Záložny: nejdříve přečíst stanovy, potom peníze

Než se člověk stane členem nějaké družstevní záložny, měl by velmi pečlivě vybírat. Na trhu sice působí již jen 19 kampeliček, které jsou pod přísným dozorem, bedlivé zkoumání jejich podmínek se ale určitě vyplatí. Než si klient některou kampeličku, které svěří své peníze, vybere, měl by se určitě obrátit také na Úřad pro dohled nad družstevními záložnami.

Činnost kampeliček
Zákon o spořitelních a úvěrních družstvech z roku 1995 v platném znění definuje několik základních činností, kterými se záložna může zabývat. V prvé řadě se jedná o přijímání vkladů od členů a poskytování úvěrů svým členům.
Družstevní záložna může také poskytovat finanční leasing pro své členy. Nelze opomenout ani provádění platebního styku, vydávání a správu platebních prostředků pro členy - například platební karty.
Členové družstevní záložny mohou také svou kampeličku využít coby ručitele úvěru. Kampelička se po získání licence může stát také směnárnou.
Zájem lidí o družstevní záložny je ale hlavně kvůli výhodnějším vkladům. Družstevní záložny totiž nemusí odvádět zisk akcionářům. O výnosy se podělí sami družstevníci, a to právě formou výhodnějších úroků.
Při pohledu na seznam činných záložen lidé zjistí, že více než polovina z nich působí v Praze. Ostatní jsou v nejrozličnějších koutech České republiky. U některých z nich je členská základna profesně či ekonomicky provázaná. Jiné záložny zase vznikly kolem leasingových či realitních firem, které tak umožňují svým klientům financovat nákupy vozů či nemovitostí. Největší tuzemská záložna, co do výše vkladů, je součástí pražského brokerského domu FIO (FIO, družstevní záložna).

Podle čeho vybírat
Prvním krokem, který by zájemce o členství v družstevní záložně měl vždy učinit, je si pozorně prostudovat stanovy. Tam jsou obsaženy základní informace a podmínky. Jakoukoliv věc, která není zcela jasná, je vhodné si nechat vysvětlit. Zjednodušeně řečeno - lidé by se měli hodně ptát, měli by být velmi opatrní.
Potenciální družstevníci by se také v kampeličce měli dotazovat na skutečnost, zda se záložnou není zrovna vedeno nějaké řízení ze strany Úřadu pro dohled nad družstevními záložnami. Pokud ano, jaké jsou k tomu důvody a jak se celá věc vyvíjí.
Stejnou skutečnost je nutné si ověřit také na samotném úřadu. Jestliže klient v prvopočátku nezíská v kampeličce korektní informace, už to je určitá známka nepříliš seriózního jednání. V takovém případě je lepší dát přednost jiné záložně.

Neblahá historie
Družstevní záložny existovaly v zemi již za první republiky. Tehdy ale fungovaly zcela bez problémů. Jejich konec nastal v roce 1953, kdy je komunistický režim sloučil do České státní spořitelny. V roce 1995 se poslanci rozhodli obnovit tuto tradici a záložnám umožnili po 40 letech návrat na tuzemský trh. Problémem se ale stala nekvalitní legislativa.
Největší chybou bylo, že kampeličku si mohl založit prakticky kdokoli, a to bez ohledu na odborné znalosti, zkušenosti a morální předpoklady. Na jedné straně sice zákon přísně vymezil, jak smějí záložny své peníze investovat, na druhé jim ale umožnil zakládat dceřiné firmy a do nich přesouvat peníze zcela nekontrolovatelně.


Seznam všech činných družstevních záložen