Americká ústava ve svém druhém dodatku uvádí: „Dobře organizovaná domobrana je nezbytná v zájmu bezpečnosti svobodného státu; právo lidu držet a nosit zbraně nesmí být proto omezováno.“ Na tuto výsadu demokracie jsou Američané nejen velmi hrdí, ale také jí hojně využívají. Není nic zvláštního na tom, že zbraň má v Americe pětatřicet procent domácností, tedy v podstatě každá třetí rodina. V zásadě na tom není nic špatného, každá osoba má přeci právo chránit sebe a svůj majetek, proč by si tedy občan za tímto účelem nemohl zbraň pořídit, notabene když to zákon v jeho zemi umožňuje.

 

Je-li Vám jedenadvacet a žijete v USA legálně, můžete si jít koupit zbraň, stejně jednoduše jako například nové auto. Neexistuje žádný federální registr vlastníků zbraně pro svou osobní potřebu, takže nákup je téměř anonymní. Typy zbraní jsou různé a stejně různá tedy může být i volba kupujícího. Tady ale začíná problém, který může skončit stejnou tragédií, jako byla ta úterní na Virginské univerzitě.

 

Federální zákon za vlády Billa Clintona z roku 1994 sice zakázal prodej 19 druhů útočných zbraní a také zásobníků, jež pojmou více než deset nábojů, ale zároveň obsahoval klauzuli, že jeho platnost vyprší po 10 letech, pokud ho Kongres znovu neschválí.

 

V roce 2004 se tak ale nestalo. Prezident George Bush nevyzval Kongres, v němž měli jeho republikáni většinu, aby zákaz prodloužil. Samotné obnovení zákazu Senát sice odhlasoval, ale jen jako součást balíku zákonů o kontrole zbraní, který dále neprošel.

 

Zjednodušeně řečeno, v současné době si může jakýkoliv svobodný, psychicky narušený jedinec v USA koupit zbraň, která mu umožní postřílet najednou 30 studentů ve třídě, stejně tak dobře jako zlodějů, kteří se ve stejném počtu společně vloupávají do jeho domu.

 

Zvažte sami, co je pravděpodobnější.

 

Po prvních vyjádřeních amerických politiků k problematice držení zbraní je ale zřejmé, že se v tomto ohledu v americké legislativě změna hned tak nechystá. Americká „daň za svobodu“ tak díky legislativní benevolenci k prodeji zbraní v konečném důsledku narušuje tu největší svobodu, kterou je právo na život.

 

Autor studuje VOŠP