Žadatelů o azyl paradoxně ubývá

Odkdy poradna funguje a proč vlastně vznikla?

Bylo to v roce 1993. Zhruba osm let fungovala pod Českým helsinským výborem. Důvodem jejího založení byl vzrůstající příliv uprchlíků do České republiky, zároveň bylo nutné řešit jejich potřeby.

Jakým způsobem probíhá celý proces od chvíle, kdy do poradny uprchlík přijde?

Naše organizace poskytuje právní a psychosociální poradenství žadatelům o azyl, což je dnes takzvaná mezinárodní ochrana. Poradenství poskytujeme i cizincům, kteří již na území ČR žijí na základě jiných pobytových povolení. Žadatelé o azyl mají ze zákona nárok na bezplatné právní poradenství. Pokud někdo s touto žádostí přijde, zjišťujeme, jaká pomoc by pro něj byla nejvhodnější. Po následném posouzení daného případu začíná samotná spolupráce. První stupeň řízení je na Ministerstvu vnitra. V případě, že azyl žadateli udělen není, mohou žadatele naši právníci zastupovat u soudu.

Spektrum cizinců se určitě časem mění. Jakých národností jsou nejčastěji vaši klienti?

V devadesátých letech přicházeli, v souvislosti s válkou na Balkáně, hlavně jugoslávští uprchlíci. Vstupy uprchlíků se odvíjí právě od konfliktů ve světě. Kolem roku 2000 šlo o velkou čečenskou vlnu, v současné době to jsou převážně lidé z afrických zemí a bývalého sovětského svazu, Kyrgystánu, Kazachstánu, Ukrajiny, Běloruska a Ruska.

Jak moc jsou uprchlíci se žádostmi o azyl úspěšní?

Procento uprchlíků, kteří na našem území dostali azyl, stoupá. Paradoxem je, že naopak žadatelů o azyl v dnešní době spíše ubývá.

Do jaké míry musíte při práci překonávat legislativní překážky?

Zákon o azylu vznikal na základě mezinárodní úmluvy o právním postavení uprchlíků z roku 1952 a na ni navazujícího protokolu z počátku šedesátých let. Situace se od té doby velmi změnila, a tyto dokumenty již neodpovídají situaci v dnešním světě. Lidé neutíkají jenom z důvodu politického přesvědčení, ale také třeba kvůli ohrožení života mafiánskými skupinami. Problémem je, že uprchlíci musí prokázat, proč ze své země utekli. To je v mnoha případech velmi těžké, takové situace se špatně dokazují. Jednotlivé případy nejsou u ministerstva často posuzovány individuálně, což je třeba případ ukrajinských uprchlíků.

Proto tady spousta cizinců žije nelegálně?

Pokud lidé nemají doklady a žijí tu, tak jim v podstatě nic jiného nezbývá. Přes hranice je nikdo nepustí. Získat azyl v jiných zemích je také obtížné, protože do Evropy všeobecně proudí stále větší množství uprchlíků. Je nutné vymyslet funkční systém, který by tyto lidi nevytlačoval na okraj společnosti. Migrace je fenomén, kterému se lze jen těžko bránit.

Spolupracujete s uprchlickými centry, které jsou pod záštitou Ministerstva vnitra?

Spolupracujeme s některými pobytovými zařízeními, které pod ministerstvo spadají. Právě uprchlíkům z těchto pobytových zařízení naše služby nabízíme.

Jste nezisková organizace, pomáhá vám finančně v této činnosti stát?

Dostáváme dotace z Evropského uprchlického fondu, které přerozděluje Ministerstvo vnitra. Bohužel při podání žádostí o dotace nebyly podpořeny všechny naše projekty. Jinak se na uprchlíky a migranty shánějí peníze velice těžko. Cizinci obecně nejsou moc vítaní. Organizace, která se jim snaží pomáhat, proto není v očích veřejnosti příliš populární. Je to do jisté míry ovlivněno i českými médii, ze kterých se společnost dozvídá o cizincích jenom negativní informace. Pozitivní fakta je nezajímají.

Vy sami se snažíte změnit nahlížení na uprchlíky?

Ano. Připravujeme různé akce pro veřejnost. Dvakrát do roka pořádáme koncerty, kam zveme uprchlické kapely i české kapely.

Řešíte zajímavé případy. Který se vám opravdu zaryl do paměti?

Je jich spousta. Člověk slyší příběhy, které nejsou příliš veselé. Některé ani šťastně neskončí, pokud azyl není udělen. S odstupem času se dozvídáme, že neúspěšní žadatelé odešli do jiného státu. Ale nemáme zpětnou vazbu a ztrácíme přehled, co se s nimi děje dál.

Autorka studuje VOŠ publicistiky, foto Richard Čermák