Boj jako zkouška dospělosti

Mladí válečníci museli dokazovat svou odvahu, sílu a zručnost proti zvířatům, která pro ně představovala symboly těchto vlastností. Jiné kultury preferovaly po vzoru smeček, kde jsou vyzyvatel i vyzývaný součástí stejného rodu, boj muže proti muži. Například sparťanští válečníci si vybírali protivníky z řad podrobených kmenů. Dnes už tyto krvavé rituály známe jenom z filmů. Přesto mají pořád své uctívače.

Před několika lety povstalo přijímání skrze boj ze svého popela a vznikl Manhunt (lov na člověka). Na Wikipedii o něm nenajdete ani zmínku a známé "Googluj, nebo zemři" také nezabírá. Přesto je jisté, že jde o extrémní adrenalinový sport s vojenskou tématikou. Milovníci simulací opravdové války, například profesionální hráči paintballu, jej občas využívají coby vstupní test pro nové členy.

Pravidla války
Manhunt vznikl na základě stejnojmenného béčkového filmu. Hlavního hrdinu v něm za peníze naháněla skupina lovců. Hráči pravidla z filmu víceméně okopírovali. Adept představuje tzv. "prey", tedy lovnou zvěř. Proti němu stojí pět až devět členů jednotky, kteří jej mají zneškodnit. Pravidla jsou jednoduchá - kromě zabití a zmrzačení loveného žádná nejsou. Oběť má jedinou potenciální výhodu a to dvě hodiny na prostudování území, na němž se lov odehrává. Po uplynutí této doby začíná šestihodinový hon. Lovený adept má dvě šance, jak zvítězit. Buď své lovce porazí, nebo jim unikne.

"Zkoušelo to k nám už hodně kluků, tak patnáct. Kromě jednoho jsme všechny dostali, přestože to byli profesionálové. Dokonce jsme tu měli americkýho veterána z Pouštní bouře," říká devětadvacetiletý David, velitel paintballové jednotky British Steel. "Není to v žádném případě záležitost pro slabochy. Ne, že by se tu běžně lámaly kosti, ale zlomeniny nejsou výjimkou. A člověk se taky doslechne různý historky, hlavně od lidí z bývalýho Sovětskýho svazu. Tam je to jak na divokým západě," říká nejstarší člen jednotky, čtyřiatřicetiletý Richard.

Manhunt rozhodně není sport pro každého. Nejen zaměřením a tvrdostí, ale i cenou. "Mám výbavu asi za čtyřicet tisíc liber (zhruba sto dvacet tisíc korun), a to jsem hodně věcí sehnal pod cenou. Všechno mám totiž originální, samozřejmě mimo pušky. Kdybych netrval na autentické výbavě, tak bych cenu srazil tak na polovinu. Výstroj je podobná té pro paintball, klade ale ještě větší důraz na ochranu hráče," dodává David.

Autor studuje VOŠ Publicistiky