V jejich těžko popsatelném repertoáru můžeme vidět věci, jakými jsou například pojídání vlastních zvratek, vypití a následné vyvrhnutí živé rybky, koupání se ve spodním prádle v kalužích centra Prahy a spousty jiných kousků.  Jejich zábava je pro jedny bláznivá a vtipná, pro jiné primitivní a pokleslá, každý ať si ostatně vybere sám, co si o Jackass Praha myslet, protože jak mi řekl jejich frontman Šimi, baví se tím a přestat v tom nehodlají.

Jak bys vysvětlil pojem "jackass"?

Bláznivé věci, kousky, co jen tak někdo nedělá a za tím vším samozřejmě blázniví lidi.

Kolik vás je?

Základ naší party tvoříme já, Eisy, Arkaine a Tibi-UK.  Vlastně je nás pět, když připočítám i našeho nejnovějšího člena, kterým je osmdesátiletý děda František…

Koho napadla myšlenka dělat jackass?

O Vánocích roku 2004 jsem se doma nudil a koukal na šílený videa americkejch jackass na PC. Líbilo se mi to - jak se všichni bavěj a smějou. Pak mi volal Tibi-UK, že dostal digitální foťák a že může nahrávat i krátký videa. Druhej den jsem přijel k němu. Já jsem blbnul a on mě točil.

Takže jste se nechali inspirovat slavnějšími „kolegy“ za oceánem?

Přesně tak.

Jmenujete se Jackass Praha, proč ne něco originálnějšího?

Na začátku jsem nám dal název Jackass z Černého Mostu, kde vlastně i bydlíme. Jackass Praha vzniklo při natáčení jednoho videa, když Arkaine sjel na bobech schody v metru a zařval jackass z Prahy. Mě se to strašně líbilo a najednou byl novej název Jackass Praha.

A jiné názvy? Ne – proč? Nám se to líbilo, hráli jsem si na americký jackass. V životě nás nenapadlo, že by Jackass Praha mohl někdo znát a vidět naše videa. Nevěděli jsme ani pomalu, co je to internet a že se tam dá krásně udělat kariéra.

A je to kariéra?

Rozhodně ne. I když díky jackassu jsem se třeba já konkrétně dostal ke kameře, stříhání videa a grafice. No a teď se tím živím - to je fakt.

Co považujete za svůj nejvydařenější kousek?

Asi to, že se tady náš jackass  prosadil do médií a to i do televize. Jinak těžko říct, ale podle ohlasů lidí na internetu, to byla jednoznačně scénka rotoped v metru.

To zní zajímavě, mohl bys to blíž popsat?

Uprostřed vagonu metra jsem postavil rotoped  a rozjel obrovskej závod. Měl jsem tam i „trenéra“, kterej mě povzbuzoval. Šlapal jsem, co to šlo a polejval se při tom vodou z láhve na pití - prostě ohromnej závod. Do toho postupně přistupovali a vystupovali lidi, který vůbec netušili, o co jde. Fakt povedená akcička.

Při provádění těchto věcí někdy dost hazardujete se životem, co pro vás bylo doposud nejriskantnější?

Ani nevím, je toho docela dost, ale asi přelézání římsy v sedmém patře nebo přebíhání přes koleje metra, bylo docela hustý.

A co zranění?

Zatím jen dvakrát zlomená noha v kotníku.

Dostanete se někdy při natáčení do konfliktu s ostatními lidmi?

Stane se. Vzpomínám si třeba na jednu scénku, kdy se Arkain převlékl za bezdomovce a válel se na zastávce autobusu. My s Eisym a řidičem jsme tam přijeli, táhli Arkaina do auta a on řval ať ho pustíme a prosil o pomoc. Překvapivě mu pomohlo hodně lidí. Naskákali na nás a jeden opilej holohlavej mladík to bral tak akčně, že na nás vytáhl teleskopický obušek.

Co na vás říká nejbližší okolí?

Rodina si zvykla - žijou s tím. A okolí? To je hrozně individuální, někdo se směje, někdo zas dělá, že nic nevidí a někdo nám nadává – hlavně důchodci.

Co bys vzkázal těm, co o vás říkají, že jste jen trapný napodobeniny amerických jackass?

Ať se naučí číst a přečtou si u nás na webovkách, o co nám jde. S americkýma jackass máme společnej jen název, nejde se s nima srovnávat. My jsme pouze česká náhražka. Ale nás to baví stejně tak, jako někoho baví zpívat nebo hrát fotbal...

Jak dlouho si myslíš, že bude ještě Jackass Praha populární?

To nejde takhle říct. V současný době připravujeme televizní pořad, co bude dál, to se uvidí.

 

Autor studuje VOŠ Publicistiky