Václav Cílek – Krajiny vnitřní a vnější

Tato kniha je věnována Středním Čechám, které autor během svých pěších pochůzek velice dobře poznal. Jde o výběr asi třetiny textů, z části publikovaných v časopisech Respekt, Vesmír či Proglas.
Žánrem se kniha pohybuje mezi literaturou faktu a esejem. První, více faktografická část čtenáře seznamuje s krajinou "vnější"- fyzickou, která člověka ovlivňuje a vytváří v něm krajinu "vnitřní". Neboli, krajina v nás zanechává nějaký otisk, a tomu je věnována část druhá.
I když autor píše o věcech zdánlivě nezáživných, jako třeba o geologických základech Čech, tak není suchopárný, právě naopak. Píše srozumitelně, aniž by přitom slevoval z určité kvality. To lze ilustrovat na kapitole s půvabným názvem Příběh rýhy pro telefonní kabel. Autor sleduje rýhu, kterou při zavádění telefonů vykopal Telecom. Je tak hluboká, že dosahuje až k podloží. Jak běží rýha územím, dozvídáme se, jak to v těchto místech dřív vypadalo, jaké zásahy zde člověk provedl a že v nás existuje cosi jako "planační pud".
Při vysvětlování odborného termínu geodiverzita se dozvíme, jakou obrovskou proměnou krajina prošla. Autor to ilustruje například na proměně českých řek a dokládá, že se z nich začaly odstraňovat kameny nejméně už od roku 1547. Navazuje kapitola Co si pamatuje řeka, s aktuálním tématem povodně.
Autorova zajímavá argumentace se projevuje při psaní o "krádeži krajiny". Například firma, která si na pláni v Praze na Pankráci postaví mrakodrap, tím privatizuje veřejnou věc, totiž obzor.
Náš údiv vzbudí možná i informace o tom, že v Praze žije 2000 druhů rostlin (ve třikrát větším Římě je jen 1300 druhů). Co už možná méně ocení dámy, můžeme zde pozorovat na 400 druhů pavouků. A věděli jste, že z uvedeného počtu rostlin je třetina cizího původu?
Druhá část věnující se krajině "vnitřní" se blíží esejům, neznamená to ale, že se autor zabývá něčím odtažitým. Články vycházejí z různých faktů a událostí, jako třeba pobytu J.W.Goetha na Komorní hůrce či z ikonografické postavy Zeleného muže. O tom, že se Cílek nebrání i mimoevropským vlivům, svědčí kapitola Číňané a česká barokní krajina. Kde jsou vysvětleny základy čínského umění feng-šui a jeho začlenění do našich podmínek. Jednoduchá pravidla pro šťastné umístění domu či místnosti, nás mohou inspirovat i překvapit svou (ač čínskou) přirozeností. Šíře témat je pestrá, od zkušeností s pobytem v Indii ke svatému Vojtěchovi, přes zamyšlení nad internetem. Nepřestávají nás udivovat autorovy postřehy a vzrůstá chuť se do Středních Čech vydat s Cílkovou knihou v ruce.

Autor studuje VOŠ Publicistiky.