Boháči mohou za globální nerovnováhu

Ajay Kapur, akciový odborník Citigroup v New Yorku má zprávu pro investory, kteří se obávají, že kvůli nízkým americkým úsporám, rekordnímu účetnímu deficitu a zadluženým domácnostem dojde k snížení spotřebitelských výdajů, vzestupu úrokové sazby, poklesu dolaru, zpomalení globální ekonomie a poškození akciových trhů.
"Chce to klid," říká. Kapur tvrdí, že mnoho chorob světového hospodářství, jak ekonomové nazývají globální nerovnováhy, může být vysvětleno zvyky boháčů, kteří jsou odpovědni za ohromující podíl příjmu, bohatství a výdajů v USA, Velké Británii, Kanadě a Austrálii. Z jeho pohledu bohatí vystrkují zbytek ekonomiky. Utrácejí a kupují importované zboží a bez následků. "Globální nerovnováha, která trápí většinu investorů, nás neohrožuje tak, jak by se mohlo zdát," vysvětluje Kapur.
Jeho analýza ujišťuje investory jako je Madhav Dhar z investičního fondu Traxis Partners v New Yorku o stabilitě globální ekonomiky.

Plutoekonomiky

Teorie Kapura dělí vyspělý svět na dvě části: na ekonomiky řízené majetnými, a to převážně ve Spojených státech, Velké Británii a Kanadě a na více rovnostářské kultury, jako je Japonsko a většina Evropy.
Kapur nazývá první skupinu plutoekonomikami, což je kombinace slov "plutos", řeckým výrazem pro bohatství a "ekonomiky". Pro plutoekonomiku je charakteristická kapitalistická vláda a daňový režim, technologické a finanční inovace, globalizace a imigrace, právo a patentová ochrana.
Pokud se týká Spojených států amerických, podle nejnovějšího průzkumu financí spotřebitele od centrální banky USA vytváří deset procent nejbohatších rodin 43 procent státního příjmu a 57 procent národního majetku. Naproti tomu spodních 40 procent vytváří deset procent z celkového příjmu a devět procent národního majetku.

Rostoucí majetek

"Rostoucí majetek je ten pravý důvod, proč bohatí lidé rádi utrácejí," napsal Kapur pátého března ve zprávě určené klientům. "Jednoduše nepotřebují tolik šetřit, aby si udrželi zdravou majetkovou rovnováhu, jako tomu bylo v předchozích dekádách."
Teze plutoekonomiky podle Kapura se zabývá například vysvětlením, proč spotřebitelé utrácejí stále více, proč mají USA zápornou míru úspor a proč se americký deficit obchodní bilance s dvanácti eurozónami od listopadu 2000 do listopadu 2004 téměř zdvojnásobil, zatímco dolar spadl oproti euru o více než 50 procent.
Jednoduše řečeno, majetní odpovídají za tak velkou část ekonomiky, že drahá ropa a klesající hodnota bankovek mají minimální, pokud vůbec nějaký, dopad na jejich spotřebitelské zvyky, tvrdí Kapur. A dokud jejich majetek poroste rychleji než jejich příjmy, mohou si dovolit utrácet více než šetřit.

Skutečné problémy

Kapurův pohled na věc však nesdílí ředitel výkonné rady samotné Citigroup a bývalý ministr financí USA Robert Rubin. V rozhovoru pro New Delhi devátého března ostře kritizoval "enormní nerovnováhu" jako plánovaný rozpočtový deficit, současný účetní schodek, "prakticky nulovou" míru úspor a vysoký stupeň osobní zadluženosti. "To vše dohromady tvoří skutečné problémy americké ekonomiky," říká.
Kapur však našel u některých investorů porozumění. Plutoekonomická teorie má v sobě "něco pravdy" říká Dhar z Traxis Partners. "Co se týče makroekonomického výhledu, jsme tak spokojenější," dodává na závěr.

Přeložila Pavla Hejlová