Proč nás auta mění v agresory

Je skvělé mít auto. Umožňuje nám rychle se přemísťovat z místa na místo, a usnadňuje tak život. Pokud však nasedneme do auta a uchopíme volant, stane se z řady z nás někdo úplně jiný.

Pravidlo o proměně v někoho jiného platí vesměs pro muže. Mám plno přátel, kteří jsou sympatičtí a mírumilovní. Když ale usednou za volant a stisknou pedál, proměňují se k nepoznání. Stávají se z nich agresoři a hulváti a veškeré chyby svalují na jiné řidiče.

Snadné vysvětlení říká, že si plno mužů léčí v autě komplexy. A také, že největší hrozbu představují mladíci bez zkušeností, zato však s vysokou dávkou soutěživosti a ochotou riskovat až za únosnou hranici. Opravdu jsou to dva hlavní důvody, proč se v autě měníme k horšímu?

Nemyslím si. Hlavním problémem je odcizení. Pokud nastoupíme do auta, jsme chráněni plechovým kolosem. Nejbližšího člověka v jiném autě máme od sebe na několik metrů. Díky tomu se snižuje naše míra tolerance vůči okolí. Navíc se v kovovém monstru cítíme nepřemožitelní. Tím pádem si plno z nás také více dovolí a nechá průchod emocím.

Pokud do vás někdo při vystupování v autobuse nebo tramvaji vrazí, není to žádná tragédie. Omluví se, a i kdyby ne, rozhodně jej kvůli tomu nebudete inzultovat. V autě je to jiné. Chybí bezprostřední komunikace s okolím. Pokud vám někdo hodí „myšku“, začnete nadávat, troubit, na dotyčného najíždět a otrlejší povahy vystoupí a půjdou si celou věc vyříkat ručně.

Přitom stačí, stejně jako na veřejnosti, dodržovat zásady slušného chování. Řidičům by to usnadnilo život a příjemný pocit z jízdy by nabyl na síle. Hulváti ale nikdy nevymizí, takže na sebe budeme v autech pořád ukazovat prostředníčky a halekat nadávky.

Autor studuje VOŠ publicistiky