Přehled denního tisku je utrpení

Jenže listování českým tiskem je v podání domácích veřejnoprávních médií spíše utrpení, které o obsahu novin neřekne skoro nic. O moderátorech a autorech přehledů však vypovídá mnohé.

Že noviny nečtou, nevědí, jaké zprávy jsou původní a jaké převzaté z agentur. Že nedokáží rozlišit zajímavé informace od zpráv „z povinnosti“, kterou mají jak všechny ostatní deníky, tak jejich mateřská média.

Moderátoři při tom stíhají leccos. Například pochlubit i svými studijními úspěchy. „Mě jako historika zaujalo, co se píše o té Ďáblově bibli,“ podotýká moderátor Dobrého rána s ČT novináře - hosta, který jako každé ráno z novin „vybírá“. „A mě jako právničku zase zaujalo téma slivovice a evropského zákona,“ přidává se moderátorka. Oběma přitom uniká, že obě zprávy nejsou v ničem nové, o obou informovala jejich vlastní televize o den dříve ve večerním zpravodajství. Novináři, kteří do televize každé ráno chodí, tak působí hlavně jako stafáž.

O obsahu deníků stihnou něco říct jen v případě, že si urvou čas a moderátorů pustí k jejich zvídavým dotazům co nejméně.

S výběrem „toho nejzajímavějšího z českých novin“ na tom není o mnoho lépe ani Český rozhlas. Ten k tomu čas od času přidává i nepřeslechnutelné potíže s přednesem a výslovností cizích jmen.

Nečekaně nejlépe tak z listování novinami vychází komerční televize Nova. Soustředí se totiž jen na titulní strany. Právě tam deníky dávají původní zprávy a to, co samy považují za nejlepší. Stručně a rychle tak Nova dává divákům nahlédnout do trafiky.

I v žurnalisticky vyspělejším světě je přehled tisku standardní součástí programu elektronických médií. Postupuje se tam ale podle jednoduché poučky. Citovat v přehledech agenturní zprávy nemá smysl. Prostor dostávají původní zprávy, sólokapry a hlavně – komentáře, které o novinách a jejich zaměření říkají nejvíc. Je na tom něco těžkého?

Autor je novinář