Manažer, který vydělal klientům Sporotrendu nejvíc

Manažer, který vydělal klientům nejvíc

Čtyřiatřicetiletý Jiří Lengál patří mezi manažery korunových fondů ke služebně nejmladším, ale už se stačil vyšvihnout mezi nejúspěšnější. Za minulých dvanáct měsíců zhodnotil investice klientů Sporotrendu o téměř 44 procent.
Lengál nesplňuje ani představu, že úspěšný bankéř se obléká do perfektně střižených obleků a ve společnosti je k nepřehlédnutí. Znatelný problém mu dělá, když má o sobě mluvit. "Nejsem rád středem pozornosti, jsem spíš introvert," říká Lengál, který svou vizáží ze všeho nejvíc připomíná učitele.

Nemá auto ani vilu

Mýty o tom, že ti, kdo dobře pečují o miliardy majetku, se sami topí v penězích, jezdí drahými auty a ve volném čase hrají golf a tenis, Lengál také nabourává: "Určitě jsem placený na české poměry nadprůměrně. Ale vilu ve Střešovicích nemám, bydlím v jednom pražském paneláku a žádné zlaté cihly tam nepřechovávám," tvrdí. Nevlastní auto, i když je majitelem řidičského průkazu. "Po Praze jezdit nemá smysl. Můj životní standard se postupně zlepšuje, také nepřepokládám, že umřu v paneláku," říká.
Jeho známí ho líčí jako skromného člověka. Svět velkých peněz, ve kterém se pohybuje, nemá na jeho osobnost vliv. "Neztratil reálný pohled na svět, ve kterém žije většina lidí. To je pro tuhle práci určitě dobře," říká Lubomír Vystavěl z ING Bank, přes kterou Sporotrend uzavírá některé obchody.
K investování přivedla Lengála osobní zkušenost s kupónovou privatizací. "I ze mně se stal akcionář, tak jsem se o investování začal zajímat," říká Lengál, kterému na startu kupónové privatizace bylo dvacet let.
Jeho cesta ke spravování peněz cizích lidí ale nebyla tak docela přímá. Nejprve studoval biochemii a teprve pak se rozhodl pro finance. Potom už jeho kariéra nabrala jasný směr. V roce 1999 nastoupil do Investiční společnosti České spořitelny a pro svého prvního zaměstnavatele pracuje bez přestávky až dosud.
Začal jako analytik, později se stal asistentem manažera fondu a od podzimu 2002 začal spravovat portfolio Sporotrendu sám. Věkem i postupně získávanou odborností je tak Lengál dost typickým představitelem současných portfoliových manažerů v Česku. Profese, kterou například ve Spojených státech finančníci dělají už desítky let, začala v Česku vznikat v polovině 90. let.
I když jsou portfoliomanažeři v Česku dost malou komunitou - je jich tak do padesáti, mezi sebou se moc nestýkají. Podle některých hlavně proto, že český trh je malý a manažeři se obávají, aby rivalům neprozradili něco, co by mohlo poškodit jejich záměry.
I Lengál má přátele mimo okruh své profese, hlavně mezi bývalými spolužáky z přírodovědecké fakulty. "Možná žijí zajímavěji než já. Skoro každý z nich strávil rok ve Spojených státech nebo byl někde pracovně v zahraničí," tvrdí.

Sázka na Rusko a Turecko

Za jeho současným úspěchem stojí podle lidí z branže hlavně analytické schopnosti, zkušenost a píle. "Je na něm vidět, že měl dobrý teoretický základ ze školy a zabýval se i analytickou prací," říká Michal Března z České spořitelny, jehož prostřednictvím Lengál některé akcie nakupuje. "Pro něj je příznačná hloubavost a pečlivost, s jakou k věcem přistupuje. To mu pomáhá udělat správní investiční rozhodnutí," popisuje Lengálův přístup Vystavěl. Respekt má i u konkurentů. "Jeho renomé na trhu je velmi dobré," potvrzuje i Martin Zezula, manažer společnosti Conseq.
Sám Lengál za hlavní důvod úspěchu Sporotrendu označuje zaměření na východoevropské trhy. Snížil podíl českých akcií ve prospěch maďarských a polských firem a část peněz ze středoevropských akcií přesunul na východní trhy.
Vyšla mu i sázka na Rusko a Turecko, kde před dvěma lety nakoupil hlavně akcie bank a těžařských firem. Tehdy během dne zobchodoval desítky miliónů korun. Právě z akcií tureckých bank se vloni stal investiční hit a zhodnotily se mu o desítky procent.
Když od něj chcete vysvětlit, v čem vlastně spočívá jeho práce, zní to dost nudně: "Znamená to podle svého nejlepšího vědomí a svědomí a podle zásad statutu fondu spravovat svěřené prostředky za dodržení všech regulatorních podmínek a interních omezení, aby přinášely podílníkům co největší výnos." Rezolutně přitom vyvrací představu, že smyslem je rozhodovat denně o nákupech nebo prodejích cenných papírů z portfolia fondu.
"Denní obchodování, jak to lidé znají z filmu, je věcí dealerů. Ti vydělávají na denních pohybech kursů," vysvětluje. Portfolioví manažeři by podle něj měli sledovat hlavně dlouhodobější vývoj cenných papírů, snažit se zjistit, ve kterých sektorech nebo na kterých akciových trzích se budou akcie vyvíjet líp nebo hůř. Podle toho pak cenné papíry buď nakupují, nebo prodávají. "Naše práce není o tom, že bychom během jednoho dne otáčeli ten samý cenný papír ve velkém objemu. Jsou dny, kdy vůbec neobchodujeme."

Hlavní je rodina a příroda

Práce porfoliových manažerů začíná kolem osmé ráno, jejich kanceláře připomínají spíš studovnu nebo knihovnu.
"Během první hodiny nasávám informace, co se stalo na trzích, kdy jsem nebyl v práci. Data a souhrny z agentur Reuters a Bloomberg, mohou signalizovat cenové výkyvy, na které bych musel případně reagovat. Většinu času mi ale zabere čtení nejrůznějších analýz, kterými nás zásobuje Česká spořitelna, Erste a další partneři. Pak si ale musím vytvořit vlastní názor a podle toho se zachovat. Reagovat také musím, když se najednou více lidí rozhodne do fondu peníze vložit, nebo je naopak vybrat," říká Lengál.
Další profesní plány nemá nalinkované. "Ve finančnictví určitě zůstanu, ale v řídicí pozici se nevidím. Nejsem typ vůdce a neoplývám schopností vlévat entuziasmus do ostatních," říká.
Hodiny strávené nad různými ekonomickými studiemi odvedly Lengála od někdejší čtenářské záliby. Raději ho teď tráví v přírodě, při cyklistice, plavání, lyžování nebo bruslení. "Jsem ženatý, mám dítě. Volný čas věnuji hlavně rodině. Hraji si se synem, sem tam je nutné v bytě i něco opravit," říká.