Vetřelec Valentýn

Já osobně se řadím ke skupině obyvatel, kteří tímto importovaným svátkem „ze srdce“ pohrdají. Proč si povinně vyznávat lásku skrze srdíčkované kýče právě 14. února? K tomuto účelu mi poslouží kterýkoliv jiný den v roce. A pokud bych se chtěla mermomocí zúčastnit hromadného deklarovaní zamilovanosti, ráda využiji tradiční májový polibek pod rozkvetlou třešní. Nemluvě o tom, že „pozdní večer, první máj“ je pro romantiku přece jenom klimaticky příhodnější, než sychravý únor...

Ušetřím laskavého čtenáře svých teorií o praktičnosti oschlých mezí a přistoupím k jádru věci. To, že se v naší zemi stal sv. Valentýn běžně slaveným svátkem jistě nikomu neublíží. Prospěšný je určitě mnohým – mám na mysli zejména obchodníky s valentýnskými proprietami. Oni již zmiňovaní květináři mají další den v roce, který jim povážlivě zvedá tržby – tím prvním jsou pochopitelně dušičky. Kampak bychom došli, kdybychom měli slavit všechno, co u nás nemá tradici, ale skýtá možnost zajímavého komerčního využití? Ze slavení bychom prakticky nevyšli a utratili fůru peněz! Například na podzim bychom vydlabávali dýně a po americkém vzoru chodili na halloweenskou koledu – výborná příležitost pro pěstitele tykvovitých plodin a půjčovny kostýmů. Koneckonců mexický svátek mrtvých by také nebyl k zahození. Na své by si přišly cukrářské provozovny, které by zahltily trh marcipánovými lebkami. A posléze bychom ještě tradičně dušičkově kladli kvítí a zapálené svíce na hroby svých blízkých…Nakonec bychom mohli přijmout za své i veselí kolem čínského nového roku, aby se modelářské kroužky zahojily na prodeji tradičních draků. Stejnou absurditou zůstává v zemích českých právě i sv.Valentýn se všudypřítomnými dárkovými předměty.

Záleží však jen na nás, jak se ke kterému svátku postavíme. Nejvýmluvnějším příkladem zůstávají oslavy MDŽ v dobách totality. Muži většinou využili příležitosti, kdy jejich ženy jihly nad darovaným karafiátem a vzdali jim hold tím, že se do němoty opili.

A jak budete slavit Valentýna vy?