Možná by si i trochu poplakal, když by zjistil, co se stalo s romantikou historického centra Prahy i s tím pohádkovým géniem loci Malé Strany, do kterého se tehdy tak zamiloval.
Ostatně při pohledu na všechnu tu změť loutek, matriošek, fotbalových dresů, keramických sošek a spousty jiných obrovských kýčů a cetek, které se dnes prodávají v přízemích starých domů v historickém centru Prahy, by mu vlastně ani nic jiného než plakat nezbývalo. Našemu slavnému spisovateli by dalo opravdu hodně práce, aby v tom mohutném a hlučném proudu splývajících turistů, znovu objevil ta poetická místa, která vylíčil ve svých povídkách. Některé uličky u Staroměstského náměstí, totiž mnohdy připomínají mnohem více eskalátory obchodních domů, na nichž se vozí noví zákazníci nahoru a dolů, než náměty k milé próze o lidských osudech.
Snad kdyby zašel do Zlaté Uličky, alespoň na chvilku by se uklidnil. Ačkoliv teď nevím, jestli by u sebe měl dost peněz, aby se tudy mohl vůbec projít. Kdyby to u pokladny uhrál na důchodce, měl by to jen za „stopětadvacet“, a to už přeci za malou procházku plnou nostalgie není zas tak moc. Nebo je?
Praha se nenávratně změnila v jeden velký předražený supermarket, ve kterém jsme už víceméně hosty než hostiteli. Nerudovi by tedy zbyla jediná věc – opít se tak, aby na všechno co viděl, zapomněl. Jen aby se ráno neprobudil v triku „Praha drinking team Česká republika“.
Autor studuje VOŠP
