Český hip hop postrádá vtip a ironii

„Karamel je cukr, co už se neuzdraví,“ sdělovala světu na začátku devadesátých let skupina WWW.  Snad první parta, jež pronikla do podvědomí české veřejnosti díky hip hopu. Tehdy šlo o téměř neznámý styl. Složitě poetické texty WWW si posluchač musel několikrát poslechnout, aby je vůbec pochopil. Ale stálo to za to. V té době znal WWW málokdo, ostatně stejně jako celý hip hopový žánr.

„Rap není o penězích a o hadrech Fubu, nejdříve je potřeba obléct si hubu,“ oznamuje slovenský respektovaný rapper Vec v písni z alba Dobré ráno, jež vyšlo před dvěma lety. Jeho slova přesně charakterizují současnost slovenské, ale i české hip hopové scény. Převládá póza, jejíž prioritní snaha se zaměřuje na to, mít co nejplošší kšiltovku, co nejširší kalhoty a zdaleka nejtěžší řetězy.

Jedni z těch lepších hip hoperů na české scéně - Supercroo

Prvoplánově jde o to dobře vypadat, samotný rap je pak jen jakýmsi „backgroundem“ celé image současných MC´s. Jen málo místních rapperů projevuje originalitu a invenci, myšlenky jejich textů jsou prakticky neměnné. „Jasně, nosit široký kalhoty a placatý čepice je prostě trend, kolorit hip hopový komunity. Ale zásadní problém je v kvalitě. Vlastně tady chybí jakákoliv scéna,“ říká Mike Trafik z legendárních PSH (Peneři strýčka homeboye). „Jsme tu my, Indy a Wich, Supercroo a možná ještě Jižní Pionýři. A tím to hasne,“ popisuje realitu sedmadvacetiletý DJ a producent. „Nechci glorifikovat slovenskou scénu, ale je prostě mnohem víc fresh. O třetinu menší země má třikrát tolik hip hopových kapel na vysoký úrovni,“ vzhlíží k východním sousedům.

„Pojedeme dvě stě“

Právě absence výrazné konkurence na české hip hopové scéně dává možnost projevu individuím, jejichž produkty nemají s muzikou pranic společného. Příklad? Třeba takový mutující rapper Ivanhoe – ve svém klipu sedí na kapotě BMW a máchá tisícikorunami. „Pojď kotě, budeme nakupovat ve městě, pořádně se připoutej, pojedeme dvě stě,“ zní část jeho duchaplného textu.

„Tihle pseudo interpreti a rádoby umělci nežijí v epicentru scény, jsou absolutně mimo a neví nic. Zdejší trh je naštěstí tak malý, že vrcholem je pro ně maximálně sloupek s malou fotkou v bezvýznamném teenagerovském plátku,“ nedává Ivanhoeovi šanci na významnější úspěch Robert Rohál alias „Bobby“ z největšího českého hip hopového časopisu BBarák.

Česká hip hopová scéna se tak v současnosti nachází ve zvláštní situaci. Rap se sice pevně uhnízdil v české kotlině, ale zamířil kamsi do slepé uličky. Chybí mu nápad, originalita, svéráznost. Témata většiny písní by se dala shrnout do tří bodů – „těžkej“ život na ulici, oslava vlastního rapu na pozadí kritiky ostatních a „party“ songy s kvanty sličných „buchet“.

„Nejde ani tak o témata, ale o způsob podání. Chce to nadstandard, kde nepůjde jen o popis, to dokáže každý druhý. Chce to nápadité texty a koncept, který tě překvapí, vtáhne do děje, pobaví, případně přivede k zamyšlení,“ vypočítává Bobby. „Nechci slyšet říkanky, u kterých už deset sekund dopředu vím, jaký vetchý rým bude následovat,“ potvrzuje nedostatek invence. A kudy vede cesta ven? „Mohla by být třeba dlážděna ironií, humorem,“ vypočítává Bobby.
 
K Marešovi do Esa? Nikdy!

Hip hop se ve světě už delší dobu veze na mainstreamové vlně. I v Čechách se začínají rappeři dostávat do čela různých hitparád. A to i přesto, že se dříve jakémukoliv vykročení z undergroundového podzemí čeští i slovenští rappeři bránili. Ve své „strhující“ písni z nového alba hodnotí Vec vývoj Česko-slovenského hip hopu takto: „Dřív rappeři neměli takový svaly a komerce se všichni hrozně báli.“

Současnost? PSH se bez problémů objeví třeba i v komerční hitparádě T-music. „Hiphopová komunita se komerci vlastně nikdy nebránila. Kdokoliv se o něco snaží a chce být úspěšný, usiluje o určitý druh komerce,“ objasňuje Trafik a dodává: „Konkrétně moderátora pořadu T-music Libora Boučka známe z Express rádia, kde máme pořad. T- music navíc režíruje náš kamarád, který dělal Orionovi (člen PSH, pozn. autor) dva klipy. Tak proč tam nejít, je to promo. Ať se to někomu líbí nebo ne, patří to k muzice. Ale v životě si nepůjdu sednout na gauč s Ewou Farnou k Marešovi do Esa.“

I když se může zdát, že hip hop už je v Čechách zabydlen, podle Trafika tomu tak není. Český trh je totiž po čertech malý a úzký. Zásadní problém tkví v tom, že si čeští posluchači nejsou zvyklí kupovat nosiče. „Cédéčka se tady nekupují. Naši novou desku Rap´n´roll si koupilo 7000 lidí. Ale z netu si ji stáhlo už asi 30 000 fanoušků.“ Proč tomu tak je? Většina fanoušků hip hopu patří do velmi mladé generace, která je líná kupovat, když může z internetu stahovat a vypalovat pirátské kopie.

Děti plné hip hopu

Právě věk pubertálních dětí, které tancují na parketu při koncertech většiny kapel, je jedním z důvodů, proč veřejnost zatím nebere český hip hop příliš vážně. Podle Trafika je to ale logické: „Na rockový koncerty taky přece začali chodit hlavně mladý lidi a všichni se tomu smáli, než se z toho stal kult. Rap je poměrně mladý žánr, který se pořád vyvíjí. I publikum bude dospívat a stárnout.“

                                                                                                     Mike Trafik z PHS:  hip hopová scéna tady téměř není

Bobby s ním v podstatě souhlasí, ale přidává ještě poznámku: „Otázkou zůstává, jestli je dobře, že zdejší leadery scény s třicítkou na krku poslouchají patnáctileté děti, když v kolébce hip hopu vše funguje přesně naopak. Na koncerty tam chodí vrstevníci rapperů,“ míří připomínku i směrem k PSH. „No, řekl bych, že zrovna PSH mají starší publikum,“ brání se Trafik.

Ať tak nebo tak – jak říká legendární, třicetiletý Vec – „Hudba je věc co mi dává křídla, nevadí mi ani vůně dětského mýdla.“ A takhle má vypadat nápaditý text!

Autoři studují VOŠ publicistiky, foto: ISIFA