Američané, neponižujte Polsko

The Wall Street Journal Europe

Americký návrh umístit stanice nového systému protiraketové obrany do Česka a Polska - může vytvořit nové bezpečnostní partnerství se zeměmi v regionu. Stejně tak by ale mohl rozpoutat spirálu neporozumění, oslabit NATO, prohloubit ruskou paranoiu a připravit Spojené státy o některé z posledních přátel na evropském kontinentu.

Jsme staromódní?

První známky jsou děsivé. Nějaký génius na americkém ministerstvu zahraničí zaslal první oficiální nótu popisující možné umístění stanice i s připojeným návrhem odpovědi - s dlouhým výčtem povinností hostitelských zemí a jen málo odpovídajícími závazky USA. Zdejší obyvatelé si troufají tvrdit, že si svou diplomatickou korespondenci dokážou psát sami.

V regionu, kde je dobrá vůle vůči Spojeným státům těsně spjata se vzpomínkami na americkou podporu v boji proti sovětskému kolonialismu, je to obzvláště neomalené. Pokud Bushova administrativa předpokládá, že Poláci a Češi budou radostně souhlasit se vším, co se jim navrhne, čeká ji srážka s realitou.

Americké administrativě by něco takového snad prošlo před pěti lety, kdy vzpomínky na Reaganovu podporu bojovníků za svobodu čerstvě posílila také americká obhajoba rozšíření NATO navzdory ruské nevraživosti. Válka v Iráku však důvěru Středoevropanů nahlodala. Divadlo amerického ministra zahraničí, když v Radě bezpečnosti OSN prezentoval zpravodajské materiály, jež se posléze ukázaly jako nespolehlivé, otřáslo naší důvěrou.

Také staromódní očekávání, že USA projeví vděčnost za naši účast v Iráku, se ukázalo být pomýleným. Veřejný obraz Ameriky se prudce zhoršuje, zatímco opozice vůči Američany vedeným vojenským operacím a také vůči navrhované protiraketové základně sílí. Dospěli jsme k závěru, že USA jsou přece jen zahraniční zemí...

Instalatér už myslí jinak

Členství v EU přeorientovalo naši politiku. Jen málokdo ve Spojených státech si uvědomuje, že Polsko dostává ze současného sedmiletého rozpočtu EU 120 miliard dolarů na modernizaci své infrastruktury a zemědělství. V porovnání s tím činí americká vojenská pomoc Polsku 30 milionů dolarů ročně - pouhý zlomek toho, co utrácíme za mise v Iráku a v Afghánistánu, které pokládáme za projev přátelství se Spojenými státy. Snad nejlepším dokladem měnící se dynamiky je skutečnost, že otázka víz, která kdysi polské politiky trápila, ztratila naléhavost. A mnohem více příslovečných instalatérů pracuje legálně v Británii a Irsku než ilegálně v Chicagu.

Zatímco se vliv Spojených států a úcta k nim zmenšily, ze strategického hlediska je v regionu v sázce stále více. Rusko, které se topí v ropných penězích, utrácí za nákup a modernizaci vojenského vybavení sedmkrát vyšší částky než před pěti lety. Před nedávnem Moskva rozmístila nedaleko od našich hranic několik baterií raket S-300 - což byla první podobná provokace vůči NATO za posledních 20 let -, přičemž aliance ani nepípla na protest. V reakci na protiraketovou základnu vyhrožuje Rusko také rozmístěním desítek raket středního doletu namířených na Varšavu, což je hrozba, kterou žádný polský politik nemůže ignorovat.

Naši američtí kolegové říkají, že se nemáme bát, že nás NATO ochrání, jenže slovní ujišťování nic nestojí. A stejně jako je holokaust formativní zkušeností i pro Židy, kteří jsou příliš mladí, než aby ho pamatovali, děsí Polsko vzpomínky na osamocený boj proti Hitlerovi v roce 1939. Již nikdy se nenecháme k něčemu dotlačit na základě pouhých záruk na papíře.

Co pro nás uděláte?

Mají-li se tedy kvůli navrhované protiraketové základně zhoršit naše vztahy s Ruskem, musí dát Spojené státy najevo, že pro Polsko udělají totéž, co dělají pro Japonsko tváří v tvář konfrontaci se Severní Koreou: posílí formální bezpečnostní uspořádání a rozmístí zde baterie raket Patriot nebo systém koncové oblastní obrany do velkých výšek. Rovněž umístění hlavní operační základny spojeneckého pozemního sledování do střední Evropy by tento region ujistilo, že zdejší státy jsou skutečně součástí území NATO.

A konečně by měly Spojené státy alianci sdělit, jak hodlají středoevropskou základnu začlenit do protiraketové architektury NATO. Jinak budeme mít podezření, že jakmile Amerika ochrání samu sebe, nevyčlení již na NATO žádné další prostředky.

Nejhorší by bylo, kdyby česká a polská vláda podlehly diplomatickému páčení ruky, avšak uzavřené dohody by neprošly v našich parlamentech proslulých svou nezávislostí. Máme-li tomu předejít, měly by se Spojené státy podívat na svět očima svých spojenců a nabídnout partnerství, které pomůže na obou stranách.

Autor, senátor polského Parlamentu, byl v letech 2005 - 2007 ministrem obrany Polska.