Tuto skutečnost dali svému šéfovi překvapivě najevo i jeho dva blízcí, dosud velmi loajální, spolustraníci Bohuslav Sobotka a Zdeněk Škromach. Podle předsedy ČSSD totiž Sobotka neřekl ve svém kandidátském projevu nic na podporu modernizačního (Paroubkova) projektu. Škromach byl zase v některých klíčových bodech hlasováních dokonce proti němu.
„Mě spíš překvapilo, že jsem nikdy dříve neslyšel výhrady, které zazněly na sjezdu. Možná, že si je špitali na záchodě, ale mě je rozhodně do očí neřekli,“ uvedl zklamaný předseda, podle kterého se potřebné hlasy prostě někde ztratily a otázka je kde.
Snad mnohem důležitější by ale bylo, položit si otázku, proč se hlasy ztratily? V neděli si Paroubek stěžoval na chování ČSSD ke svým vůdcům. Redaktorce České televize v rozhovoru doslova řekl: „Myslím, že ve straně se vytvořila taková kultura, kterou bohužel zavedl svým křupanstvím Miloš Zeman.“
Možná právě tady by mohl najít odpověď na druhou, závažnější otázku. Proč podpora současného předsedy klesá jak u veřejnosti, tak i v zákulisí u jeho kolegů?
Takzvané „zemanovské křupanství“ totiž dokázalo vyhrát volby, což paroubkovská rétorika nesvedla. Zeman ale nebyl tak zaslepený svou neomylností, aby neviděl, co se kolem něj děje. Proto také věděl, kdy je lepší ustoupit, nebo naopak tnout do živého, poznal, kudy do lodi zatéká a hlavně, jak díru včas ucpat.
Tohle všechno zřejmě stávající lídr ČSSD neumí. Ve středu si to prý se Sobotkou a Škromachem vyříkali, navzájem si opět důvěřují a kolegové prý nevidí důvod, proč by neměl ve své funkci dál pokračovat.
Tak tedy hodně štěstí – bude zapotřebí. Protože ono křupanství je v politické strategii mnohdy užitečnější, než totalitní rétorika zaslepená touhou po moci.
Autor studuje VOŠ publicistiky
