Peníze EU zrychlily růst Portugalska

Počátkem letošního roku si Portugalsko připomnělo dvacetileté výročí vstupu do tehdejšího Evropského hospodářského společenství (EHS). Poohlédneme-li se po uplynulých dvou dekádách, musíme konstatovat, že skončily s jednoznačně pozitivní bilancí.

Start ze slabé základny

Panuje obecná shoda v tom, že členství v Evropské unii umožnilo nejen čerpání ze štědrých fondů (například u Delors II pro roky 1993 až 1999 to bylo 25,182 miliardy eur, u Agendy 2000 pro roky 2000 až 2006 to bylo 25,994 miliard), ale také vytvoření ekonomických, sociálních i kulturních podmínek potřebných k tomu, aby se Portugalsko konečně zařadilo do skupiny rozvinutých zemí.

V roce 1986 bylo Portugalsko zemí s méně rozvinutou ekonomikou. HDP na obyvatele činil 2510 eur, odpovídajících 54,2 % evropského průměru. Průměrná mzda se pohybovala kolem 150 eur, minimální mzda byla 112,5 eur.
Hospodářskou strukturou připomínalo spíše rozvojové země: primární sféra měla ještě podstatnou váhu, podíl sekundární a terciární sféry byl vyrovnaný. Monetární prostředí příliš nepřálo rozvoji ekonomiky.

Úroková sazba pro krátkodobé úvěry činila 15,6 procenta a inflace dosahovala hodnot kolem 11 procent. Případné investory odrazoval i určitý stupeň nestability. V ještě neutěšenějším stavu se nacházela úroveň vzdělání. Míra negramotnosti dosahovala 18 procent, počet studentů na vysokých školách nedosahoval 80 tisíc. Většina aktivní populace ukončila pouze první stupeň základního vzdělání.

I přes nesporný pokrok za posledních dvacet let zůstává právě nižší úroveň gramotnosti těchto generací určitou překážkou ekonomického růstu Portugalska.
Také ukazatele zachycující technologickou, ale i sociální a kulturní úroveň dokreslují obrázek celkového zaostávání Portugalska v polovině osmdesátých let. Ani v oblasti infrastruktury nebyla situace nikterak růžová, celková délka dálnic dosahovala pouze 196 km.

Monetární a další úspěchy

Poslední dvě desetiletí však uběhla ve znamení pokroku, jakého by bez členství v ES během relativně krátkého časového horizontu sotva dosáhla. Již v roce 2000 činil HDP na obyvatele 12 000 eur, což bylo na úrovni 80 % průměru dnešní evropské pětadvacítky. Průměrná mzda se vyhoupla ve stejném roce na 613 eur, tedy na čtyřnásobek hodnoty z roku 1986. Minimální mzda k 1. lednu 2005 činila 374,2 eura, což představuje trojnásobné zvýšení od vstupu do Společenství.

Hospodářskou strukturou se nyní Portugalsko řadí mezi rozvinuté země: nejdůležitější je sektor služeb, následuje průmysl a za ním s velkým odstupem zemědělství.
Vpravdě mimořádný vývoj zaznamenaly monetární proměnné. Nahrazení escuda eurem v důsledku přistoupení k hospodářské a měnové unii pomohlo Portugalsku získat dosud nevídanou měnovou stabilitu. Míra inflace se ustálila v posledních letech na 2 - 3 procentech, úrokové sazby jsou na historicky nejnižší úrovni. Hodnota úroků z krátkodobých úvěrů se v posledních třech letech drží pod pěti procenty.

Pozitivní výsledky se dostavily také v oblasti vzdělání, i když i zde je stále na čem pracovat. Úroveň celkové negramotnosti klesla pod devět procent, tedy na méně než polovinu hodnoty z roku 1986.
Počet studentů zapsaných na vysoké školy, ačkoli ještě nedosahuje žádoucí výše, se vyšplhal na více než pětinásobek. Také v technologické vyspělosti Portugalsko pokročilo. Zatímco v roce 1986 bylo množství počítačů v zemi zanedbatelné, v roce 2004 již 41,5 procenta populace vlastnilo počítač a z nich 26,2 procent mělo také internet.

Nicméně přistoupení k unii způsobilo Portugalsku také určité těžkosti. V důsledku ztráty měnové autonomie a omezení fiskální politiky, vyplývajících z Paktu stability a růstu, vypluly na povrch strukturální nedostatky ekonomiky.
Konkurenceschopnost výroby a exportu se v podstatě staly jedinými nástroji "hospodářské politiky". Nyní je zřejmé, že přes nesporný posun čeká portugalské hospodářství ještě kus práce, aby si zajistila místo mezi konkurenceschopnými ekonomikami se silným a udržitelným růstem.

To si vyžádá reformy s dopadem na oblast vzdělání, hospodářství nebo technologií. Faktem ovšem zůstává, že perspektiva rozvoje je blíže na dosah právě díky podmínkám, jejichž vytvoření umožnil vstup do EHS. Bez něj by se celkový růst zaznamenaný během posledních dvou dekád sotva stal skutečností.

Autor je publicistou píšícím pro portugalský týdeník Semanário Económico, kde byl článek poprvé zveřejněn