Tři cesty studentů k penězům

Reforma by přitom měla stát na třech pilířích. Na vytvoření příznivějších podmínek pro příležitostnou výdělečnou činnost studentů, na systému půjček a spoření na vzdělání.

Brigády, půjčky, spoření
Pokud jde o práci studentů, je třeba vytvořit příznivějších podmínky pro získávání krátkodobých brigád. V praxi to znamená úlevu od plateb zdravotního a sociálního pojištění.

V zákoníku práce zoufale chybí typ pracovní smlouvy, který by umožňoval studentům si příležitostně přivydělat. Práce během studia přitom není jen výdělečnou činností, ale též součástí přípravy na budoucí povolání a také ke vstupu na pracovní trh. Podporu si tedy jistě zaslouží. Změna v této oblasti by současně přispěla k rozvoji spolupráce mezi vysokými školami a podniky. Významnou roli by opět mohly hrát zprostředkovatelské agentury a jejich spolupráce s vysokými školami.

Druhým pilířem reformy financování nákladů spojených se studiem by měly být státem garantované nízkoúročené půjčky, které by alespoň částečně pokrývaly životní náklady studentů.

Půjčka je pro stát návratnou, a tudíž méně nákladnou finanční pomocí studentům než stipendium. Stejně jako u odloženého školného by půjčku na náklady spojené se studiem absolvent splácel procentem z příjmu. Mezinárodní srovnání ukazují, že to je nejvhodnější model splácení nevyvolávající "averzi k půjčce", a tudíž podporující rovnost v přístupu ke vzdělání.

A konečně třetím pilířem reformy by mělo být zavedení spoření na vzdělání s finanční podporou státu. Je známo, že příjmově slabší domácnosti se zpravidla obávají vzít si půjčku na studium dítěte, i když je garantována státem, zatímco příjmově silnější domácnosti si takovou půjčku vezmou, protože se nevystavují žádnému riziku, a získávají tak další disponibilní prostředky. Jinak řečeno, státem garantované půjčky mohou ve skutečnosti vést k tomu, že příjmově slabší domácnosti "dotují" ze svých daní domácnosti příjmově silnější. Spoření na vzdělání by tento "přerozdělovací" efekt zmírnilo.

Navíc by začalo posilovat vědomí ekonomické hodnoty vzdělání i v rodinách s nižším sociálně-ekonomickým statusem. V tomto smyslu by se tedy jednalo o dvojnásob efektivní podporu vzdělání z veřejných zdrojů.

Na dobré cestě
Je zajímavé, že prosazování systému finanční pomoci studentům, se zpravidla ujímají zastánci, a nikoli odpůrci školného. Možná je to tím, že je opravdu zajímají studenti, a nikoli získávání politických bodů v ideologických sporech.

Debata jde zatím dobrým směrem, a to dává naději na brzké dosažení alespoň elementární shody, jakou u reformy financování vysokého školství potřebujeme.

Autorka je poradkyní ministryně školství, mládeže a tělovýchovy.