I když jsou Jizerské hory proslulé spíš jako ráj příznivců běžkování a lyžování vůbec, ukrývají spoustu pokladů i pro návštěvníky, kteří sem zavítají bez sportovních úmyslů. Drsně poetický kraj, jehož romantiku dokreslují horské hřebeny, je tou nejlepší volbou pro ty, kteří se dokážou pozorně dívat.
Železniční viadukt ve Smržovce z konce 19. století patří k nejkrásnějším u nás.
Snímek: Bohuslav Dvořák
Vyhlídkový okruh Smržovkou
Svůj výlet po Jizerských horách můžete začít v podhorském městečku Smržovka. Najdete ho pod jižními svahy Jizerských hor. Jméno získalo podle Smržovského potoka. Smržovka a její okolí jsou půvabné samy o sobě. Horské cesty, které se splétají v jejím okolí, vás zavedou k rašeliništím či zbytkům smrkového pralesa, ale pokud se vám nechce toulat se pouze bezcílně, využijte vyhlídkového okruhu, s jeho absolvováním vám poradí v infocentru Smržovky. Jeho součástí je například Smržovský zámeček, kostel sv. Archanděla Michaela, místní hřbitov nebo přírodovědné muzeum.
Můžete se rovněž zajít podívat na sáňkařskou dráhu, která Smržovku proslavila. Měří víc než kilometr, její převýšení dosahuje 82 metrů a jezdí sem trénovat i závodníci ze zahraničí. Vyšlápněte si na skálu zvanou Vyhlídka, kterou tvoří několik skalních prohlubní, z nichž nejznámější je Čertova mísa, neustále zaplněná vodou. Podle pověsti na tomto místě bydlel skřítek Sklenařík, který se zamiloval do místní chudé dívky. Ta ho ale odmítla kvůli jinému. Skřítek jí přesto daroval plnou mísu dukátů, jejímu ženichovi zřídil sklářskou pec a pak plakal tak dlouho, dokud nenaplnil skalní mísu slzami.
Pokud dokážete ocenit technické památky, navštivte v rámci vyhlídkového okruhu i železniční viadukt, který přemosťuje hluboké údolí za smržovským nádraží a patří mezi nejkrásnější viadukty v Čechách. Byl postaven na konci devatenáctého století a jeho kamennou klenbu dodnes obdivují nejen odborníci. Na závěr okruhu si dopřejte odlehčení v podobě Pivrncovy putyky. Najdete ji v Komenského ulici, odkazuje na zdejšího slavného rodáka, kreslíře a zároveň několikanásobného českého reprezentanta v jízdě na saních Petra Urbana.
Jeskynní jezero
Když se ze Smržovky vydáte přibližně dvacet kilometrů na jih, můžete do svého výletního okruhu zanést i jedinečné Bozkovské jeskyně. Ty jsou otevřeny celoročně (kromě pondělí) a pro své návštěvníky mají připraveno několik vskutku ojedinělých zajímavostí. Kromě krápníků všech možných odstínů si tady prohlédnete i křemenné římsy a lišty vystupující z jeskynních stěn. Zpestřením prohlídky jsou četná sintrová jezírka a opravdové eso Bozkovských jeskyní představuje takzvaný Jezerní dóm, který v sobě skrývá největší podzemní jezero v Čechách.
Protržená přehrada
Z Bozkova pokračujte silnicí na Tanvald a dále na Desnou, kde najdete další z turisticky vděčných cílů. Jde o Protrženou přehradu, která byla na přelomu 19. a 20. století postavena nad Desnou. K této stavbě se pojí mimořádně tragická historie, která poznamenala život mnohých místních obyvatel. Po několika ničivých záplavách se na počátku dvacátého století začala stavět přehrada na říčce Bílá Desná. Dokončena byla roku 1915. Přesně za deset měsíců po její kolaudaci si však kolem procházející dřevaři všimli několikacentimetrového pramínku, který prýštil z hráze. Než hrázný s dělníky stihli otevřít uzávěry hráze, byl proud vody už tak silný, že museli z místa utéct. Za tři čtvrtě hodiny se hráz protrhla a obrovská masa vody brala všechno, co jí stálo v cestě. Vyvrácené stromy, zdemolované domy, pily a sklárny dodávaly katastrofě na další ničivosti, protože působily na principu obrovského beranidla. Zahynulo dvaašedesát lidí.
Když se půjdete dnes projít kolem Bílé Desné až k Protržené přehradě, jen těžko uvěříte, že tato romantická horská říčka, která se s námahou prodírá kamenitým korytem, mohla způsobit tak obrovskou tragédii. Ke zbytkům hráze, které jsou v současné době prohlášeny za kulturní památku, se dostanete buďto z obce Desná, nebo z Albrechtic v Jizerských horách. Zarostlé zbytky hráze, protržená stěna i šoupátková věž působí romanticky i mrazivě zároveň. Obzvláště působivá je procházka podél dolní části hráze, kdy se nad vámi bude tyčit impozantní stěna, ze které jako by někdo obrovský kus vykousl.
Pokud po této návštěvě nezanevřete na všechna vodní díla, jen kousek odtud objevíte největší přehradu v Jizerských horách, Josefův Důl. Zásobuje pitnou vodou Liberec i Jablonec nad Nisou a zadržuje víc vody než všechny jizerskohorské přehrady dohromady (23 milionu kubických metrů). Vzhledem k nádherné poloze přehrady, která je sevřena klínem hor, je to místo jako stvořené pro vycházky. V zimě můžete celou přehradu objet na běžkách, protože kolem vede síť stezek Jizerské magistrály.
Jizerské rozhledny
Chcete-li se na Jizerské hory podívat z výšky, máte právě v tomto kraji spoustu příležitostí. Jednou z nejznámějších rozhleden, kterou tady objevíte, je Bramberk. Její předchůdkyně, dřevěná rozhledna, tady stála už od konce devatenáctého století. Ta dnešní je zbudována ze žuly a měří dvacet jedna metrů. Po sedmaosmdesáti schodech můžete na vyhlídkovou plošinu vystoupat v průběhu celého roku a poté se občerstvit v turistické chatě, kterou najdete na úpatí rozhledny.
Jen pár kilometrů od Bramberka najdete další z jizerských rozhleden, a totiž rozhlednu Štěpánka. Podle pověsti ji kníže Rohan, majitel zdejšího panství, nechal vystavět na počest arcivévody Štěpána, podle něhož získala rohledna své jméno. V průběhu stavby se však z věštby dozvěděl, že jeho život je s rozhlednou přímo spjatý a že zemře, až bude stavba dokončena. Kníže tedy nechal stavbu pozastavit a rozhledna zůstala rozestavěná dalších čtyřicet let. Půvabná osmiboká stavba měří nyní čtyřiadvacet metrů a vyhlídkové patro s osmi okny do všech stran se nachází ve dvaceti metrech, odkud se vám naskytne vynikající rozhled.
Trojici rozhleden můžete uzavřít rozhlednou na Tanvaldském Špičáku, kterou najdete jen kousek od Albrechtic v Jizerských horách. I tato stavba je otevřena celoročně a výhled se vám tady naskytne z osmnácti metrů.
Rozhlednu na Tanvaldském Špičáku oceníte zvláště v případě, že patříte mezi vyznavače zimních sportů, protože Tanvaldský Špičák je zároveň jedním z našich nejznámějších lyžařských center. Najdete zde sjezdařské tratě všech obtížností a nahoru na kopec vás dopraví čtyřsedačková lanovka.
Po stopách sklářů
Jizerské hory jsou kromě jiného proslulé i svou bohatou a dlouhou sklářskou historií. Jestliže patříte mezi ty, kteří dokážou ocenit kouzlo a romantiku starých časů, zcela určitě do svého cestovního itineráře zahrňte osadu Jizerka. Jde o nejvýše položenou osadu v Čechách a už při příjezdu budete mít pocit, že jste se vrátili v čase o několik století vzad. Jizerka byla založena v 15. století jako osada hledačů drahokamů a na tuto kapitolu v její historii odkazuje Safírový potok, který zde protéká. Svého času tak byla Jizerka proslavená jako naležiště vzácných smaragdů, safírů a rubínů.
Když se naleziště vyčerpalo, převzali tu vládu skláři. Největší a nejslavnější sklárna byla založena na počátku devatenáctého století a přinesla Jizerce relativní zabezpečení a blahobyt. V dobách největší slávy zde pracovalo třicet sklářů a Jizerka měla dvaačtyřicet domů. Mezi nimi i školu, pilu a pekárnu. Na počátku dvacátého století se odsud skláři odstěhovali dolů do údolí, avšak Jizerka si dodnes uchovala svou romantickou atmosféru. Ze staré školy se stalo muzeum Jizerských hor a v panském domě najdete dnes restauraci a penzion.
Neméně zajímavou návštěvou, kterou můžete absolvovat na běžkách nebo příjemnou nenáročnou procházkou, je bývalá sklářská osada Kristiánov. Sklářskou huť tady na sklonku osmnáctého století založil sklářský mistr Riedel. Prosperující sklárna fungovala přibližně sto let a stejně jako v případě Jizerky přinesla osadě blahobyt. Pak však huť zachvátil požár, který za prosperitou udělal tlustou čáru. V současné době tady můžete navštívit památník sklářství, který najdete v takzvané Liščí boudě, bývalé sklářské hospodě, či malý romantický hřbitůvek, kde odpočívají někdejší majitelé sklárny.
Zámeček pro politiky
Ať už se rozhodnete výpravu za sklářskou historií absolvovat na běžkách nebo jen po svých, na trase nemůžete minout další ze zástávek, Novou Louku. Také tady byla v 18. století založena věhlasná sklárna. Stejně jako u předchozích skláren a osad, které kolem vznikaly, bylo pro její stavbu zvoleno místo v samém srdci hor. Tam byl totiž zajištěn dostatek dřeva, které sklářské hutě nutně potřebovaly pro svůj provoz. Na Nové Louce se vystřídali do konce devatenáctého století dva majitelé. Pak však vybavení sklárny přestávalo stačit moderním plynovým sklárnám, a proto ji skláři postupně opustili. Bývalý panský dům si majitelé pozemků přestavěli na lovecký zámeček, do něhož se po vzniku Československa jezdili rekreovat vysocí političtí představitelé. V bývalém zámečku je v současné době oblíbená restaurace a penzion, ale není potřeba příliš fantazie, abyste si představili dobu, kdy na tomto kouzelném místě hor sídlili ti nejznámější skláři z celého kraje.
