Varovný výstřel do hlavy

Snad každý se občas rád  podívá na akční film. Uznejte, kdy jindy můžete dát svému mozku dvouhodinovou dovolenou? Automobilové honičky, spousta střílení a svalnatý, upocený a nesmrtelný hrdina s nekonečnou zásobou munice pořádající masové pogromy na anonymní záporňáky. A ještě při tom dokáže sbalit nějakou spoře oděnou krásku. Ruku na srdce. Který chlap by nechtěl být jako on?

Teď se běžte podívat na nejbližší policejní stanici. Nepochybujte, že tam poběží televize, přestože se v kanceláři vrší nevyřízené případy. Místo usilovné práce uslyšíte spíš rachot výstřelů z televize. Nic proti odreagování. Poslední týdny ale ukazují, že příliš filmů se Stevenem Seagalem škodí. Hlavně, když jste policajt.

Praha není Divoký západ

O případech, kdy policisté víceméně neodůvodněně stříleli buď po autech ujíždějících od pumpy bez placení, či po zloději, který na tržišti ukradl kabelku, jsme se v poslední době dozvídali ze všech stran. Nemáte pocit, jako byste byli někde na Divokém západě v dobách Jessieho Jamese?

Při pohledu na městské policisty se určitému srovnání s westernovými kovboji neubráníte. Kolty nosí proklatě nízko, pomalým šerifovským krokem obcházejí svůj rajón, vyhánějí z něj nepohodlné rudé tváře (rozuměj Romy a žebráky, případně romské žebráky) a zapisují si čísla špatně zaparkovaných dostavníků.

Jenže když přijede do puebla banda desperátů, jsou šerifové starostou postaveni stranou a do akce se hrne těžká státní kavalerie, která si užije veškerou tu srandu spojenou s máváním pistolkami. Naši městští šerifové s povzdechem schovávají své devítky zpět do pouzder a jdou zapisovat značky aut stojících na zákazu zastavení. Nefrustrovalo by vás to taky?

Nejdřív střílet, pak se ptát

Zde vstupuje do děje Steven Seagal. Když dokáže trefit gumy ujíždějícího auta tak průměrný akční hrdina, navíc poloviční indián, proč by to nezvládl i náš hrdinný policista? Protože je to možné jenom ve filmech. Důkazem je postřelená spolujezdkyně muže, který odjel od čerpací stanice bez placení. Nebavme se o tom, zda stojí prostřelené břicho a přerušená mícha za tisícovou škodu vzniklou koncernu s miliardovým obratem. Vždyť inspekce velkého bílého náčelníka Langera nezjistila za strany policistů pochybení. Rudou postřelenou kůži přece vždycky uplatíme ohnivou vodou finanční reparace.

Bavme se spíše o onom českém Johnu Wayneovi. Poté co zjistil, že místo pneumatiky těžce zranil člověka, byl prý ve špatném duševním stavu. V jakém duševním stavu musel ale být před tím, než začal na auto střílet? Budete-li při jízdě autem zezadu střílet na ujíždějící vozidlo, můžete trefit tak akorát řidiče. To je jasné každému příčetnému civilistovi. Tím spíš by to měl vědět policista. Nebo to je snad v akčních filmech jinak?

Případů, kdy policisté své služební zbraně používají neadekvátně nebo nešikovně, v poslední době přibývá. Nikdo nepochybuje o tom, že je policejní práce komplikovaná a rozhodnutí, kdy a jak použít zbraň stresové. Na to ale mají být muži v uniformě připraveni. Pokud nejsou, pak by se vedení policie mělo zamyslet, proč tomu tak není a jak situaci napravit. Je alarmující, že všechny případy, v nichž policisté použili svou zbraň přinejmenším sporně, byly policejní inspekcí smeteny ze stolu. Známé rčení o jedné ruce myjící druhou známe všichni.

Vzkaz policistům tedy zní jasně: místo ostrých patron nakupujte raději slepé. A na policejních stanicích se místo na Arnolda Schwarzeneggera dívejte třeba na Forresta Gumpa.

Autor studuje VOŠ publicistiky