Petra Buzková: Politika mi vzala iluze

Obecně se ví, že v české vrcholné politice je málo žen. Jak se Vám tedy oněch 16 let bojovalo s mužskou přesilou?
Řekla bych, že problém žen v politice je v tom, že se nedokážou napojit na mužské komunikační kanály. Každá ta skupina je zvyklá jiným způsobem komunikovat a domlouvat se na určitých věcech. Uvedu tu jeden úsměvný příklad. Onehdy, ještě za života Pavla Dostála, vedle něhož jsem seděla ve vládě, jsem se snažila vstoupit do jednání o jednom problému. Pavel mi tehdy odpověděl, že se o tom s kolegy budou dohadovat druhý den v osm večer v sauně. A když jsem říkala, vezměte mě s sebou, protože se k tomu chci také vyjádřit, tak samozřejmě prohlásil, že mě nevezmou, protože je to ryze pánská společnost.

Vnímala jste, že máte jako žena vůči mužské části strany určitý handicap?
Neřekla bych handicap, ale samozřejmě mi dalo více práce některé věci prokomunikovat.

"Vynucování rovných příležitostí příliš nepomůže"

Myslíte, že ženy to mají v politice těžší?
Mají to v tuto chvíli těžší, a to z toho důvodu, že jsou v politice minoritou a mají tak více práce dostat se na výsluní. Samozřejmě, že kdyby se podařilo, že by v politice byl stejný počet žen jako mužů či ještě vyšší, tak by se asi situace obrátila.

Jak se tedy stavíte k různým aktivitám či hnutím, které se snaží prosazovat rovné příležitosti?
Víte, já jim na jednu stranu fandím, ale na druhou stranu si nemyslím, že by to nějakým významným způsobem v politice pomohlo. Jestli má podle mého názoru v politice a nakonec i v ekonomické oblasti něco pomoci, pak je to přímá účast žen na rozhodování, nikoli vytváření nějakých skupin, které z vnějšku kritizují poměry. Z vnějšku se to nikdy nepovede změnit. Je potřeba, aby se ženy, které jsou inteligentní a schopné, naplno vrhly do politického či veřejného života, v němž se budou snažit takovéto věci prosazovat.

Není to trochu začarovaný kruh? Není současný stav dán tím, že většina, byť inteligentních a schopných žen, zkrátka nemá ty nejvyšší ambice?
Já si myslím, že ženy si trochu málo věří. Velké množství z nich si řekne, že by je to možná i bavilo, ale že na to nejsou dostatečně vzdělané, inteligentní, schopné se veřejně vyjadřovat. Ženy jsou v tomto přitom obecně stejně dobré jako muži, ti si však víc věří.

Na začátku 90. let jste byla předsedkyní Sociálnědemokratických žen. O co tehdy usilovala tato část strany?
Cílem bezesporu byla větší účast žen v různých orgánech strany.

Byl ten cíl naplněn?
Musím říct, že jsem po určité době dospěla k názoru, že to asi není nejlepší způsob prosazování žen do politiky. Spíše se totiž povedlo, že jsme kolegy těmi svými veškerými snahami otrávily.

Společenské klima se však od té doby zase určitým způsobem změnilo...
Společenské klima se mění, ale na druhou stranu, když si vezmete ty statisíce let, kdy věci veřejné ovlivňovali vždy jen muži, nemůžeme čekat, že se to podaří od roku na rok.

"Inteligence v politice někdy možná není až tak potřeba"

Které vlastnosti jsou nejdůležitější pro to, aby se člověk mohl prosadit v politice?
Myslím, že každý člověk, který chce jít do politiky, by měl mít na začátku spoustu ideálů. Čímž nechci říct, že člověk bez ideálů nedokáže být v politice úspěšný, naopak, někteří takovíto lidé dokážou být v politice velmi úspěšní, ale myslím si, že jako politici nejsou příliš velkým přínosem pro společnost. Člověk potřebuje být schopen dialogu, umět naslouchat a naučit se přijímat kompromisy, což třeba u mě bylo na počátku velmi těžké. Ale časem zjistíte, že ony kompromisy jsou asi v politice jediná možnost. Potom také člověk potřebuje spoustu trpělivosti a značnou dávku entusiasmu, protože bez něj by asi nebyl schopen sedět na jednání dlouho do noci a věnovat veřejné práci většinou celé víkendy. Možná bych řekla, že k tomu člověk ještě potřebuje značnou dávku inteligence, ačkoli když se dívám na některé politiky, tak to možná není potřeba zas tak moc.

Které politiky máte na mysli?
To nebudu komentovat.

"Fotografie z dovolené na titulní straně bulváru mi vadily asi nejvíce"

Považujete se spíše za pragmatistku, či idealistku?
Jsem spíše pragmatická.

V dětství jste údajně byla poměrně introvertní a Váš mediální obraz z dob politické kariéry je podobný. Hovořilo se o Vás jako o chladné a uzavřené ženě. Nakolik se tento obraz shoduje s realitou?
Nikdy jsem nepatřila k politikům, kteří se snaží za každou cenu zviditelnit. Kteří kolikrát sami volají do různých bulvárních médií pouze proto, aby byli někde s někým vyfotografováni, nebo kteří by se řídili heslem, je mi jedno, jak se o mně mluví, hlavně, že se o mně mluví, protože jak se mluvit přestane, budu mrtvý. Já jsem se vždy velmi snažila bulváru se vyhýbat. Brala jsem to tak, že jako politik jdu s kůží na trh a musím počítat s tím, že si o mně nakonec každý řekne a napíše, co chce, ale že tímto nechci obtěžovat svého manžela a svou dceru.

Jak jste tedy v této souvislosti vnímala fotografie z Vaší dovolené v Chorvatsku, které se objevily na titulní straně bulvárního deníku Super?
Víte, to mi vadilo asi nejvíce za celou mou politickou kariéru. A nejhorší na tom bylo, že tyto fotky, na nichž jsem se opalovala s kamarádkou nahoře bez, nepořídil žádný bulvární reportér, ale nějaký člověk, který tam byl na dovolené, a ten neváhal jít a tyto fotografie rovnou prodat. Lidsky se mne toto ohromně dotklo, že někdo není ochoten respektovat něčí soukromí. Já jsem se tehdy nevystavovala nikde veřejně na odiv, byly jsme s přítelkyní schované za skalním útesem, kde jsme byly jen s dětmi a jinak zcela samy. To, jakým způsobem k tomu onen člověk i následně bulvární deník přistoupil, mi přišlo hodně hnusné.

Snažila jste se proti tomu nějakým způsobem bojovat?
Proti tomu se nedá bojovat. Já jsem se skutečně opalovala nahoře bez a na té fotce jsem to skutečně byla já. Samozřejmě, že je řada právních kliček, které bych uměla použít, ale v této věci jsem raději vyšla z toho, že nic není starší než včerejší noviny, že tato věc se zkrátka přežene a pozapomene se na ni. Čím déle bych se bránila, tím déle bych to téma živila. Existuje jedno staré české přísloví, že čím více hovnem mažeš, tím více smrdí.

"Miloš Zeman není zcela psychicky zdráv"

Jak jste vnímala určité narážky ze strany svých mužských kolegů, například Miloše Zemana, který na Vaši adresu ve svých pamětech učinil řadu poznámek, například Vás označil za pouhého maskota sociální demokracie?
Miloše Zemana komentovat nebudu, protože tím bych si asi jen zbytečně špinila ruce, ale samozřejmě, že to je velice nepříjemné.

Nicméně, zůstaňme ještě chvíli u tohoto tématu. V jednom dřívějším rozhovoru pro Mladou frontu Dnes jste poznamenala: "Nevím, čím je dráždím. Nechce se mi o tom mluvit, napadají mě v této souvislosti jen samé nepublikovatelné výrazy." Co Vás v této souvislosti napadá dnes?
Spousta věcí se dá vyjasnit, když si s kolegy rozumně promluvíte. Případ Miloše Zemana je zcela odlišný. Myslím si, že Miloš Zeman, dle toho, jak se chová v poslední době, není zcela psychicky zdráv.

Miloš Zeman ostře kritizoval i například Jiřího Paroubka za jeho "jájinkovství" a názorovou nekonzistenci, jedná se však o argumenty vycházející z toho, čeho se z médií může i "běžný" divák dovtípit. U Vás však narážel na sexuální život...
Miloš Zeman kritizuje každého člověka, který si dovolí mít jiný názor, než má Miloš Zeman. Jeho útoky na mou osobu opravdu nechci komentovat.

"S politikou jsem chtěla "seknout" asi tak dvakrát týdně"

Jak často jste během své politické kariéry s tím chtěla "seknout"?
Asi tak dvakrát týdně.

Co Vás na oné politické scéně rozčilovalo nejčastěji?
Spousta věcí. Často mě rozčilovala určitá malost, zabedněnost, neschopnost přijímat jakékoli jiné názory.

Jednou z Vašich oblíbených knih je "Co život dal a vzal" od Betty McDonaldové. Kdybych to parafrázoval, co Vám život v politice dal a co vzal?
Myslím, že by to bylo podobné, jako co by mi život dal a zval v jakékoli jiné špičkové kariérní profesi, která je nějakým způsobem veřejně vidět. Vzal mi do značné míry soukromí, spoustu času a určitě mi vzal iluze. Dal mi celou řadu zkušeností a myslím, že i schopnost nadhledu.

V průběhu tohoto rozhovoru jste řekla, že jste spíše pragmatická, teď hovoříte o iluzích. Je tato změna výsledkem politické kariéry?
Nemyslím si, že bych se změnila. Vždy jsem byla poměrně pragmatický člověk, ale na druhou stranu řekla bych, že pragmatismus a určité množství iluzí se nevylučuje.

Jakou iluzi jste si zachovala?
Například takovou, že lidé jsou v principu slušní.

Jednou z těch věcí, kterou život ve vrcholné politice ovlivnil, je Vaše soukromí, kdy jste se vlivem médií proměnila z anonymní političky ve veřejně známou osobnost, jíž lidé poznávají na ulicích. V této souvislosti jste v magazínu Ona Dnes, 28. března 2006, pronesla: "Třeba teď když mě někdo osloví v obchodě, tak už nemám chuť s ním pohovořit, ale vzít láhev, kterou mám v košíku, a praštit ho s ní po hlavě." Jak svou popularitu vnímáte dnes?
Lidé na ulici mě samozřejmě poznávají, ale tím, že už se přímo neúčastním politického života, což je všeobecně známo, tak lidé vědí, že nejsem ten, koho se mají ptát, co se stane v politice v příštím týdnu. Takže dnes už většinou jen pozdraví, a to je docela milé.

Tedy už nemáte chuť vzít tu láhev...
Víte, řekla jsem to tehdy možná trochu tvrdě, ale na druhou stranu, ono nebylo divu. Bylo to v době, kdy se blížil začátek volební kampaně, politika byla značně vyhrocená a každý tak chtěl konzultovat, proč řekl Paroubek tohle a Topolánek támhleto, proč to říká Paroubek takhle a neříká to jinak, a já samozřejmě nemohla říct těm lidem, tak se běžte zeptat Paroubka a mně dejte pokoj. Tedy určitá nervozita tam byla.

"Kandidovat do magistrátu se mi příliš nechtělo"

Letos proběhly mimo jiné volby do pražského magistrátu. Kdybyste v nich - čistě hypoteticky - vyhrála, pokračovala byste v politické kariéře?
S tím, že bych ty volby vyhrála, jsem nikdy nepočítala. Ani se s tím počítat nedalo.

S jakým cílem jste tedy do nich šla?
S tím, aby pražská sociální demokracie dopadla co nejlépe.

To jste neměla žádné osobní ambice? Nepočítáme-li za osobní ambici snahu pomoci pražské ČSSD.
Já jsem tehdy v podstatě neměla téměř vůbec žádnou osobní ambici. Nějakou dobu předtím jsem se rozhodla, že chci z politiky odejít. Do této kandidatury se mi příliš nechtělo, nicméně nechala jsem se přesvědčit, abych skutečně v této kampani udělala všechno pro to, aby sociální demokracie v Praze dopadla dobře, což se bohužel nepodařilo.

Není to chyba? Jít do určité kampaně a přitom už v podstatě nechtít...
Samozřejmě, že to není optimální, protože pak chybí kus toho entusiasmu.

Navíc, volby do magistrátu jsou podle mého názoru například proti volbám do Poslanecké sněmovny odlišné i v tom, že člověk do nich jde více za sebe...
Já si nemyslím, že tam jde člověk za sebe. Podle mne tam jde člověk za stranu, jako koneckonců všude jinde. To bylo v době, kdy začala být celá Praha polepená Pavlem Bémem, kdy bylo všude vidět bombastickou kampaň ODS a pražská sociální demokracie hledala způsob, jak se zviditelnit. Tehdy mě kolegové přesvědčili, abych jim tímto způsobem pomohla.

"Můj odchod z politiky je trvalý. Myslím..."

Na konci své politické kariéry jste řekla: "Myslím, že můj odchod je trvalý." Platí to stále?
Platí to stále.

Když Vám namítnu, nikdy neříkej nikdy...
Já jsem také řekla, myslím.

Jaký je Váš současný kariérní cíl?
V tuto chvíli nemám žádný zvláštní kariérní cíl. Stala jsem se partnerkou významné advokátní kanceláře, dělám práci, která mě baví, a můj cíl je na tom nic neměnit.

"ČSSD není stranou, jejíž představitelé by měli být chudobní a špatně oblečení"

V rozhovoru Lidových novin v únoru 2002...
(vstupuje do řeči) Vy si vážně myslíte, že si pamatuji, co jsem řekla v roce 2002?

Já Vám to připomenu. V rozhovoru nazvaném "Orgie labužníků" jste se vyznala ze své lásky ke starožitnému nábytku, gurmánským specialitám, servisu od Rosenthala, zkrátka k určitému osobnímu hedónismu. Neobávala jste se, že Vás to může vůči voličům ČSSD, tedy strany, která se neobrací k nejvyšším vrstvám, určitým způsobem diskvalifikovat?
To je samozřejmě možné, ale já jsem nikdy nechtěla politice obětovat to, že bych se zcela přetvařovala a hrála bych si na něco jiného, než co jsem.

Nebylo Vám to některými kolegy vyčítáno?
Samozřejmě, že bylo. Ale nesmíte to brát tak vážně. Já si nemyslím, že by sociální demokracie byla stranou, jejíž představitelé budou chudobní a špatně oblečení a představitelé ODS naopak těmi, kteří budou bohatí a dobře oblečení. Jsem přesvědčena o tom, že politické směřování a myšlení určité osoby nemusí vycházet z jejího životního stylu, ale spíše z jejího životního pohledu. V principu může být bohatý levičák a chudý pravičák.

Mediálně bylo dosti kritizováno, že v době, kdy jste byla ministryní školství, jste dala svou dceru studovat do francouzského lycea na Smíchově...
To je klasická ukázka falešného přístupu médií. Já jsem jasně řekla, že má dcera chodila do tohoto vzdělávacího ústavu už dávno předtím, než jsem se stala ministryní školství. Že ona po třech letech předškolního zařízení šla do první třídy náhodou v okamžiku, kdy jsem se stala ministryní školství. Přišlo by mi opravdu velice podivné, kdybych dala přednost tomu, že jsem ministryně školství před tím, že jsem matka malé holčičky, která už tři roky chodí do nějaké školy. Kromě toho, to, že jsem sociální demokratka, neznamená, že nemůžu dát dítě do soukromé školy. Já jako sociální demokratka tvrdím, že veřejné školy mají být co nejkvalitnější, ale přitom bezplatné, aby si je mohl dovolit každý. Zároveň nemám nic proti tomu, aby ten, kdo si to může zaplatit, dával své dítě do škol soukromých.

Když namítnu, že ministr je zároveň určitým reprezentantem a že jeho krok tedy může být do určité míry vypovídající o úrovni českého školství...
Ale to není vypovídající o kvalitě českého školství. Já jsem byla ve funkci měsíc a půl a moje dcera do tohoto zařízení chodila už tři roky.

"Brzký začátek Vánoc mi hodně vadí"

Blíží se Vánoce. Považujete je spíše za svátek konzumu, nebo svátek s určitou duchovní tradicí?
Řekla bych, že je to něco mezi. Nebudu tvrdit, že Vánoce slavíme vyloženě jako křesťanské svátky, ale bezesporu mají svou duchovní a rodinnou tradici.

"Marketingové Vánoce" začínají často už někdy v říjnu...
To mi osobně hodně vadí. Líbí se mi, když se například dodržuje, že první stromečky se rozsvěcují první adventní neděli. Vánoční výzdoba před začátkem adventu nemá podle mne nikde co dělat. Vánoce jako takové mám moc ráda. A co se dárků týče, jsem příznivcem spíše menších, kvalitních dárků, které mají jistou symboliku, než nějakých ohromných hromad pod vánočním stromečkem.

Vraťme se tedy na závěr ke zmiňovanému hedónismu. Čím se rozmazlujete ve volném čase?
V poslední době se rozmazluji nejčastěji ležením ve whirlpoolu.