ČKA už brzy přestane být záchranou

ČKA už brzy přestane být záchranou

Problémové úvěry, nedobytné či nebonitní pohledávky - ať už je označení pro aktiva zatěžující bilance (zejména peněžních ústavů) jakékoliv, jedná se vždy o tentýž problém: zatěžují bankovní bilanci a představují náročnou agendu k vyřízení.
Kvůli jejímu složitému zpracování se v minulých letech v Evropě rozvinul trh zabývající se prodejem těchto úvěrů, na němž se pohybuje několik investorů a poskytovatelů služeb jako potenciální kupci pohledávek.
Odborníci na tuto problematiku používají zkratku NPL - Non Performing Loans. Jde o situaci, ve které je dlužník v prodlení s dílčí úhradou nebo se svými veškerými závazky. Jedná-li se o bankovní úvěry, existuje buď důvod k výpovědi, nebo se jedná o vypovězené úvěrové smlouvy. Mohou sem spadat rovněž úvěry silně ohrožené nesplácením a problémové pohledávky, které se již nacházejí ve zhodnocovací fázi.

Logika obchodování

Kupci nabývají balíky pohledávek zčásti s výraznými slevami a pokoušejí se následně ze své strany přimět liknavé platiče alespoň k částečným splátkám.
Reálně to vypadá asi tak: Prodávající banka nebo spořitelna uzavře s kupcem prodejní smlouvu a smlouvu o postoupení, pro které se už v praxi prosadil jistý standard. Ve smlouvě ručí prodávající zpravidla za stav pohledávek. Kupující přebírá plné úvěrové riziko.
V českém prostředí jsou za nebonitní pohledávky označovány i pohledávky z běžného obchodního styku, to znamená i pohledávky krátce po splatnosti (3 až 6 měsíců). Agentury nabízející odkup těchto pohledávek často těží z bezradnosti podnikatelů, kteří si nejsou zcela jisti, jakým způsobem naložit s neuhrazenými pohledávkami, a kteří se samozřejmě snaží co nejrychleji nabýt likvidních prostředků - a hlavně proto, aby mohli zaplatit svým dodavatelům.
Nakupující společnost (často sama sebe označující za "factoringovou" firmu) musí profitovat, nabízí za tyto relativně dobře vymahatelné pohledávky často cenu nepředstavující často ani polovinu hodnoty jistiny. Tím je naprosto zlikvidována marže věřitele a cena prodeje pohledávky ani nepokryje jeho náklady. Ztrátovost takového obchodu pro věřitele je nesporná.

Špatný příklad: ČT

Malé zkušenosti a riskantní experimentování v této oblasti reprezentuje například nakládání s pohledávkami z neuhrazených koncesionářských poplatků České televize.
Specifickou institucí nabízející velké balíky pohledávek k odprodeji je Česká konsolidační agentura, na jejíž bedra byly svěřeny nedobytné pohledávky bankovních institucí, zdravotních pojišťoven apod. Podle výroční zprávy spravovala ČKA k 31. 12. 2005 pohledávky za 5031 subjekty v nominální hodnotě 84,7 miliardy korun. Na odkup těchto pohledávek jsou vypisována výběrová řízení s přísnými kritérii a náročnými kvalifikačními předpoklady pro eventuální uchazeče.
Činnost agentury však směřuje ke svému konci (31. 12. 2007), a tak zejména bankovní domy se budou muset samy postarat o své nebonitní pohledávky.
Možnost prodeje nedobytných pohledávek se však vedle případu bankovních institucí týká také řady dalších podniků, jejichž bilance trápí vysoké počty zejména drobných pohledávek za spotřebiteli - např. z oblasti telekomunikací, spotřebitelských úvěrů nebo dodavatelů energií.
Autor je právníkem a jednatelem německé Verband der Vereine Creditreform