Neměli bychom vytvářet falešnou iluzi

Vloni vyšla tvoje první kniha. Jak vznikala a o čem je?

Knížka pohádek je o rodině goril z pražské zoo. V rámci pořadu Odhalení, který vyráběl Český rozhlas, jsme vyvářeli reality show, v níž tahle zvířata účinkovala. Hlavní část projektu byla vědecká, šlo o prozkoumání života goril nížinných. Psala jsem pro Odhalení scénáře, z nich pak vznikaly pohádky, které jsem si sestříhávala a namlouvala. Vysílaly se v rámci Odhalení.

Pohádky jsou o malé Moje, která vypráví o své rodině, o tom, co její členové zažili. Jsou to skutečné příběhy. A další jsou třeba o tom, jak se Moja bála svého stínu, protože si myslela, že je to strašidlo.

Proč jsi psala zrovna pohádky a ne příběhy pro dospělé?

Je fakt, že jsem se přípravou příběhů pro Odhalení trochu „přepohádkovala“, takže jsem začala psát i pro dospělé. Mám rozpracováno několik věcí. V dohledné době ale kniha nevyjde. Musím být schopná se za svůj text postavit.

Jak se změnil obsah dnešních pohádek i jejich forma například ve srovnání s Boženou Němcovou?

Dnes už existuje spousta moderních pohádek, které z původního základu nevycházejí. Ale knížky, které se v současnosti dostávají k dětem nejčastěji, paradoxně nejsou tak brutální jako třeba Němcová. Knihy mají navíc jednodušší jazyk, jsou psány v krátkých kapitolách a velkými písmeny, protože rodiče dnes nemají čas dětem předčítat. Obsah i forma se posunuly směrem ke konzumu.

Na druhou stranu se pohádky obohatily o témata, které byly v době Boženy Němcové tabu, například těhotenství a porod. Nejenom, že jsou fyziologické jevy dopodrobna popsané, že jsou jednotlivé části těla pojmenované, že je řečeno, co se přesně v maminčině břiše děje nebo jak se máme v této době k mamince chovat, texty jsou navíc velmi reálně ilustrované.

Měl by být v moderních pohádkách zachován tradiční koncept o zlu a dobru?

Otázkou je, co je dobro a co zlo. Nic není úplně černé, ani bílé. Mám ráda, když se charakter zdánlivě pozitivní postavy zvrátí a postava udělá nějakou chybu a potom se zpátky vrátí k dobru, nebo naopak. Ani život, který žijí děti není černobílý. Mohou se setkat s mile se tvářící osobou, která se později vyjeví jako podvodník. Rozhodně není dobré vytvářet u dětí falešnou iluzi.

Chybí něco na českém „pohádkovém trhu“?

Chybí tady kvalitní dětská poesie.

Mohly by se tvé knížky dostat do světa? Co ovlivňuje celosvětový úspěch?

Například u Harryho Pottera to byl mimořádně zajímavý nápad, formou i obsahem a hlavně správným načasování vydání. Evropská literatura má tendenci být rádoby magická, svou roli hraje vykládání karet, horoskopy, freudismus. Pan Putna tomu říká instantní mystika. Skrytě nebo otevřeně se jí zabýval skoro každý. Rowlingová tomu jen dala správný řád a v rámci banality se dostala úplně ke každému. Téma prostě mělo obecný přesah.

Ale vůbec si nedokážu představit, že by někdo sedl k počítači s tím, že napíše knížku, kterou si přečte celý svět.

Zmínila si freudismus. Kdyby tvé pohádky byly podrobeny freudovské analýze, myslíš, že bys byla odhalena?

To funguje u každého textu. V pohádkách má fantazie obrovské možnosti, Freud by určitě na něco přišel (smích).

Autor studuje VOŠ Publicistiky, foto autor