Co dále vede lidi k tomu, aby přestali kouřit?

Měli jsme například pacientku, která chtěla přestat kouřit kvůli stromům. Nedovolila bych si tvrdit, že cigaretový kouř má vliv na kvalitu lesa, ale ta paní kvůli tomu opravdu přestala kouřit. Důvody jsou nejrůznější a musím říct, že každý důvod, byť neobvyklý, je dobrý, vede-li k cíli.

Kdo se chce nejčastěji odnaučit kouřit?

Je to velmi pestrá společnost, většina našich pacientů má středoškolské vzdělání a průměrný věk je necelá padesátka. Obecně ale přicházejí lidé ve věku, kdy si uvědomují závažnost své závislosti. Mladý člověk má pocit, že se ho infarkt či rakovina netýkají. O vlivu kouření na pleť, na poruchy erekce, na plod či na kvalitu spermií se zatím u nás tolik nehovoří. I když počet mladých, kteří chtějí s kouřením přestat se určitě zvyšuje, dříve jich tolik nebylo.

S jakým nejnižším věkem kuřáka jste se doposud setkala?

Ponechme stranou dítě, které někde daleko od rodičů zkusilo cigaretu. Jde-li o silného kuřáka, tak si vzpomenu na dvanáctiletou školačku, která přišla dobrovolně proto, že po čtyřech hodinách ve škole už nemohla bez cigarety vydržet. Nemohla myslet na nic jiného než na to, jak si po škole venku zapálí a prožívala typické abstinenční příznaky silného kuřáka.

Jak vlastně odnaučujete pacienty kouřit?

Především můžeme pomoci jen těm kuřákům, kteří si skutečně přejí přestat, jinak by byla návštěva u nás ztrátou času. Z pěti tisíc látek, které jsou obsaženy v cigaretovém kouři, je jedině nikotin návykový. A na nikotinu je závislá naprostá většina kuřáků. Z našich pacientů prakticky všichni, protože kdyby nebyli, přestali by bez naší pomoci dávno sami.

Nejprve zjišťujeme, jak moc je pacient na nikotinu závislý. Pokud si musí zapálit do hodiny po probuzení a vykouří víc než deset cigaret denně, znamená to většinou závislost. Její míru posuzujeme přesněji různými testy. To probíhá během první, zhruba hodinové návštěvy, včetně základních vyšetření.

Pak takového člověka vedeme k tomu, aby se na svůj den D dobře připravil a měl předem rozmyšlené, jak se svým typicky kuřáckým situacím vyhne - například nebude pít kávu nebo nepůjde do restaurace. Nebo jak je překoná bez cigarety - po jídle si vyčistí zuby, vypije sklenici vody a podobně.

Nejhorší jsou první týdny poté, co pacient kouření zanechal. Abychom pomohli zmírnit abstinenční příznaky, doporučíme léky, tedy náhradní terapii nikotinem, pro niž jsou dnes k dispozici různé druhy náplastí, žvýkačky, tablety, inhalátory, pastilky. Pro silněji závislé existují dva léky vázané na recept – bupropion a od března 2007 přibude vareniklin.

Odvykající kuřák potřebuje nejen podporu lékaře, ale zejména svého okolí, rodiny, přátel. Musí změnit svůj životní styl, předejít situacím, v nichž si třeba dvacet let, den co den, dvacetkrát zapálil. Změnit takto naučené a zafixované chování, které u většiny přešlo v drogovou závislost na nikotinu, stejně silnou jako je závislost na heroinu, není vůbec lehké, ale je to možné.

Chodí k vám lidé často s tím, že chtějí skoncovat s kouřením kvůli tomu, že si to dali jako novoroční předsevzetí?

Ano, v lednu jich bývá hodně, mnozí také volají na linku pro odvykání kouření. Ale jestli se to někomu nepovedlo 1. ledna, neměl by ničeho litovat, stejně dobře se k tomu hodí kterýkoli jiný den…

Stalo se vám, že pacient přestal kouřit a pak se k vám do centra opět vrátil, protože zase začal kouřit?

Samozřejmě, dokud si přeje přestat, je u nás správně, i když se mu to nedaří. Není to nic výjimečného. Důvodem neúspěchu je skutečnost, že receptory v mozku, které po léta dostávaly svoji pravidelnou dávku drogy, u abstinujícího kuřáka nezanikly, jen jsou, řekněme, uspány. Jediná cigareta i po mnoha letech nekouření stačí k tomu, aby se opět probudily. Kdo si i po dlouhé době řekne, že jen zkusí, co s ním jedna cigareta udělá, na devadesát devět procent znovu s kouřením začne.

Poznáte u člověka na první pohled, že kouří?

U mladších lidí ne, jsou ale lidé, kteří ani nemusí promluvit a poznáte, že jsou to silní kuřáci, a nejen podle zažloutlé kůže na prstech. Už podle dechu slyšíte, že máte před sebou kuřáka, tím spíš, když začne mluvit.

Přišli za vámi někdy i pasivní kuřáci?

Pasivním kuřákem je každý, kdo vdechuje tabákový kouř, který je ve vzduchu okolo, tedy kuřáci i nekuřáci. Lidé, kteří nikdy nekouřili, tedy nedobrovolní pasivní kuřáci chtějí radu, jak se mohou bránit. Byl tu například člověk, jemuž se do bytu šířil kouř kolem stoupaček od souseda, který kouřil na záchodě. V poslední době dokonce nejvyšší soud přiznal právo souseda v domě na to, aby jej druhý soused svým kouřem ve společné chodbě neobtěžoval. Návody jak na to jsou na webové stránce www.dokurte.cz.

Co si myslíte o zákazu kouření na zastávkách?

I když je to jistě správné, ale poněkud kontraproduktivní a zdaleka ne tak důležité, jako třeba zákaz kouření v restauracích. Klidně bych kouření na zastávkách vyměnila za zákaz kouření v restauracích. Sníží se tím nejen počet kuřáků, ale okamžitě poklesne počet úmrtí na kardiovaskulární choroby. Také začne kouřit méně mladých, kteří si většinou poprvé zapálí v restauraci. Zvednou se tržby v restauracích, vzniknou nové pracovní příležitosti – to všechno se potvrdilo v zemích, kde tento zákaz platí.

Mimochodem, nikdo se nepozastavuje nad tím, že jsou pracovníci v restauracích vystaveni karcinogennímu prostředí, mnozí nedobrovolně. Kdybyste museli pracovat v místnosti naplněné desítkami jedovatých látek, jako je kyanovodík, benzen, radioaktivní polonium, formaldehyd, nebo močovina, buď byste okamžitě zrušili pracovní poměr, zažalovali zaměstnavatele, nebo byste chtěli ztrojnásobit plat za rizikové pracoviště. Víte, že každoročně zemře v zemích EU na tři sta pracovníků pohostinství vinou pasivního kouření?

 

Autorka studuje VOŠ Publicistiky