Máme inteligentní lano, které nahlásí, když by zátěž byla nad jeho nosnost, inteligentní oblek, lékovku, která pacienta upozorní na nutnost vzít si prášky…
Čas od času se také hovoří o výsledcích výzkumů umělé inteligence. V souvislostí právě s umělou inteligencí, která sice ještě neexistuje, se už hovoří o zákonech pro takovéto stroje a také o jejich právech. Jsou zakládány společnosti, které chtějí hájit práva inteligentních robotů a bojovat za jejich hlasovací právo. Jak pošetilé? Myslím, že ano. Až do doby, kdy stroj přestane být strojem a stane se bytostí.
Kdy inteligentní stroj přestane být strojem? Pokud začne "myslet" a projde Turingovým testem? Až se začne sám obnovovat, opravovat a replikovat? Nebo v ten moment až pocítí nějakou emoci? Pokud ho třeba nějaká informace osobně raní nebo on sám zalže, zfalšuje data... zamiluje se?
Ano, až se stroj zamiluje, stane se bytostí. Jenže, proč by dokonalý stroj dělal něco tak pošetilého? Z jakého popudu by si dobrovolně ubíral svůj drahocenný čas a věnoval ho lásky trampotám? Odpověď je jasná, protože by už nebyl stroj, ale živá bytost.
Mohl by superchytrý stroj tak zhloupnout? Nebyl by to přeci už stroj. Nakonec, zamilovaná umělá inteligence je přeci pro nás přijatelnější než ta neosobní lhostejná, bezcitná… a mohla by tato bláznivá eventualita někdy nastat? Kdo ví? …asi spíš ne… možná by bylo lepší napsat - doufejme, že ne. Lidé sami mezi sebou mají tolik problémů s láskou, a když by se k nim přidaly ještě stroje… kde by náš svět skončil?
Představte si po nocích plačící umělou inteligenci v podobě krabice stojící na psacím stole, která vzdychá a trápí se láskou k mladému pracovníku výzkumu či inteligentní a myslící vozítko tetelící se blahem, když do něj usedne jeho řidička… bizardní… nemožné! Nemožné? Třeba by ta jejich láska byla ta opravdová, ta čistá bez egoismu, zištných úmyslů… ano, to je pohádka.
Pokud by se podařilo sestrojit umělou inteligenci identickou s lidskou, tak by zřejmě měla vše lidské, nebyla by nic lepšího a ani horšího. Jen, musíme si přiznat, byla by výkonnější, uměla by využívat celou kapacitu mozku. Znamená to, že by měla víc prostoru na to být záludnější nebo bezradnější? Úskočnější nebo přímější? Jak například vysvětlíte dokonalé umělé bytosti - stroji, že její opravdivé city nejsou opětovány? Je to přeci nelogické, proč by si ten druhý nevzal nabízené srdce. Člověk neví, co má dělat pokud vyjeví své city a ty nejsou přijaty. Jak z této ponižující a bolestné situace vycouvat se ctí? Uvědomme si, co by se asi odehrávalo v umělém mozku a k čemu by to vedlo. Zamilovaný stroj by těžko psal a chápal bolestné básně, které tvořil úplně zoufalý umělec. Neměl by přeci "srdce".
Člověk si popláče, zabásní si, ale beznadějná láska by stroj dovedla buďto k sebelikvidaci nebo by se pokusil zabít objekt své velké hluboké, ale tím druhým nepřijaté či dokonce vysmívané lásky. Někdo může namítnout, že to samé dělají i lidé - to ano, ale v krajních ne moc častých případech, jenže stroj by mohl znát jen tyto dvě logické formy řešení svého trápení - problému.
Musíme se tedy zamyslet, co bychom tímto výtvorem stroje schopného citů a lásky jako lidstvo získali? Kamarády? Otroky? Nepřátelé? Velké problémy? Nebo prostě nic? Nejspíš opravdu velký problém.
Ještě by mohla nastat eventualita, že umělý mozek by byl vložen do naklonovaného či z kmenových buněk vytvořeného těla nebo prostě vytištěného na 3D tiskárně z biologického materiálu či polymerů.
A obnovený umělý Leonardo da Vinci by se odebral do Louvru a zase a zas by štětečkem nanášel další a další vrstvičky na tvář Mony Lisy a třeba Puškin by sedl za stůl a znovu a znovu psal „Já píši vám - co mohu více? Co ještě mohu dodati? Teď vím, že máte právo sice
mne pohrdáním trestati, leč ještě věřím, nešťastnice, že mne váš milosrdný soud nemůže přece zavrhnout…" za Taťánu Oněginovi. Měli by to v mozku předem naprogramované. Jenže vytvářeli by další díla v duchu svých matric?
Těžko, vždyť by to byla jen vnější podoba, i se srdcem v těle by to pořad byla umělá inteligence v bio-stroji. Jenže, kdo by to poznal. Nakonec psát ve stylu určitého autora a vytvářet tak nová díla, by pro inteligentní a cituplný stroj neměl být problém.
Evropa, prý pomalu vymírá a ostatní svět může postihnout nějaká jiná katastrofa. Nebyla by tedy umělá inteligence pak tak za tři sta … čtyři sta… pět set let jediná, která by svědčila, že někdy byla nějaká neumělá? Nebylo by tedy její vytvoření zajištěním nesmrtelnosti lidstva?
Autorka je výtvarnice a novinářka a na volné noze
