Miroslav Plojhar: Komisní ruka na našich daních

Jako po dlouhé zimě vždy přichází zase jaro, tak z dílny Evropské komise s železnou pravidelností chodí návrhy na harmonizaci daní z podnikových zisků. Dnes už je jasné, že ke sjednocení daňových sazeb zatím nedojde. Návrhy komise tedy směřují ke sjednocení daňových základů (tj. z čeho se daně vypočítávají - třeba odčitatelné položky či odpisy).
Výše daňového zatížení hraje roli, kde firmy vyrábějí a kde tedy rovněž vytvářejí pracovní místa. Některé státy proto snižují sazby daní, aby investory přilákaly. V Evropě byly hlavními průkopníky Irsko a Velká Británie, později prakticky všechny nové členské země.

Závod až na dno?

Ostatní v čele s Německem a Francií musejí se zaťatými zuby následovat. Úroveň sazeb i stanovení základů se tak postupem času přibližuje. Někteří ekonomové a politici ze zemí s vyšším zdaněním tuto daňovou konkurenci kritizují. Podle nich je to "závod až na dno", kdy kvůli nižším daním nezbude dost peněz na vládní výdaje.

Evropská komise navrhuje tuto škodlivou daňovou konkurenci omezit. V minulosti tu byly pokusy sjednotit daňové sazby či zavést minimální sazbu. Bez úspěchu. Komise proto v posledním návrhu prohlašuje, že sjednocení daňových základů není krokem k naprosté daňové harmonizaci. Vzhledem k předchozím návrhům je ale těžké tomu uvěřit. Sjednocení základů by bylo cosi jako cimrmanovský krok stranou před celkovou harmonizací daní. Staré přísloví praví: Když to nejde dveřmi, vlez tam oknem!

Unifikace základů by znevýhodnila země, které mají nižší daňové sazby. Země s nižšími sazbami totiž mají obvykle šíře stanovené daňové základy (tzn. méně odčitatelných položek, pomalejší odpisy). To proto, aby si uchovaly rozpočtové příjmy z tohoto druhu daně.

Dlouhodobý vývoj ukazuje, že objem vybraných korporátních daní v poměru k HDP se v zemích EU významně nemění. To mimochodem ukazuje, že obavy z daňové konkurence jako "závodu na dno" nejsou opodstatněné. Klesá však jejich relativní váha na celkových příjmech, jak celkové daňové zatížení postupem času ve většině evropských zemí roste.
Podíváme-li se na rozdíly v daňových systémech jednotlivých členských zemí, pak je nabíledni, kdo návrhy za aspoň částečnou harmonizaci daní z Bruselu podporuje a kdo je proti.

Na druhou stranu: sblížení daňového zákonodárství by ulehčilo život všem firmám, které podnikají ve vícero státech EU. Zvláště těm menším, které si nemohou dovolit platit armádu daňových poradců.

Sblížení může pomoci, ale

Shrneme-li to: Za určitých podmínek lze říci, že výrazné sblížení podnikových daní - sazeb i určení základů pro výpočet - je prospěšný proces pro všechny. Pro podniky i země s vyšším i nižším zdaněním zisků. Hodně záleží na těch "určitých podmínkách". Zda to vymyslí osvícené hlavy v Bruselu, anebo k tomu dojde přirozeným procesem daňové konkurence.

Podle mého názoru sblížení daní pod taktovkou EK bude znamenat pro některé země daně příliš vysoké, ale pro některé zase příliš nízké. Evropským firmám by asi nejvíce prospělo snížení daňové zátěže jako takové. Ale k tomu nelze žádný stát nutit. To si musí členské země EU rozhodnout samy - říká se tomu demokracie.
Historie ukazuje, že konkurence vede k přibližování systémů nejlepším způsobem. Bruselské výzvy k harmonizaci daňových základů je proto lepší nevyslyšet.

Autor je hlavním ekonomem Citibank