Evropská unie je v pasti. Důvod? Turecko

Turecko se snaží o vstup do Evropské unie už téměř dvaačtyřicet let. Od roku 1999 mu byl přiznán status kandidátské země s podmínkou, že splní Kodaňská kritéria. Ta mají obecně tři části: politický požadavek na zajištění stabilních demokratických institucí, právní stát, ochrana lidských práv a respektování menšin. Vzhledem k tomu, že Turecko dosud neuznalo Kypr, má problémy s Kurdskou menšinou a genocidou Arménu a o ochraně práv žen lze v muslimské společnosti pochybovat, splnění tohoto bodu je sporné.

Dalším kritériem je zajištění fungujícího tržního hospodářství. Status prosperující země udělila v roce 2005 Komise EU Turecku přesto, že bylo kritizováno za zpomalení tempa politických reforem. Třetí podmínkou je věrnost politickým, hospodářským a měnovým cílům Unie.

Na podzim roku 2002 zvítězila ve volbách Strana spravedlnosti a rozvoje premiéra Recepa Tayyipa Erdogana. Po jejím zvolení odstartovala v Turecku rychlá politická reforma. Vedla k pokroku v oblasti lidských práv a menšin. Tento program ale dosud není kompletní a stále přetrvávají problémy při jeho praktickém zavádění. I přesto, že splnění Kodaňských kritérií nebylo jednoznačné, začaly 3. října 2005 přístupové rozhovory.

Žádné zemi, která se snažila o vstup do EU, se nedostalo takových výjimek jako právě Turecku. Důvodů může být více. Evropská unie si uvědomila, že už nemůže udělat krok zpátky a s jednáním o vstupu islámské země do společenství začíná řešit svou vlastní identitu. Roli zde hraje i strach z tureckého fundamentalismu, který zablokoval Evropě možnost volby. Buď Unie Turecko nepřijme a riskuje tím zvýšení teroristických útoků z islámských zemí, a nebo ho přijme, a pak jí bude hrozit prosazení islámské kultury uvnitř celku.

Na takovéhle úvahy je ale příliš pozdě. Když už jednou Unie vybídla Turecko k evropské integraci, měla by vzít v úvahu, že země se o splnění svých závazků snaží. Evropská unie prosazovala vždy „reálpolitiku“, zakládala si tedy na právu, dohodách a institucích. A v tomto duchu také začala jednat s Tureckem. Najednou ovšem Evropě začalo docházet, že by členstvím muslimské země přišla o část své identity a začala se právem odvolávat na judeo – křesťanské hodnoty. Jenže tím je v rozporu oproti svým původním technokratickým záměrům.

Kontroverzní Turecko

Země na Bosporu se napovrch jeví jako sekularizovaný stát, jehož základy položil Kemal Atatürk v roce 1923. Jenže Korán mluví o modelu božího státu. A v zemi, kde je devadesát sedm procent muslimů, jen těžko fakticky dojde k oddělení náboženství od státu. Navíc neexistuje žádný islámský demokratický stát. Turecký konzervativní ministerský předseda Erdogan ještě přikládá polínka do ohně svou ostrou kritikou Evropské unie. Známé je jeho heslo, že minarety jsou „naše rakety“.

Takové výroky mohou směřovat k tomu, že Turecko by vstupem do EU získalo oficiální uznání islámu v Evropě. S tímto náboženstvím mají některé země Evropy nemalé problémy, jedná se například o Francii, Německo, Anglii nebo Holandsko. Tímto by se postavení islámu ukotvilo.  

Začlenění Turecka do EU je zvláštní i samou polohou státu. Na Starém kontinentě leží jen jeho menšinová část, pouhé desetiprocentní území. Po vstupu Turecka by se tedy posunuly hranice Evropy až k Blízkému Východu, Černému moři a Kavkazu. EU by tak byla vtažena přímo do centra islámského světa a musela by čelit sousedům jako je Irán nebo Irák.

EU se mění

Jedním z nejdiskutovanějších témat je migrace Turků do Evropy. Očekává se, že bude daleko vyšší než příchod nových sil do Turecka. Země má průměrný věk na obyvatele mnohem nižší než v ostatních členských zemích EU, pozitivním výsledkem by tedy bylo zamezení negativnímu stárnutí evropské populace. Země navíc zažívá ohromný populační nárůst - v roce 2015, kdy by teoreticky měla vstoupit do Evropské unie, by měla mít přes dvaaosmdesát milionů obyvatel, tedy jen o něco méně než má Německo. Turecko by se postupně stalo nejlidnatější členskou zemí. V Radě, která reflektuje počet obyvatel země, by mělo Turecko spolu s Německem největší váhu.

Turecko je ohromnou zemí co do počtu obyvatel, ale malou zemí v porovnání s objemem ekonomiky. Hrubý domácí produkt Turecka by se měl při vstupu do EU pohybovat pod třemi procenty HDP Evropské pětadvacítky. Kupní síla obyvatele je pouze sedmadvacet procent průměru EU. Vzhledem k tak malému objemu ekonomiky by nemělo mít Turecko velký vliv na její celkovou podobu. Jako chudá země by ale mělo nárok na velké dotace z unijního rozpočtu.

Dříve měla Evropská unie pouze ekonomický charakter. A Turecku bylo přislíbeno členství právě v hospodářském společenství, ne v politické entitě. Proto se také roku 1996 dohodli na celní unii. Pokud budeTurecko přijato do Evropské unie, změní se tím původní podstata organizace.

            Evropská unie se tedy musí rozhodnout, zda je především organizací budovanou na základě určitých hodnot a kultury křesťansko-židovské civilizace, nebo zda je jen nadnárodním politicko-technokratickým projektem, který je otevřen každé zemi na území geografické Evropy, která splní určitá kritéria. V druhém případě by nemělo být členství Turecka tak problematické. Nabízí se ale otázka, jestli by nebylo lepší vyřešit dříve začlenění do EU evropských zemí jako je Moldavsko, Bělorusko nebo Ukrajina?

Foto: ISIFA