Roman Kresta: Rallye je bezpečnější, než běžná doprava

Proč jste si ze všech sportů vybral právě rallye?

Dělal jsem řadu sportů: fotbal, gymnastiku, atletiku..., ale nic se nevyrovná rallye. Jakmile člověk jednou zažije ten nepopsatelný adrenalin, který přináší neuvěřitelné stavy, už se toho nemůže vzdát. Měl jsem k ní blízko už od dětství.

Odvíjela se vaše volba od nějakého vzoru v rodině?

Nedaleko nás bydlel Jiří Sedlář, skutečná závodnická hvězda. Můj strýc mu dělal mechanika, takže jsem byl odmala součástí toho kouzelného dění. Celé Zlínsko je kraj, ve kterém má rallye obrovskou tradici. Díky každoročním rally, ale i zásluhou mnoha závodnických rodin. Fotbal může hrát v podstatě kdokoli, ale v rallye je vše mnohem složitější. A dostat se na vrchol není vůbec snadné.

V kolika letech jste začal závodit?

Začínal jsem v osmnácti, po získání řidičského průkazu. První soutěží byla Horácká rallye Třebíč v roce 1994 a já řídil Škodu Favorit.

Jakým způsobem a jak často probíhají vaše tréninky? Máte rozepsaný nějaký plán?

Tréninky jsou přesně dané, což se zásadně liší od okruhových závodů. V týdnu, kdy se rally jede, se trénuje vždy v úterý a ve středu. Rozdíl mezi světovým a českým závodem je v tom, že si doma můžeme tratě projet třikrát, kdežto ve vrcholném šampionátu jen dvakrát. Navíc celou trať před závodem objíždíme v civilních autech, vždy podle předpisů dané země. To je hlavní rozdíl od okruhových závodů, kde trénink probíhá přímo na trati a trénuje se rovnou se závodními auty.

Jaká je, v porovnání se světem, úroveň české rally?

Ve světě jezdí špičkové speciály WRC, což jsou v podstatě soutěžní formule 1. Rally je delší, mnohem náročnější, proto není čas taktizovat. Ve světě mají rally závody daleko lepší úroveň, ale i u nás se najdou velmi dobré soutěže, například Bohemia či Barum. V posledních letech prošla domácí scéna útlumem, který způsobil zákaz vozů WRC, ale jsem přesvědčen, že ještě letos popularita opět výrazně stoupne. Odrazovým můstkem k rozmachu českých soutěží by mohla být zlínská Barumka. Mělo to být jakési menší mistrovství světa. Konkurence má být obrovská, spousta hodin přenosů na sportovních kanálech. Zkrátka to vypadá velmi dobře.

Rallye je jistě nejen vaší prací, ale zároveň koníčkem. Jakým způsobem to lze skloubit s dalšími aktivitami a s rodinou?

No, tak to je složitější. V roce 2005, kdy jsem byl továrním jezdcem stáje Ford na mistrovství světa, byla rodina vyloženě na vedlejší koleji. Jinak to ani nemohlo být. Našlapaný závodnický kalendář, testy, sponzorské akce, neuvěřitelný zápřah. Na nic jiného pak nezbývá čas. Letošní rok je úplný opak. Jezdím jen vybrané domácí soutěže, testuji, a to je vše.

Jak se vůbec vaše rodina staví k tomu, že se věnujete tomuto nebezpečnému sportu?

Od začátku nebylo moc co řešit. Rodiče pochopili, že rallye se stala mojí vášní, ale nejdříve to nesli trochu těžce. Už si zvykli. A manželka už dlouho dopředu věděla, co jsem zač. Podpora rodiny je pro mě moc důležitá. Rallye je jistě velmi nebezpečný sport, ale rizikovější je běžná doprava. Současná závodní auta jsou totiž výjimečně bezpečná. I velmi drsné nehody lze přečkat ve zdraví.

Co je vaším nejbližším cílem či snem?

Hlavní sportovní sen jsem si už splnil. Byl jsem továrním jezdcem světového šampionátu, celkově jsem skončil osmý. Vyhrál jsem řadu erzet, měl slušné výsledky. Nechci, aby to vyznělo nějak namyšleně, ale rok 2005 byl pro mě splněním snu. Navíc jsem se podílel na vývoji posledního modelu Focus WRC, se kterým se stáj Ford následně stala mistrem světa. Loni jsem vyvíjel další evoluci Fordu, která se poprvé objeví ve Finské rallye.

Dobře vím, že návrat na světové závody je neuvěřitelně složitý. Hlavní roli totiž hrají jen a jen peníze. Stačí se podívat, kolik špičkových závodníků sedí doma, protože nesehnali sponzorský rozpočet. Tak to na současné světové scéně zkrátka chodí. Mám však za sebou rok ve světě, vývojovou práci ve špičkovém týmu, a čekají mě zajímavé starty na domácí půdě. Už se těším.

Autorka studuje VOŠ publicistiky, foto: ISIFA a www.romankresta.cz