Theremin: nástroj, který uchvátil Lenina

Ruský vědec Lev Sergejevič Těrmen vynalezl hudební nástroj, který nese jeho jméno, v roce 1919. V té době mu patřila dvě prvenství - byl to nejen první elektronický nástroj, ale také jediný bezdotykový. Těrmen záhy předvedl bolševickému vůdci Vladimiru Iljiči Leninovi podivnou krabici, ze které trčely dvě kovové antény. Zvuk nástroje Lenina natolik uchvátil, že sám začal brát u Těrmena lekce hry na theremin. Zároveň rozkázal, aby bylo v Sovětském svazu vyrobeno prvních šest stovek kusů.

Těrmen byl na vrcholu své kariéry. Lenin ho vyslal na nákladné a dlouhé turné po Evropě, aby imperialistům předvedl, co komunistický vědec dokáže. Turné bylo zakončeno až ve Spojených státech, kde si Těrmen svůj nástroj nechal patentovat. Psal se rok 1928, když práva na jeho výrobu prodal americké společnosti RCA. Bohužel osudový krach na newyorské burze o rok později znamenal, že se na sci-fi instrument na dlouhá léta zapomnělo.

Nedotýkat se, prosím!

„Je lehké naučit se ovládat theremin, ale extrémně těžké na něj hrát,“ říká výstižně jedna z mála publikací o thereminu. Princip hry není totiž vůbec složitý. Všechno, co hráč musí udělat, je, že vloží své ruce mezi dvě kovové antény vyčuhující z dřevěného stojanu. Vzdálenost jeho ruky od antény pak ovlivňuje vlastnost tónu. Pravá ruka ovládá výšku tónu – tím, že hráč s ní hýbá nalevo od svislé tyče. Levá má pak na starosti hlasitost – hráč pohybuje rukou směrem nahoru od vodorovné tyče. Čím blíže je k tyči, tím tišší je vyluzovaný zvuk. Pokud se tyče dotkne, theremin ztichne.

Hudebník tak ovlivňuje frekvenci a amplitudu vlnění, které se pak přenáší na reproduktor, ukrytý uvnitř dřevěného stojanu. Moderní thereminy už ale stojan nemají. Nahradilo ho klasické připojení k externímu reproduktoru. Lze použít například obyčejné „combo“ od elektrické kytary.

Zvuky vycházející z thereminu se velmi podobají některým smyčcovým nástrojům, podobná je i technika hry. Stejně jako u houslí nebo u kontrabasu nemá hráč vyznačeno, kde je místo pro správný tón. Musí proto hrát „zpaměti“.

Jenže na rozdíl od houslí, kde jsou k dispozici alespoň čtyři struny, zde hraje v prázdném prostoru a nemůže se spoléhat na dotek. Navíc, rozdíly mezi tóny jsou velmi malé. Stačí špatný pohyb malíčkem nebo slabý třas v ruce a celá skladba se zbortí. Mistr thereminista tedy musí mít pevné nervy, silné ruce a hodně trpělivosti při nekonečném cvičení. Takových hráčů je jen několik na světě. Jedním z nejvýznamnějších je japonský hudebník Masami Takeuchi. Jeho strhující vystoupení můžete shlédnout na serveru YouTube (http://www.youtube.com/watch?v=XwqLyeq9OJI).

Od „béčkových“ filmů po divadlo

Typický „bu-bu-bu“ zvuk thereminu si našel místo v mnoha filmech hollywoodské produkce padesátých a šedesátých let. Hororová hudba, při které se ozývá podivné houkání, se vryla pod kůži snad každému fanouškovi sci-fi. Ve velké míře jej použili také tvůrci filmu Ed Wood, který mapuje toto období americké kinematografie.

Ač se to zdá zvláštní, theremin si jako jediný elektronický nástroj našel místo i v některých světových orchestrech. Ve svých skladbách jej použili Dmitrij Šostakovič, Christian Wolff či Bohuslav Martinů.

U nás se tento netradiční hudební nástroj dostal také na divadelní pódium. Hra Teremin popisuje život ruského vědce při jeho pobytu v USA v letech 1928 až 1938. Role Lva Sergejeviče Těrmena se ujal Ivan Trojan. Pokud si tedy chcete poslechnout theremin na živo, stačí vyrazit na představení Petra Zelenky do Dejvického divadla.

Autor studuje VOŠ publicistiky, foto ISIFA