Můj soused Karel měl vždycky sen vylézt na nejvyšší horu světa. Vyrazit do tajemstvím opředených Himalájí, cestou se stavit na prohlídku v buddhistických klášterech a možná si s tamními mnichy popovídat o smyslu života. Tak nějak mi své velké přání nedávno vylíčil.
Avšak bohužel, kvůli své práci nemá ani tolik času a ani tolik peněz, aby mohl takovou výpravu uskutečnit.
Je státním zaměstnancem, pracuje jako úředník na poště v jednom okresním městě a s platem který jen lehce přesáhne deset itisíc, zůstane jeho sen o pokoření nejvyšší osmitisícovky naší planety asi vždy jen přáním.
Ale vlastně by to tak být ani nemuselo... Dokonce řešení není tak obtížné, ani nepravděpodobné jako třeba vyhrát v loterii nebo zdědit bohatství po strýčkovi z třetího kolene.
Z toho, co jsem poslední dobou stačil shlédnout ve zprávách, jsem usoudil, že by se můj soused Karel měl prostě stát politikem a nejlépe snad primátorem.
Nejen že by nadále zůstal státním zaměstnancem, jímž je v podstatě i teď, ale hlavně by si mohl udělat téměř dvouměsíční volno, tolik potřebné pro svojí vysněnou výpravu na zasněžený vrcholek Mount Everestu. To všechno s klidnou hlavou, že mu nehrozí žádná výpověď, která by na něj po sedmitýdenním výletě za vytouženým dobrodružstvím čekala hned první den návratu do zaměstnání. Koneckonců také finančně by si na novém místě rozhodně polepšil, a mohl by tudíž svůj horolezecký sen i v tomto ohledu snadněji realizovat.
A tak si říkám, že zbývá ještě jedna, snad již poslední věc, která by mému nápadu mohla stát v cestě. Kritika ze strany opozice. V mžiku tento problém ale zavrhuji. Stačí si přeci jen udělat na radnici kamaráda pocházejícího z opoziční strany, a ten pak do televize na otázku směřující ke Karlovu výletu do hor s úsměvem odpoví: "Standardní to určitě není, nicméně pan primátor má nestandardní koníčky a tomu je nutné se přizpůsobit." Tím je vše posvěceno a zároveň je tak vyřešena cesta ke splnění jednoho nádherného snu.
Autor studuje VOŠ Publicistiky
