V padesátých letech pohádka bez trestu kapitalisty neprošla

V roce 1952 režisér Bořivoj Zeman natočil klenot české pohádkové tvorby - Pyšnou princeznu. Kdo by neznal příběh na motivy pohádky Boženy Němcové, ve kterém pyšnou Krasomilu „převychová“ dobrý král Miroslav? Ve své době zlomila rekord v návštěvnosti kin, který nebyl dodnes žádným filmem české provenience překonán.

Nepohádková padesátá léta

Ovšem propagandistická padesátá léta v Československu nebyla zrovna „pohádkovou“ érou našich dějin. Dokonce i ideologické vyznění pohádek bylo pod přísným drobnohledem tehdejších mocipánů a scénář Henryka Blocha a Oldřicha Kautského, nebyl schválen bez průtahů – dílo mělo mít vyznění, které by bylo poplatné budovatelské filmové tvorbě.

Třídními nepřáteli se to v Půlnočním království jenom hemžilo. Zlý kapitalista – výběrčí daní skončí s výpraskem od pracovité mlýnské chasy. A líný švec, který zatouží po zahálce v královských šatech je na závěr obrácen dělnickou agitací na správnou cestu. Avšak v každé pohádce nakonec hraje hlavní roli láska. Láskou k sobě zahořeli nejenom král Miroslav a princezna Krasomila, ale i jejich herečtí představitelé Vladimír Ráž a Alena Vránová, která byla manželkou Pavla Kohouta – v té době nadšeného autora socialistické poezie.

Česká klasika i Orient

V padesátých letech vzniklo několik dalších filmových pohádek zejména na náměty klasických předloh Boženy Němcové a Karla Jaromíra Erbena. Po Pyšné princezně natočil Bořivoj Zeman film Byl jednou jeden král. V něm se po boku Jana Wericha objevil komik Vlasta Burian. Ten byl po roce 1945 odsouzen a vězněn za kolaboraci s německými okupanty a role popleteného rádce byla jednou z mála, ve kterých mohl po roce 1950 naplno předvést svůj nepřekonatelný komediální talent.

Po nucené odmlce se na režisérskou stoličku vrátil i Martin Frič, kterému byl tehdejším ministrem kultury Zdeňkem Nejedlým udělen distanc po Císařově pekaři. V roce 1959 natočil pohádky Dařbuján a Pandrhola a ještě známější pohádku - Princezna se zlatou hvězdou, které přes svou dobovou stylizaci a deklamativní herectví některých představitelů patří mezi oblíbené stálice televizního repertoáru.

Jak by také ne – filmová tvorba v padesátých letech překypovala reálně socialistickými výjevy ze života proletariátu, které měly podpořit státní propagandu. Proto byly pohádky příjemným osvěžením nejen pro děti, ale i pro dospělé.

Kromě „české klasiky“ došlo v československé pohádkové filmové tvorbě i na exotičtější inspiraci. V Roce 1956 natočil režisér Václav Krška v bulharské koprodukci výpravné orientální příběhy Labakan a Legenda o lásce. Krškovou divou byla mladičká herečka Jana Rybářová (např. Anička posedlá ze Stříbrného větru), která rok po natočení těchto pohádek spáchala sebevraždu.

Šíleně moderní princezna

Šedesátá léta jsou v dějinách československé kinematografie považována za její nejprogresivnější období. Je neodmyslitelně spojeno s nástupem tzv. „nové vlny“. Ovšem pohádková tvorba zůstává lehce upozaděna. Pro děti byly natočeny například sociálně laděné příběhy o malém Bobešovi a Karel Zeman navazuje filmem Ukradená vzducholoď na své předchozí výtvarně specifické fantastické příběhy.

Jedním z mála pohádkový děl je Šíleně smutná princezna Bořivoje Zemana. Do filmu s hudbou Jana Hammera ml. obsadil hvězdy populární hudby – Helenu Vondráčkovou a Václava Neckáře. Pohádka je prvním z pokusů o aktualizaci klasicky pohádkových kulis, které jsou sice zasazeny do neurčitého „bylo, nebylo, kdysi, kdesi“, ale zároveň v nich můžeme spatřit vynálezy typu – gramofon, fotoaparát či telefon.

Autorka studuje VOŠ Publicistiky