Ochranné známky a jiné průmyslové vlastnictví

Ochranné známky a jiné průmyslové vlastnictví

Evropský soudní dvůr opakovaně judikoval, že průmyslová práva v jednotlivých členských zemích nesmějí být na překážku volnému pohybu zboží a nesmějí vytvářet umělé dělení vnitřního trhu. Tento rozpor je postupně řešen jak harmonizací národních právních úprav, tak specifickými právními instituty, například institutem vyčerpání práv (viz dále).
Většina jmenovaných odvětví průmyslového vlastnictví je upravena jak českým, tak komunitárním právem; s tím, že české právo již komunitární normy transformovalo. Tam, kde chybí komunitární právní úprava, existují mezinárodní dohody, jejichž signatáři jsou členské státy EU. Lze tedy shrnout, že po vstupu naší země do EU je třeba vždy uvažovat o dvou rovinách ochrany průmyslového vlastnictví: národní a komunitární, resp. mezinárodní.

Ochranné známky (OZ) jsou nejznámějším a pravděpodobně i nejrozšířenějším institutem průmyslového vlastnictví. České právo je upravuje zákonem o ochranných známkách (č. 441/2003 Sb.), který plně implementuje základní evropský známkoprávní předpis (Směrnici č. 40/94 o komunitární známce).
Jako ochrannou známku lze přihlásit jakékoliv označení schopné grafického znázornění (slova, barvy, kresby, písmena, číslice, tvar výrobku apod.) za předpokladu, že toto označení je způsobilé odlišit produkt jedné osoby od produktů jiné osoby - rozlišovací funkce ochranné známky je totiž její podstatou. Přihláška se podává u Úřadu průmyslového vlastnictví v Praze a je zpoplatněna. Zapsaná OZ dává svému majiteli výlučné právo ji užívat ve spojení s jeho výrobky či službami. Za zaměnitelnosti se přitom považuje i pravděpodobnost pouhé asociace. Poruší-li někdo toto výlučné právo, může se majitel OZ domáhat ukončení neoprávněného užívání OZ, odstranění případných následků neoprávněného užívání, náhrady škody, přiměřeného zadostiučinění, a to i v penězích, vydání bezdůvodného obohacení, stažení výrobků či služeb neoprávněně označených z trhu a také může žádat po všech, kteří uvádějí nebo hodlají uvést na trh neoprávněně označené výrobky či služby, informaci o jejich původu.

Ochrannou známku lze registrovat jak pro území ČR, tak pro zahraničí. Ve druhém případě má přihlašovatel dvě možnosti: registraci pro území některého nebo všech členských států tzv. Madridské dohody (tzv. mezinárodní známka) nebo registraci pro území všech států EU (tzv. známka Společenství), a to přímo v zahraničí u příslušných úřadů nebo prostřednictvím Úřadu průmyslového vlastnictví. Na rozdíl od mezinárodní OZ platí ochranná známka Společenství vždy jen na celé území všech členských států EU, a má tedy význam především pro ty přihlašovatele, kteří působí v rámci celé EU. Registrace OZ s působností pro zahraničí jsou ovšem finančně i časově náročnější.
Možnost "zahraniční registrace" mají pochopitelně i osoby z ostatních členských států EU či států tzv. Madridské dohody ve vztahu k českému teritoriu. Na našem území tedy působí nejen tzv. národní ochranné známky, ale i známky mezinárodní a komunitární. Před přihláškou OZ byť jen pro území ČR je proto žádoucí provést rešerše všech uvedených kategorií OZ. Pokud dojde ke kolizi, tedy k situaci, že pro ČR by měly platit dvě shodné nebo podobné OZ, má přednost tzv. starší ochranná známka. Tou se rozumí stejná či zaměnitelná národní, mezinárodní či komunitární známka s dřívějším datem podání přihlášky.
Přitom jde-li o běžnou OZ, posuzuje se případná kolize jen ve vztahu ke stejným či podobným produktům; jde-li o tzv. známku s dobrým jménem, posuzuje se kolize bez ohledu na produkty, pro které je zapsána. Známkou s dobrým jménem se rozumí označení, jež veřejnost dobře zná a spojuje s ním dobré vlastnosti ať už konkrétních produktů, nebo obecně.

Specifické případy kolize byly vyvolány rozšířením území EU po vstupu nových členských států; ochranná známka Společenství, jak již bylo uvedeno, platí automaticky na celém území EU a vstupem nových členských států se její účinky bez dalšího rozšířily i na země, kde již mohlo být chráněno stejné nebo zaměnitelné označení podle národních předpisů. České právo řeší tento rozpor tak, že vlastník dříve přihlášené národní ("české") OZ, pokud tato byla podána v dobré víře před vstupem ČR do EU, je oprávněn zakázat užívání ochranné známky Společenství, která je shodná či podobná či zaměnitelná s jeho OZ.
Naopak majitel české národní OZ nemůže namítat dříve zapsanou komunitární známku z některých důvodů, které by jinak mohl uplatnit: např. tím, že se čeština stala jedním z úředních jazyků EU, nelze po našem vstupu do EU zapsat jako známku Společenství, které nemá v češtině rozlišovací způsobilost.

Tzv. institut vyčerpání práv k ochranné známce souvisí s paralelními dovozy značkových výrobků a vymezuje možnosti vlastníka OZ regulovat neautorizovanou distribuci, neboť paralelní dovozy mohou poškozovat ochrannou známku tím, že dovážené produkty jsou distribuovány mimo autorizované distribuční sítě majitele známky, a tedy i mimo kontrolu kvality zboží, prodeje a servisu. Vlastník OZ však nemůže zakázat užívání známky na produktech, které byly s jeho souhlasem uvedeny na trh v České republice či v jiném státě EU. V každém případě má vlastník OZ právo bránit se proti paralelním dovozům ze zemí, jež nejsou členy Evropských společenství či Evropského hospodářského prostoru.
Na spekulativní jednání pamatuje institut tzv. nehodného zástupce, postihující případ, kdy si známku bez souhlasu jejího vlastníka přihlásí např. jeho obchodní zástupce. Pravý vlastník OZ je pak oprávněn zakázat její užívání "nehodným zástupcem". Poměrně nově je také k dispozici možnost připomínek či námitek proti přihlášce OZ, která nebyla podána v dobré víře, tedy kdy přihlašovatel věděl, že dané označení po právu náleží jiné osobě. Z téhož důvodu lze podat návrh na prohlášení OZ za neplatnou, pokud již byla zapsána.
Dobrá víra je nezbytnou podmínkou i pro případné bránění užívání komunitární známky na území ČR majitelem dříve zapsané národní známky (viz výše). Nedostatek dobré víry je však třeba vždy prokázat. Spekulativní registrace OZ, která se nezřídka objevovala v první půli 90. let, se nevyplatí i vzhledem k možnosti jejího následného prohlášení za neplatnou ať už z vlastní iniciativy Úřadu průmyslového vlastnictví, nebo na návrh třetí osoby, a to kdykoliv v době její existence (zápisu). Důvodem prohlášení známky za neplatnou může být např. nedostatek dobré víry při podání přihlášky, skutečnost, že známka klame veřejnost, pokud jde o povahu, jakost nebo zeměpisný původ výrobku nebo služby, či to, že známka nemá rozlišovací způsobilost. Zápis národní, mezinárodní i komunitární OZ platí deset let a lze jej obnovovat vždy na dalších deset let.

Průmyslovým vzorem rozumí zákon (č. 207/2000 Sb., shodně s Nařízením Rady č. 6/2002) vzhled výrobku nebo jeho částí, spočívající zejména ve znacích linií, obrysů, barev, tvaru, struktury nebo materiálů výrobku samotného, nebo jeho zdobení, a to je-li nový a má-li individuální povahu. Podmínka novosti je splněna, pokud dosud nebyl veřejnosti zpřístupněn shodný průmyslový vzor (s tím, že shodnost je dána i přes nepodstatné rozdíly). Individuální povahu má vzor tehdy, jestliže celkový dojem, který vyvolává u informovaného uživatele, se liší od celkového dojmu, který u takového uživatele vyvolává průmyslový vzor, který byl zpřístupněn veřejnosti dříve; zjednodušeně řečeno, chrání se design výrobku.
Průmyslové vzory se zapisují u Úřadu průmyslového vlastnictví a doba ochrany je pět let s možností opakovaného obnovování až na celkovou dobu 25 let. Práva majitele průmyslového vzoru jsou obdobná výše uvedeným právům majitele ochranné známky. Domáhat se práv proti neoprávněné přihlášce průmyslového vzoru však lze jen ve lhůtě dvou let ode dne zápisu vzoru do rejstříku, s výjimkou případu, že přihlašovatel nejednal v dobré víře - tehdy lze podat žalobu kdykoliv.
Rovněž tak i u průmyslového vzoru může dojít k vyčerpání práv, a to ve stejném rozsahu a za stejných podmínek jako u ochranných známek. U Úřadu průmyslového vlastnictví lze přihlásit nejen "národní" vzor, ale i vzor Společenství, pokud tak není učiněno přímo u Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu (OHIM) ve Španělsku. Průmyslový vzor Společenství je na rozdíl od "národního" chráněn i jako nezapsaný již od okamžiku pouhého zpřístupnění veřejnosti, doba ochrany je však jen tříletá. V českém právu lze nezapsaný nový design výrobků chránit např. jako autorské dílo, ochrannou známku, do doby zveřejnění jako obchodní tajemství apod. Přihláška průmyslového vzoru jak na národní, tak na komunitární úrovni je zpoplatněna.

Na rozdíl od průmyslového vzoru, který je ve své podstatě designem výrobku, je užitný vzor technickým řešením, které je nové, přesahuje rámec pouhé odborné dovednosti a je průmyslově využitelné (zákon č. 478/1992 Sb.). Užitný vzor je jakýmsi menším vynálezem, umožňuje chránit technické výtvory, jež nedosahují míry technické tvůrčí invence potřebné pro právní kategorii vynálezu. Technické řešení užitného vzoru je nové, není-li součástí stavu techniky, a průmyslově využitelné, jestliže může být opakovaně využito v hospodářské činnosti. V rámci EU dosud není právní norma, která by užitné vzory upravovala, a ochrana těchto statků existuje v různé podobě jen v národních zákonodárstvích některých členských států. Užitné vzory se rovněž zapisují u Úřadu průmyslového vlastnictví, přihláška je zpoplatněna a doba ochrany činí čtyři roky s možností maximálně dvojího prodloužení, vždy o tři roky. Možnosti obrany proti neoprávněnému užívání užitného vzoru jsou obdobné povahy jako u ochranných známek, i když zákon je výslovně neuvádí.

I tuto kategorii výsledků duševní činnosti upravuje české právo (zákon č. 527/1990 Sb.), na mezinárodní úrovni spadá pod tzv. Evropskou patentovou úmluvu, která je mezinárodní smlouvou a jejímiž členy jsou všechny státy EU a některé další. Na vynález lze získat patent, pokud je nový, je výsledkem vynálezcovské činnosti a je průmyslově využitelný. Novost i průmyslová využitelnost se posuzují stejně jako u užitného vzoru.
Patentovat lze i léčiva, patentovatelné naopak nejsou např. způsoby vykonávání duševní nebo obchodní činnosti či pravidla her. Na majitele patentu se rovněž vztahuje institut vyčerpání práv, pokud jde o území České republiky: jestliže byl výrobek, který je předmětem chráněného vynálezu, se souhlasem majitele patentu uveden na trh v ČR, nemá majitel patentu právo zakázat třetím osobám nakládání s takovým výrobkem na území ČR.
Patenty se zapisují u Úřadu průmyslového vlastnictví, přihláška je zpoplatněna a doba ochrany činí dvacet let s povinností ročních udržovacích poplatků.
Konečně za zlepšovací návrhy se pokládají technická, výrobní nebo provozní zdokonalení, jakož i řešení problémů bezpečnosti, ochrany zdraví při práci a životního prostředí, s nimiž má zlepšovatel právo nakládat. Zlepšovací návrhy se nikde neregistrují. Bránit se proti neoprávněnému využívání vynálezu či zlepšovacího návrhu lze podobně jako u předchozích zmíněných kategorií průmyslového vlastnictví.

Karla Chlumská
je advokátkou AK Svoboda Chlumská Chrůma a partneři.

Hlavní právní prameny
Zákon č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách
Směrnice Rady č. 40/94, o ochranné známce Společenství
Směrnice Rady č. 89/104, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách
Zákon č. 207/2000 Sb., o ochraně průmyslových vzorů, v platném znění
Nařízení Rady č. 6/2002 o vzorech Společenství
Zákon č. 478/1992 Sb., o užitných vzorech, v platném znění
Pařížská úmluva na ochranu průmyslového vlastnictví ze dne 20. 3. 1883 ve znění pozdějších revizí, uveřejněná pod č. 64/1975 Sb. (Pařížská úmluva)
Zákon č. 527/1990 Sb., o vynálezech a zlepšovacích návrzích, v platném znění
Smlouva o patentové spolupráci uveřejněná ve sdělení Federálního ministerstva zahraničních věcí č. 296/1991 Sb. (Evropská patentová úmluva)
Zákon č. 529/1991 Sb., o ochraně topografií polovodičových prvků, v platném znění
Směrnice Rady č. 87/54 o právní ochraně topografií polovodičových výrobků
Zákon č. 206/2000 Sb., o ochraně biotechnologických vynálezů
Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 98/44 o právní ochraně biotechnologických vynálezů
Zákon č. 452/2001 Sb., o označení původu a zeměpisných označení, v platném znění
Nařízení Rady č. 208/92 o ochraně zeměpisných označení a označení původu výrobků
Zákon č. 408/2000 Sb., o ochraně práv k odrůdám rostlin, v platném znění
Mezinárodní úmluva na ochranu nových odrůd rostlin uveřejněná pod č. 109/2004 Sb. m. s.
Nařízení Rady č 2100/94 o odrůdových právech Společenství
Dohoda o zřízení Světové obchodní organizace (WTO), uveřejněná pod č. 191/1995 Sb.
Dohoda o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (TRIPs) a vynucení práv, uveřejněná pod č. 191/1995 Sb.