Ohromné výfuky, křídla, xenony, podsvícení, litá kola a sportovní sedadla. Tak si dnes lidé představí „vytuněné“ auto. Ale nevypadalo vždy takhle. Tuningová historie se v České republice píše od konce sedmdesátých let.

 

Lidé se chtěli odlišit a tak si auta polepovali nejčastěji šachovnicovými pruhy nebo si věšeli na antény liščí ocasy. V socialistické republice to ale ještě dost dobře nešlo rozjet ve velkém. Proto pro označení tuningáře stačila nálepka „Kamei“, značka výrobce speciálních doplňků. Velkým podpultovým hitem byla také lampička proti oslnění, která před řidičem ve Škodě 100 vydávala slabé fialové světlo a neměla naprosto žádný význam.

 výfuky.jpg

V osmdesátých letech bylo největším hitem přídavné osvětlení nebo otáčkoměr. Po roce 1989 se otevřel trh a lidé si konečně mohli začít upravovat auta podle svých představ. Ovšem jen ti, kteří na to měli. Tuning byl dlouho velmi drahou záležitostí. V dnešní době už to ale neplatí, výběr je nepřeberný a spolu s ním klesla cena.

 

„Zájem o tuningová auta nyní uvadá. Největší vlna úprav vozidel byla asi před pěti lety, trh je už zřejmě přesycený. Je to ale i kvůli bodovému systému a komplikacím s technickým stavem vozidel,“ tvrdí prodejce autodoplňků Autosvět Brno.

 

Legální tuning?

 

Právě kvůli technickému stavu vozidla mohou mít tuningáři na silnici velké problémy. „Jakákoliv tuningová přestavba motorového vozidla se stává legální teprve tehdy, jakmile je povolena příslušným úřadem obce s rozšířenou pravomocí, krajským úřadem nebo Ministerstvem dopravy,“ uvedl zástupce ředitele dopravní policie České republiky Jaroslav Pavelka, „pokud auto neodpovídá technickým požadavkům stanoveným vyhláškou, řidiči může být udělena pokuta až dva tisíce korun.“ Možným řešením je nakupovat výrobky se schvalovací značkou ministerstva dopravy.

 

Dalším problémem je rychlost, kterou řidiči tuningových aut často překračují. Protože jsou v těchto řadách spíš mladší jezdci, ostatní motoristé upozorňují na jejich nezkušenost. Po vzoru hrdinů z kultovního snímku Rychle a zběsile se snaží milovníci rychlé jízdy o jakékoliv povzbuzení svých koní pod kapotou.

 

Nejčastější variantou jsou čipy pro zvýšení výkonu motoru. Nejde o levnou záležitost, jejich cena se vyšplhá až k pětadvaceti tisícům korun. „Čipovat můžeme, ale riziko, že zákazník neprojde státní technickou kontrolou je už na něm,“ vysvětluje prodejce z Autosvěta. Výkon zvýšený o dvacet až třicet procent je ale na úkor spotřeby a rychlého opotřebení vozu. Neprofesionální chiptuning může zničit celý motor.

 

Tuning a tuzing

 

I mezi tunery existuje rivalita. Ti, co do úpravy svého čtyřkolového miláčka investují desetitisíce a klidně i statisíce korun, nechtějí ani slyšet o tom, že by byli ve stejné kategorii jako ti, co si svá auta upravují doma.

U první skupiny jde opravdu o tuning, protože dochází i k technickým úpravám. Ti druzí dělají tuzing, tedy jen estetické zásahy, které neovlivňují jízdní vlastnosti. Jeho vyznavače poznáte podle velmi amatérských úprav a hlasitého burácení výfuku, často záměrně poškozeného.

 

„Dnes prodáváme více cenou než kvalitou. Ubývá luxusních zákazníků a nahrazují je domácí lepilové,“ uvádí firma Autosvět. Mezi nejvíce upravovaná auta patří Volkswagen Golf, Opel Astra a sportovní Hondy.

 

Jistotou je tuning přímo od výrobce. Je sice dražší, ale zaručeně kvalitní. „Mám Fabii a proto si kupuji jen originální díly od Škodovky,“ prozradil dvaadvacetiletý Tomáš z Pardubic.

 

Od záliby k závislosti

 

Tuning se týká hlavně mladých lidí mezi osmnácti a třiceti lety. Mají stejné zájmy a svůj specifický styl. Pořádají tuningové akce, které dokazují, že příznivců ladění aut je opravdu hodně. „Myslím si, že je to fajn, když se nadšenci motorismu dokážou sejít a zároveň se navzájem inspirovat novými doplňky a zkušenostmi,“ říká dvaadvacetiletý Tomáš z Prahy.

 

„Pro někoho je to seberealizace, prostě odlišný způsob života,“ brání tuning jednadvacetiletý Pepa z Prahy. Jenže vztah k autu může přerůst až v závislost. „Ano, taková závislost skutečně existuje,“ potvrdila pražská poradna Psychoterapeut. „Veškeré peníze, co vydělám, dávám do své Hondy. Když mám nějaký problém, pomůže mi se v autě projet, vyčistím si tím hlavu,“ svěřil se pětadvacetiletý Petr z Chrudimi. Posedlost autem a jeho úpravou se projevuje jako klasická závislost a často k ní vede touha se někam začlenit.

 

 

Foto Autosvět Brno

Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.

  • Veškerý obsah HN.cz
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Ukládejte si články na později
  • Všechny články v audioverzi + playlist