Kterak Kurt Vonnegut v Praze budvar pil

Ve středu nás ve věku 84 let opustil americký spisovatel Kurt Vonnegut. Nebyl jen vynikajícím spisovatelem, jehož ironie a nadhled ovlivnily hlavně generace sedmdesátých a osmdesátých let minulého století, ale byl i vynikající společník. Ponechám zde stranou jeho dílo, o němž vyšlo již mnoho statí, recenzí, úvah, a nepochybně další budou nyní následovat, ale dovolím si osobní vzpomínku na setkání s Kurtem Vonnegutem.

Koncem března roku 1985, kdy jsem byl vedoucím Knihkupectví Karla Čapka v Praze na Vinohradech, se mi podařilo ve spolupráci s Jaroslavem Kořánem, Irenou Gerovou a tehdejším velvyslancem USA v Praze Williamem H. Luersem uspořádat autogramiádu s Kurtem Vonnegutem. Bylo to v komunistickém Československu poprvé, kdy po několika desítkách let byl české veřejnosti osobně představen špičkový spisovatel ze Západu, navíc přímo z kolébky "nepřítele socialismu" Spojených států. I v tomto byl tedy Kurt Vonnegut první.

Když jsem v knihkupeckém výkladu vystavil oznámení, že bude u nás podepisovat své knihy Kurt Vonnegut, považovala to řada čtenářů za aprílový vtip, protože si neuměla představit, že by to mohla být pravda. Mladší generaci musím připomenout, že jsme neměli v prodeji k dispozici jedinou knihu Kurta Vonneguta, ty byly všechny vyprodány ihned po vyjití, a to se ještě na řadu čekajících čtenářů ve čtvrteční frontě nedostalo.

Dlouho před začátkem autogramiády se před knihkupectvím začala vytvářet fronta Vonnegutových čtenářů. Když Kurt Vonnegut přišel, byl všemi uvítán potleskem. Vzpomínám si, že jsem mu nabídl třetinku Budějovického Budvaru. Jeho pohled byl k nezaplacení. Výraz odporu kombinovaný se snahou neurazit. To druhé se mu dařilo méně. Potom se napil. Opět pohled k nezaplacení. Rozzářil se nadšením a s velkou chutí vypil celou třetinku a požádal mě o další. Potom mi to vysvětlil. Myslel si, že mu nabízím pivo obdobné značky, kterou v Americe nesnášel, protože se podle jeho slov nedalo pít. Pravý český budvar mu však nesmírně chutnal a vypil během odpoledne ještě několik třetinek. Vyprávěl také, že v Indianě i potom v Chicagu žil v prostředí, kde bylo usazeno dost Čechů, a že nechodil jako dítě tatínkovi pro "beer", ale výhradně pro pivo.

Autogramiáda dopadla skvěle. Čtenáři přistupovali ke Kurtu Vonnegutovi až s posvátnou úctou a on jim ochotně vpisoval věnování do přinesených knih. Po skončení autogramiády se jako první spisovatel podepsal na sloup v knihkupectví svým nenapodobitelným podpisem, který, jak sám řekl, vypadá jako řiť. Typický Vonnegut.

Ostatně ironii skloubenou s noblesou bylo možno vypozorovat z každé jeho grimasy i při rozhovoru. Všude byl velmi vřele přivítán a vždy vystupoval tak, jako by vystoupil ze svých knih.

Bude nám chybět.

Autor je bývalý knihkupec a poslanec