Magorova chvilka poezie

Zjištění, že váš idol mluví jako dlaždič a rozumově je sotva na úrovni místního idiota, bývá bolestivé. Jsem rád, že jsem se tomuto zklamání vyhnul.

O Ivanu Magorovi Jirousovi jsem toho slyšel, dost na to, abych si ho oblíbil. Disident, výstřední básník, bohém, provokatér a živel. Když jsem se dozvěděl, že bude ve středu večer v jedné z mých oblíbených hospůdek předčítat své básně, věděl jsem, že si tuhle událost nemůžu nechat ujít. A když jsem zjistil, že hudební doprovod bude Magorovi dělat další „undergrounďák“ Jim Čert, plán na středeční večer byl jasný.

Přiznávám, že jsem do oné hospody vstupoval se smíšenými pocity. Členové undergroundu pro mne vždy měli jisté romantické a notně zidealizované kouzlo rebelů, kteří si minulým režimem nenechali ohnout páteř. Ta realističtější část mého já se ale obávala, aby přede mnou trapně nepřešlapoval obtloustlý šedesátník smrdící chlastem. On přede mnou nakonec skutečně stál. Ale na kouzelnou atmosféru setkání s Magorovým charismatem dlouho nezapomenu.

Undergroundové píčoviny

„Byl jsem požádán, abych vám tu přečetl nějaký ty svý píčoviny. Jim tu pak něco zahraje a já pak ještě přečtu nějaký ty sračky, co jsem napsal v kriminálu. Sfoukneme to ale rychle, ať můžeme začít pořádně chlastat.“ Magorův úvod by pravidelného návštěvníka autorských čtení poezie asi zaskočil. Mne ale překvapil kontrast zemitého projevu a romantické jemnosti Jirousových úvodních osmi básní. Atmosféru dokreslila Čertova tahací harmonika. Jeho první hudební vsuvka, píseň Lothlórien inspirovaná Pánem prstenů, navozovala pocit čehosi nereálného a dnes již neuchopitelného.

Magorovy dopisy z vězení, které následovaly, působily na z převážné většiny mladé obecenstvo stejně. Komunistickým lágrem si nikdo z posluchačů neprošel, Jirousův chraplavý a nevyumělkovaný přednes nás však přesouval do vězeňské cely, kde básník své básně a dopisy rodině psal.

Plastická charta

V Magorově životě se dají najít dva milníky. Působení v legendární undergroundové skupině Plastic People Of The Universe a podepsání Charty 77. Celkem ho stály osm let života, které mu komunisté, stejně jako mnohým jeho kamarádům, ukradli.

Zdálo se mi však, že smutek z polistopadové deziluze se na něm podepsal víc, než roky za mřížemi. Souhlasím, že pro své podivínství, sociopatické chování, kvůli neuhasitelné opilecké žízni a nepopulárnímu názoru na svět je Magor člověkem zvláštním. Právě proto si ale myslím, že tenhle beatníkářský vandrák je jedním ze symbolů toho nejlepšího, co česká společnost může nabídnout.

Coby člověk minulým režimem neposkvrněný, vnímám svou svobodu jako samozřejmou. Čert i Jirous však zasvětili revoltě proti minulému, totalitářskému režimu velkou část svých životů a svým způsobem v nich minulý režim dodnes přežívá. Ve středu večer jsem se tak díky kouzlům jejich vizí z dob temna dostal zpátky do let, kdy by podobný dýchánek dost možná rozehnala StB a já se místo domů dostal na rok do Valtické věznice. Myslím, že by tahle zkušenost prospěla každému, kdo na prvního Máje s nostalgií mává kubánskými vlaječkami. Třeba by si příště rozmyslel, koho bude volit.
Martin Pavlíček