vydělávat pouze jeden pracující zaměstnanec místo nynějších dvou, nemotivují Čechy k většímu spoření na stáří. Poměrně hodně lidí sice ukládá do penzijních fondů, bohužel většina z nich jen 500 korun měsíčně. A to je zcela nedostatečné. Je třeba střádat daleko více.
Situace je jednoznačná. Národ stárne a bude stárnout i nadále. V budoucnu přibude lidí v důchodovém věku, kteří budou odčerpávat peníze ze státního rozpočtu, a naopak ubude lidí v produktivním věku.
Nejhůře na tom budou lidé, kterým je dnes okolo třiceti let. Ti totiž budou ještě řadu let dotovat nynější důchodový systém, z čehož však nebudou mít v budoucnu mnoho výhod. Poměrně reálný předpoklad je, že až se stanou důchodci, stát jim přizná důchod přibližně jen na úrovni životního minima. O zbytek se budou muset postarat sami.
Současný systém postavený hlavně na mezigenerační solidaritě je totiž dlouhodobě neudržitelný. Důchodové zabezpečení v budoucnu bude daleko více založeno na osobní odpovědnosti každého člověka za své stáří (podle principu kolik si kdo naspoří, tolik bude mít). Takže nezbývá nic jiného než začít spořit - a to co možná nejdříve. (šal)