Polsko a Česká republika vsadily na speciální vztahy se Spojenými státy. Na bilaterální úrovni s nimi vyjednávají o umístění základen protiraketové obrany. Obě země, jakož i někteří další noví členové unie v našem regionu, také individuálně i společně lobbují v USA za zrušení vízové povinnosti pro své občany.
My vám nevěříme
Část zemí EU se k těmto iniciativám už kriticky vyjádřila. Pokud jde o protiraketový deštník, lze z úst západoevropských politiků zaslechnout argumenty, že by měl být součástí širší evropské bezpečnostní strategie, přinejmenším v rámci Severoatlantické aliance.
Ostřejší kritici dokonce obviňují Poláky a Čechy, z toho, že se jejich euroskeptické vlády snaží bilaterálních bezpečnostních aranžmá s USA využít k podminování snah o vytvoření společné bezpečnostní politiky. Zatímco Češi tvrdí, že radarová základna na našem území by měla být v budoucnosti součástí společné obrany NATO, Polsko se nemíní na případné společné zájmy příliš ohlížet.
A obě země, jak se začíná vyjevovat, se nemíní na společné zájmy příliš ohlížet ani v otázce případného rušení víz, ačkoliv tato problematika patří do společné unijní politiky.
Hrozí tak, že dosáhnou-li noví členové EU zrušení víz na základě zákona, který i zásluhou jejích iniciativ nyní leží v americkém Kongresu, dočkají se žaloby u Evropského soudního dvora.
V Česku i Polsku se nyní určitě zvedne vlna rozhořčení nad skutečností, že Německo coby předsednická země EU lobbuje ve Washingtonu proti schválení výše zmíněného zákona. Ten by sice zrušil vízovou povinnost pro nové členské země EU, jenže za cenu dalšího zpřísnění bezpečnostních opatření pro všechny.
Německo v dopise Kongresu žádá o rozšíření bezvízového režimu pro všechny členské země EU, ale zároveň odmítá další zpřísnění bezpečnostních opatření. Tento tlak může nakonec zrušení víz pro nové členské země ze středovýchodní Evropy zmařit.
S rozhořčením bychom ale měli počkat. Celá kauza totiž ukazuje, jak krátkozraká je současná česká i polská politika vůči EU. Obě země opakovaně naznačují, že mají nedůvěru v akceschopnost unie, oponují ale snahám o hlubší politickou i bezpečnostní integraci, která by větší akceschopnost mohla přinést. Místo toho preferují bilaterální iniciativy, s argumentem, že dvojstranné aranžmá s USA nakonec více než vyváží možné pošramocení vztahů s partnery v "byrokratické" EU.
Kdo půjde k ledu
Vývoj ovšem ukazuje, že malé a středně velké státy ve středovýchodní Evropě přeceňují svůj význam i vyjednávací pozice. Nejpravděpodobnější scénář totiž je, že se k nim nakonec otočí zády jak zbytek EU, tak USA.
Spojené státy totiž přijmou takové rozhodnutí, které bude bližší jejich strategickým zájmům. Pokud v případě vízové politiky bude pro USA výhodnější nerozhněvat si "starou Evropu", klidně zákon o zrušení víz pro země, jako je Polsko a Česká republika, dají k ledu. A "k ledu" by politické nevychovance z evropského středovýchodu mohla brzy poslat také EU. Obě země by tak mohly skončit mimo hlavní proud evropské politiky i amerického zájmu.
Autor, politolog, je ředitelem New York University v Praze
